Edwin Scharff

Edwin Scharff
Narození	21. března 1887 Neu-Ulm
Úmrtí	18. května 1955 (ve věku 68 let) Hamburk
Místo pohřbení	Hřbitov v Ohlsdorfu
Alma mater	Königliche Kunstgewerbeschule München
Povolání	sochař, malíř, vysokoškolský učitel, grafik a medailér
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Rudi Winter, CC BY-SA 2.0

Edwin Scharff (21. března 1887, Neu-Ulm, Německo – 18. května 1955, Hamburk, Německo) byl německý sochař. V roce 1937 byla jeho díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

Životopis

Ve svých patnácti letech Edwin Scharff opustil své rodné město Neu-Ulm a studoval malbu na Kunstgewerbeschule v letech 1903 až 1907 v malířské třídě Ludwiga von Hertericha a později na Královské akademii umění v Mnichově. V roce 1906 vznikly jeho první sochy a v roce 1908 první lepty na téma Sny a skicy.

Poté, co strávil rok v Paříži v roce 1912/13, potkal Julesa Pascina. V roce 1913 se stal zakládajícím členem mnichovské Neue Secession. Pak se Edwin Scharff začal věnovat sochařství, což bylo začátkem jeho nejproduktivnější tvůrčí fáze. V roce 1919 si vzal herečku Helenu Ritscher (1888–1964) a z jejich manželství vzešly dvě děti. Výsledkem byly obrazy, sochy a grafika na téma milenců a po narození prvního dítěte také na téma matka a dítě.

V roce 1923 byl jmenován profesorem na Univerzitě výtvarných umění v Berlíně, kde získal řadu veřejných zakázek na památky, busty a medaile. V roce 1927 byl Edwin Scharff zvolen viceprezidentem Německé asociace umělců.^[1] V roce 1931 byl Edwin Scharff jmenován členem Pruské akademie umění^[2] a zůstal jím až do roku 1945.

Po "zabavení moci" národními socialisty byl nejprve přeložen do Kunstakademie Düsseldorf.^[3] V květnu 1933 se stal členem nacistické strany, dokud nebyl v roce 1938 vyloučen.^[4] Na říšské výstavě Schaffendes Volk 1937 v Düsseldorfu postavil za více než 100.000 říšských marek dvě sochy postav určené ke vchodu do parku Nordpark Düsseldorf.^[5] Krátce nato však byl hanobený jako degenerovaný umělec, tři jeho práce byly zesměšněny v červenci 1937 na nacistické výstavě Entartete Kunst^[3] a 46 jeho prací nakonec bylo zničeno jako zvthlé umění. V roce 1938 byl donucen odejít z Kunstakademie Düsseldorf a byl vyloučen z říšské komory výtvarných umění.^[4]

Po druhé světové válce byl Edwin Scharff zvolen zpátky do německé asociace umělců a pracoval jako člen poroty od roku 1951 do roku 1955.^[6] V roce 1955 byl jmenován členem Akademie umění v Berlíně.^[7] Od roku 1946 vyučoval na Landeskunstschule v Hamburku, kde zemřel v roce 1955.

Desky pro dvě protilehlé hrobky Edwina Scharff a jeho manželky na hamburském hřbitově Ohlsdorf zhotovila jeho studentka Ursula Querner, pravděpodobně z mramoru Trani Perlato.^[8]

Na uměleckých výstavách documenta 1 (1955) a documenta 2 (1959) v Kasselu byly jeho práce předvedeny i mezinárodní veřejnosti. Na jeho počest uděluje město Hamburk Výroční cenu Edwina Scharffa.

