Eduard Wenisch

Eduard Wenisch
Narození29. ledna 1852
Podbořanský Rohozec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. února 1929 (ve věku 77 let)
Teplice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Tématavlastivěda
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Wenisch (29. ledna 1852 Podbořanský Rohozec[1]16. února 1929 Teplice) byl sudetoněmecký učitel, redaktor a spisovatel. Předsedal několika krušnohorským spolkům, sbíral pověsti z Jáchymovska, angažoval se při výstavbě rozhledny na Klínovci a meteorologické stanice na Milešovce. Současníci ho považovali za jednoho z nejvýznamnějších německých pedagogů v Čechách a oceňovali jeho přínos k vlastivědnému bádání.

Život

Narodil se 29. ledna 1852 v Podbořanském Rohozci. Od roku 1872 byl zaměstnán ve školství;[2] v 80. letech působil vyučoval na měšťanské škole v Jáchymově,[3] roku 1886 se stal školním inspektorem pro Teplice a Duchcov a o rok později ředitelem dívčí národní a měšťanské školy v Teplicích. Později v tomto městě řadu let působil jako okresní školní inspektor.[2]

Aktivně se účastnil veřejného života. Spoluzakládal Erzgebirgsverein Joachimsthal (Krušnohorský spolek Jáchymov) a v letech 1880-86 byl jeho prvním předsedou. V letech 1888-1921 předsedal teplickému horskému spolku (Teplitzer Gebirgsverein) a 1903-1921 také sdružení horských spolků severozápadních Čech (Nordwestbömisches Gebirgsvereinsverband), které jej nakonec jmenovalo čestným předsedou. Na základě jeho iniciativy byla založena meteorologická stanice na Milešovce (Donnersbergswarte) a rozhledna na Klínovci (Keilberganlage).[2] Řadu let byl také šéfredaktorem časopisu Erzgebirgs-Zeitung (od r. 1883)[4] a přispíval do deníku Bohemia.[2]

Byl oceňován za zásluhy o rozvoj regionálního školství a za vlastivědnou práci při rozšiřování znalostí o Krušných horách a jejich krásách. Současníci ho pokládali za jednoho z nejvýznamnějších česko-německých pedagogů.[2]

Zemřel 16. února 1929 v Teplicích.[2]

Dílo

Samostatně vydal následující publikace:[5]

  • Dichterbuch zur Pflege der österreichischen Vaterlandsliebe (cca 1877-1880), sbírka prorakouských vlasteneckých básní
  • Sagen aus dem Joachimsthaler Bezirke (1882), sbírka 42 lidových pověstí z Jáchymovska. Většinu jich vypráví sám, některé pocházejí od jiných autorů (Bedřich Bernau, Karl Viktor von Hansgirg).[6]
  • Festschrift zur Einweihung des Kaiser Franz Josefs-Aussichtsthurmes auf dem Keilberge am 3. August 1884 (1884), spis ke slavnostnímu otevření rozhledny na Klínovci

Odkazy

Reference

  1. Matrika narozených, Podbořanský Rohozec 1849-1876, snímek 9
  2. a b c d e f Bezirksschulinspektor Eduard Wenisch gestorben. Deutsche Zeitung Bohemia. 1929-02-19, roč. 102, čís. 43, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-05-25]. 
  3. Jáchymov osvětový Archivováno 26. 5. 2015 na Wayback Machine. na www.jachymov-joachimsthal.cz
  4. Erzgebirgsverein. Teplitz-Schönauer Anzeiger. 1883-12-01, roč. 23, čís. 94, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-05-25]. 
  5. Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak
  6. Volkssagen. Bohemia. 1882-07-01, roč. 55, čís. 179, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-05-25]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“