Eduard Weinfurter

Eduard Weinfurter
Narození9. listopadu 1870
Roudnice nad Labem
Úmrtí2. března 1950 (ve věku 79 let)
Praha
Povoláníesperantista, vydavatel, knihkupec a galerista
ZaměstnavatelE. Weinfurter
ChoťMarie Weinfurter[1]
PříbuzníOtakar Weinfurter (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Weinfurter také Eduard Josef Weinfurter (9. listopadu 1870 Roudnice nad Labem[2][p 1], 2. března 1950 Praha)[3] byl český nakladatel, knihkupec, galerista, esperantista a organizátor profesních spolků.

Život

Narodil se v rodině hostinského v Roudnici nad Labem Václava Weinfurtera a jeho manželky Johanny, rozené Smejkalové.[3] V letech 1881–1885 vystudoval nižší gymnázium v Roudnici nad Labem, po něm následoval do učení ke knihkupci a nakladateli Aloisu Marešovi. Dále prošel knihkupectvími v Jičíně a v Praze, postupně u Františka A. Urbánka, Josefa Richarda Vilímka a Františka Řivnáče. V roce 1899 získal nakladatelskou a knihkupeckou koncesi po nakladateli Ignáci Leopoldovi Koberovi. Sídlil ve Vodičkově ulici, kde si kromě knihkupectví a antikvariátu otevřel také galerii (obrazárnu), v níž prodával originály i reprodukce obrazů. Od roku 1910 se obchodu účastnila také jeho manželka Marie, rozená Kittlová (1874–1949),[4] později také jeho mladší bratr, účetní firmy Otakar Weinfurter (* 1873). Roku 1938 přesídlil na Vinohrady. Podílel se na organizaci výboru Spolku českoslovanských knihkupeckých účetních, Jednoty českých knihkupců a Grémia knihkupců a nakladatelů v Praze.

Ediční činnost

  • Vydal přes 400 knih, existují jen dílčí seznamy, úplný katalog nebyl vydán. Mezi tituly převažuje původní česká beletrie, knížky pro děti a mládež (leporela, pohádky, bajky, školní učebnice), zpěvníky a hudebniny, odborná technická, obchodní a národohospodářská literatura. K jeho kmenovým autorům patřil například Emanuel Lešehrad
  • Vydával časopisy: populárně-vědecký Epocha (1895–1914), profesní časopis Český drogista (do 1936).
  • K ilustrátorům jeho knížek patřili Jan Dědina, Rudolf Mates, Artuš Scheiner nebo Otakar Štáfl, v posledních letech také Zdeněk Burian.

Odkazy

Poznámky

  1. Tři pražské policejní konskripce uvádějí mylně jako rodiště Tupadly u Klatov.[1]

Reference

  1. Dostupné online. [cit. 2021-01-11]
  2. Slovník nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-06. 
  3. a b Matrika narozených, Roudnice n. 1863-1873, snímek 189 L. [online]. SOA Litoměřice [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  4. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 669, obraz 791 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 

Literatura

  • Leon Karel Žižka: E. Weinfurter, osobnost a dílo 1870–1940. Praha 1940

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Český svět - 04.10.1907 - Ed. Weinfurter.jpg
Portrét Ed. Winfurtera v časopise Český svět.