Eduard Weinfurter
Eduard Weinfurter | |
---|---|
Narození | 9. listopadu 1870 Roudnice nad Labem |
Úmrtí | 2. března 1950 (ve věku 79 let) Praha |
Povolání | esperantista, vydavatel, knihkupec a galerista |
Zaměstnavatel | E. Weinfurter |
Choť | Marie Weinfurter[1] |
Příbuzní | Otakar Weinfurter (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eduard Weinfurter také Eduard Josef Weinfurter (9. listopadu 1870 Roudnice nad Labem[2][p 1], 2. března 1950 Praha)[3] byl český nakladatel, knihkupec, galerista, esperantista a organizátor profesních spolků.
Život
Narodil se v rodině hostinského v Roudnici nad Labem Václava Weinfurtera a jeho manželky Johanny, rozené Smejkalové.[3] V letech 1881–1885 vystudoval nižší gymnázium v Roudnici nad Labem, po něm následoval do učení ke knihkupci a nakladateli Aloisu Marešovi. Dále prošel knihkupectvími v Jičíně a v Praze, postupně u Františka A. Urbánka, Josefa Richarda Vilímka a Františka Řivnáče. V roce 1899 získal nakladatelskou a knihkupeckou koncesi po nakladateli Ignáci Leopoldovi Koberovi. Sídlil ve Vodičkově ulici, kde si kromě knihkupectví a antikvariátu otevřel také galerii (obrazárnu), v níž prodával originály i reprodukce obrazů. Od roku 1910 se obchodu účastnila také jeho manželka Marie, rozená Kittlová (1874–1949),[4] později také jeho mladší bratr, účetní firmy Otakar Weinfurter (* 1873). Roku 1938 přesídlil na Vinohrady. Podílel se na organizaci výboru Spolku českoslovanských knihkupeckých účetních, Jednoty českých knihkupců a Grémia knihkupců a nakladatelů v Praze.
Ediční činnost
- Vydal přes 400 knih, existují jen dílčí seznamy, úplný katalog nebyl vydán. Mezi tituly převažuje původní česká beletrie, knížky pro děti a mládež (leporela, pohádky, bajky, školní učebnice), zpěvníky a hudebniny, odborná technická, obchodní a národohospodářská literatura. K jeho kmenovým autorům patřil například Emanuel Lešehrad
- Vydával časopisy: populárně-vědecký Epocha (1895–1914), profesní časopis Český drogista (do 1936).
- K ilustrátorům jeho knížek patřili Jan Dědina, Rudolf Mates, Artuš Scheiner nebo Otakar Štáfl, v posledních letech také Zdeněk Burian.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Tři pražské policejní konskripce uvádějí mylně jako rodiště Tupadly u Klatov.[1]
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2021-01-11]
- ↑ Slovník nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-06.
- ↑ a b Matrika narozených, Roudnice n. 1863-1873, snímek 189 L. [online]. SOA Litoměřice [cit. 2021-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 669, obraz 791 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2021-03-29]. Dostupné online.
Literatura
- Leon Karel Žižka: E. Weinfurter, osobnost a dílo 1870–1940. Praha 1940
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Weinfurter na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Weinfurter
- https://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/nakladatelstvi/e-weinfurter.html
- http://provenio.net/authorities/47960?locale=cs[nedostupný zdroj]
Média použitá na této stránce
Portrét Ed. Winfurtera v časopise Český svět.