Eduard von Handel-Mazzetti

Eduard baron Handel-Mazzetti
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1896 – 1898
Předchůdce	Josef von Watteck
Nástupce	Anton von Pitreich
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1896), polní podmaršál (1889), generálmajor (1884)
Narození	26. ledna 1838 Milán
Úmrtí	25. července 1898 (ve věku 60 let) Völs am Schlern
Titul	svobodný pán
Choť	Friederika Freifrau von Handel-Mazzetti
Rodiče	Heinrich von Handel-Mazzetti
Děti	Heinrich von Handel-Mazzetti Hermann Freiherr von Handel-Mazzetti Eduard Freiherr von Handel-Mazzetti
Profese	právník a voják
Ocenění	rytíř Řádu Leopoldova (1892)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Eduard svobodný pán von Handel-Mazetti (26. ledna 1838 Milán – 25. července 1898 Kolín nad Rýnem) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v c. k. armádě, jako štábní důstojník působil u různých posádek, uplatnil se také jako vojenský pedagog. V roce 1896 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a svou kariéru završil v úřadu prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora (1896–1898). Tuto funkci zastával předtím i jeho otec Heinrich von Handel-Mazzetti (1806–1887).

Životopis

Pocházel ze staré německé rodiny povýšené v roce 1819 do stavu svobodných pánů,^[1] narodil se jako mladší syn generála Heinricha Handela (1806–1887) a jeho manželky Karolíny Mazzetti (1814–1876; rodina od roku 1849 užívala jméno Handel-Mazzetti).^[2][3] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako nadporučík byl přidělen k 6. armádnímu sboru, v roce 1869 byl povýšen na kapitána a jmenován zástupcem ředitele mapového oddělení v Kluži. V hodnosti majora byl poté formálně příslušný k pěšímu pluku č. 39, ale byl přidělen k zemskému velitelství ve Vídni. Jako podplukovník (1876) byl zástupcem velitele 52. pěšího pluku ve Štýrském Hradci.^[4]

V roce 1878 dosáhl hodnosti plukovníka^[5] a během okupace Bosny a Hercegoviny byl náčelníkem štábu 5. armádního sboru.^[6] Poté byl znovu důstojníkem generálního štábu a také ředitelem prezidiální kanceléře na ministerstvu války, působil zároveň jako pedagog na Válečné škole.^[7] V roce 1884 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 15. jezdecké brigády v Innsbrucku.^[8] K datu 1. května 1889 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 8. pěší divize v Innsbrucku.^[9] Od roku 1893 byl městským velitelem ve Vídni^[10][11] a nakonec v letech 1896–1898 zastával funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof).^[12] V roce 1897 obrdržel titulární hodnost polního zbrojmistra.^[13][14]

Tituly a ocenění

Od narození užíval titul svobodného pána. Jako velitel Vídně byl v roce 1894 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[15] Od roku 1895 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 40.^[16] Během vojenské kariéry obdržel také řadu vyznamenání. Byl komandérem Leopoldova řádu, nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. V zahraničí obdržel ruský Řád sv. Anny I. třídy, italský Řád sv. Mořice a sv. Lazara a Řád italské koruny, německý Řád červené orlice I. třídy a Řád pruské koruny III. třídy, dále byl nositelem perského Řádu lva a slunce a velkokříže hesenského Řádu Filipova.^[17]

Rodina

V roce 1881 se ve Vídni oženil s Friderikou de Mauro (1852–1921).^[18] Z jejich manželství se narodili čtyři synové. Nejstarší Heinrich (1882-1940) vynikl jako botanik, nejmladší Eduard (1885-1950) proslul jako malíř.

Eduardovi bratři Gustav (1836–1896) a Heinrich (1839–1870) sloužili také v armádě a dosáhli nižších důstojnických hodností. Nejmladší bratr Anton (1852–1913) byl právníkem a prezidentem krajského soudu ve Štýrském Hradci.^[19]

Ve veřejném životě se uplatnila i řada dalších členů rodiny, Eduardovi strýcové Sigmund (1812–1887) a Rudolf (1821–1879) zastávali funkce ve státní správě a zasedali jako poslanci v říšské radě. Eduardův bratranec Erasmus von Handel (1860–1928) byl v letech 1916–1917 rakouským ministrem vnitra.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Historie rodu Handel
• Rodina von Handel in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich