Eduardo Paolozzi

Eduardo Paolozzi
Eduardo Paolozzi (1995)
Narození	7. března 1924 Leith
Úmrtí	22. dubna 2005 (ve věku 81 let) Londýn
Bydliště	Leith
Národnost	Italský Skot
Alma mater	Edinburgh College of Art Slade School of Fine Art Saint Martin's School of Art
Povolání	sochař, vysokoškolský učitel, malíř, designér, grafik, keramik, herec, tiskař, projektant, filmař, muralista, kolážista a kreslíř
Zaměstnavatelé	Saint Martin's School of Art Royal College of Art Akademie výtvarných umění v Mnichově
Ocenění	komandér Řádu britského impéria (1967) Goethe-Medaille (1991) Knight Bachelor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Olivierd from en.wikipedia.org, CC-BY-SA-3.0

Sir Eduardo Luigi Paolozzi, CBE RA (7. března 1924, Leith – 22. dubna 2005, Londýn) byl skotský sochař, grafik a průmyslový návrhář.

Život

Paolozzi se narodil v Leithu poblíž Edinburghu jako syn italských imigrantů, kteří zde provozovali krámek se zmrzlinou. Několikrát byl o prázdninách na táborech fašistické mládeže v Itálii.^[1] Roku 1940, kdy Itálie vyhlásila válku Británii, byl spolu s dalšími Italy na tři měsíce internován. Jeho otec, dědeček a strýc byli vypovězeni ze země a zahynuli, když loď, kterou cestovali do Kanady, potopila německá ponorka.

Paolozzi studoval od roku 1943 na Edinburgh College of Art, krátce sloužil v armádě (1943) a pobyl na Ruskin school of art v Oxfordu (1944) a pokračoval ve studiu sochařství na Slade School of Fine Art, University College London až do roku 1947. Po své první autorské výstavě v Londýně, která byla velkým úspěchem, se odstěhoval do Paříže. Během pařížského pobytu v letech 1947 – 1949, který ovlivnil jeho další práci, se Paolozzi seznámil s Alberto Giacomettim, Jean Arpem, Constantinem Brâncușim, Georges Braquem a Fernandem Légerem.

V roce 1952 patřil k zakladatelům The Independent Group na Institute of Contemporary Arts v Londýně, která se stala předchůdcem hnutí Pop art v Británii a později v USA.

V 60. letech vyučoval sochařství a keramiku na Hochschule für Bilddende Künste v Hamburku (1960–62), na University of California, Berkeley (1968) a Royal College of Art v Londýně. Vystavoval na Bienále v Benátkách (Sv. Šebestián, 1960) a na výstavách Documenta v Kasselu v letech 1959, 1964, 1968 a 1977.

Od roku 1974 pracoval v rámci akademického výměnného programu v Berlíně, v letech 1977-1981 na Univerzitě aplikovaných věd (Fachhochschule) v Kolíně nad Rýnem a později vyučoval na Akademie der Bildenden Künste v Mnichově.

V roce 1994 věnoval velkou část svého díla do sbírek Scottish National Gallery of Modern Art v Edinburghu. To je vystaveno od roku 1999 v nově založené Dean Gallery (součást National Galleries of Scotland) spolu s rekonstruovanými ateliéry Paolozziho z Londýna a Mnichova.

Roku 2001 utrpěl Paolozzi těžký záchvat mozkové mrtvice, po kterém zůstal upoután na invalidní vozík. Zemřel roku 2005 ve věku 81 let.

Ocenění

• 1968 Řád britského impéria
• 1979 zvolen členem Royal Academy of Arts
• 1986 Sculptor in Ordinary for Scotland
• 1989 povýšen královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu (Knight Bachelor)

Dílo

Ve 40. letech Paolozzi vytvořil řadu soch inspirovaných surrealismem (Horse's Head, 1946) a sérii koláží v nichž spojoval svou zálibu v moderních strojích se surrealistickými náměty. Jeho koláž I was a Rich Man's Plaything z roku 1947 je považována za první dílo Pop artu. Pro sochy sbíral a sestavoval části železného odpadu ze skládek. Během pobytu v Paříži tvořil sádrové reliéfy.