V roce 1999 bylo v jeho rodném městě Neu-Ulmu otevřeno muzeum Edwina Scharffa, které ve stálé expozici podává ucelený přehled o jeho životu a díle. V majetku muzea jsou mimo jiné dvě bronzové plastiky rodičů sběratelů umění Franze Moufanga, busta staršího Wilhelma Moufanga a reliéfní tondo jeho manželky Julie Stutzmannové z roku 1920.^[9]

Socha herečky Anni Mewesové, která byla vytvořena v roce 1917, byla znovu objevena spolu s dalšími sochami dalších umělců zabavených v roce 1937 na berlínském sochařském fondu v roce 2010, během záchranných vykopávek na Rathausstraße u Červené radnice před výstavbou metra.^[10]

Dílo

Tematicky Scharffova práce líčí humanistické tradice související s reprezentací koně. Jeho formální idiom je stylistické, expresivní a kubistické zobrazení.

Koně

• Terrakotta-Dose mit Pferd (1914)
• Denkmal der Pferde (1924)
• Rossbändiger (Krotitel koní 1926–1939) v Nordparku v Düsseldorfu

Lidé

• Stehende (1912)
• Kore (1926)
• Quellnymphe (1947)
• Emil Nolde (1947), byl spolu s Quellnymphe na první výstavě DKB 1951 v Universität der Künste v Berlíně^[11]
• Kolosální busta říšského prezidenta von Hindenburga v budově berlínského Reichstagu
• Válečný památník padlým v první světové válce (1924–1926; dokončen 1932) v Neu-Ulmu
• Mutter mit Kind-Trauernde
• Pastorale (1921–1939)
• Drei Männer im Boot (Tři muži v lodi, 1952–1953), plastika z bronzu, 1. odlitek v Hamburku, Außenalster, 2. odlitek v Neu-Ulmu, Rathausplatz

Pocty a vyznamenání

• Ocenění Edwin-Scharff-Preis města Hamburku (od roku 1955)
• Edwin Scharff Museum v Neu-Ulmu
• V části města Hamburk Steilshoop je po něm pojmenováno náměstí Edwin-Scharff-Ring.
• V jeho rodném městě Neu-Ulm je po něm pojmenováno kongresové centrum na Dunaji Edwin-Scharff-Haus.

Galerie

• 

  Rossbändiger (Krotitel koní 1926–1939), Düsseldorf

• 

  Drei Männer im Boot, (Tři muži v lodi, 1952–1953), plastika z bronzu, Hamburk

• 

  Edwin-Scharff-Museum, Neu-Ulm

Odkazy

Reference

Literatura

• Edwin Scharff, Einführung von Gottfried Sello, Hamburk 1956.
• Ausstellungskatalog Edwin Scharff zur Ausstellung in der Kestner-Gesellschaft Hannover vom 27. September bis 4. November 1962, Städtische Kunsthalle Mannheim 1962/63, Städtisches Karl-Ernst-Osthaus-Museum Hagen 1963, Kunsthalle zu Kiel 1963, Städtisches Kunstmuseum Duisburg 1963.
• Ludger Alscher et al: Lexikon der Kunst. Architektur, Bildende Kunst, Angewandte Kunst, Industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band IV, Das europäische Buch, Westberlin 1984, ISBN 978-3-88436-112-2, S. 334 f.
• Helga Jörgens, Siegfried Salzmann (Hrsg.): Edwin Scharff. Retrospektive: Skulpturen – Gemälde – Aquarelle – Zeichnungen – Graphik. Zum 100 Geburtstag des Künstlers. Edwin Scharff Museum, Neu-Ulm; Skulpturenmuseum Glaskasten, Marl; Städtische Museen Heilbronn; Kunsthalle Bremen; Schleswig-Holsteinisches Landesmuseum, Schleswig; Bremen 1987 (výstavní katalog).
• Helga Jörgens-Lendrum: Der Bildhauer Edwin Scharff (1887–1955). Untersuchungen zu Leben und Werk, mit einem Katalog der figürlichen Plastik, Georg August-Universität, Göttingen 1994.
• Helga Gutbrod, Edwin Scharff Museum Neu-Ulm (Hrsg.): Edwin Scharff 1887–1955. „Form muss alles werden“. Wienand, Köln 2013, ISBN 978-3-86832-137-1.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edwin Scharff na Wikimedia Commons
• Edwin-Scharff-Homepage
• Edwin-Scharff-Museum
• Auf der Ausstellung Schaffendes Volk 1937