V 50. letech se zabýval modelováním lidských figur, do jejichž povrchu otiskoval různé kovové součástky a poté sochy odléval do bronzu (St Sebastian I, 1957). V 60. letech začala jeho spolupráce s průmyslovými firmami, s jejichž pomocí konstruoval sochy z aluminia nebo chromované oceli (Kimo, 1967)^[2]. Jeho grafické práce z tohoto období byly velmi progresivní, zejména pokud šlo o užití serigrafie. Odkazoval v nich k popové kultuře a užíval metaforické zobrazení technologie. V roce 1962 spolupracoval s Ronald Brooks Kitajem, který o rok později vystavil koláže inspirované teoretickými pracemi německého historika umění Aby Warburga v Marlborough New London Gallery v Londýně.

V 70. letech Paolozzi experimentoval se dřevem a tvořil abstraktní reliéfy skládané z geometrických i biomorfních prvků. V 80. letech vznikaly jeho velké plastiky hlav rozdělených na sekce a znovu volně spojených. Hlavy byly i tématem jeho koláží a jiných sochařských děl (Portrét Richarda Rogerse, 1988).^[3]

Realizace určené do veřejného prostoru jsou konstruované jako hold renesančním myslitelům (For Leonardo, 1989), vědě a moderní technice nebo jako inspirace pro dětskou fantazii (Yorkshire Sculpture Park, Rheingartenbrunnen v Kolíně nad Rýnem, 19894-86) ). Jako symbol moderního věku vystavuje Skotská národní galerie Paolozziho obří sochu římského boha ohně a kovářství, napůl lidskou figuru, napůl stroj (Vulcan, 1998-1999).^[4]

Cykly serigrafií

• 1965 As Is When (odkaz na filosofii Ludwiga Wittgensteina)
• 1967 Moonstrips Empire News
• 1967 Universal Electronic Vacuum
• 1970 General Dynamic Fun
• 1970 Secrets of Life – The Human Machine and How it Works (z vědeckých ilustrací knih Fritze Kahna)

Realizace a sochy ve sbírkách (výběr)

• 1956 Krokodeel, Lehmbruck-Museum, Duisburg
• 1967/68 Domino, Scottish National Gallery in Edinburgh
• 1973/74 Homenaje a Gaudí, Parque Municipal García Sanabria, Santa Cruz de Tenerife
• 80. léta, mozaiky, celkem 1000 m², Tottenham Court Road underground station, Londýn
• 1980 Camera, Evropský patentový úřad, Mnichov
• 1981 dveře s hliníkovým reliéfem, Hunterian Art Gallery, University of Glasgow
• 1985 Katastrophenbrunnen, Britzer Garten v Berlíně
• 1986 Pro Leonardo, Pinakotéka v Mnichově
• 1989 Head of Invention, Design Museum, Londýn
• 1994 Daedalus on Wheels, Jesus College Universiteit van Cambridge
• 1995 Newton (podle Blakea), piazza British Library
• Faraday , University of Birmingham, Birmingham
• The Manuscript of Monte Casino (palm, limb, foot, třídílná socha), Leith Walk, Edinburgh
• A Maximis Ad Minima, Kew Gardens, Londýn
• Acropolis, Dillingen

Odkazy

Reference

Literatura

výběr

• U. M. Schneede: Eduardo Paolozzi, Stuttgart, 1970; ang. překlad, London, 1971
• Eduardo Paolozzi, F. Whitford, London, Tate, 1971
• Eduardo Paolozzi, F. Whitford et al., W. Berlin, N.G., 1975
• Eduardo Paolozzi: Sculpture, Drawings, Collages and Graphics, F. Whitford, R. Spencer and W. Schmied, ACGB, 1976–7
• R. Miles: The Complete Prints of Eduardo Paolozzi: Prints, Drawings, Collages, 1944–77, London, 1977
• W. Konnertz: Eduardo Paolozzi, Kolín nad Rýnem, 1984
• Eduardo Paolozzi: Recurring Themes, R. Spencer, R. Seitz and C. Frayling, Edinburgh, Royal Scot. Acad.; Munich, Lenbachhaus; Cologne, Mus. Ludwig; 1984–5

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduardo Paolozzi na Wikimedia Commons
• Tate: Sir Eduardo Paolozzi 1924–2005
• National Galleries of Scotland: Eduardo Paolozzi
• Artnet: galerie děl Eduarda Paolozziho