Egon Wellesz

Egon Wellesz
1924, kresba Rudolfa Großmanna
Základní informace
Rodné jméno	Egon Joseph Wellesz
Narození	21. října 1885 Vídeň, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. listopadu 1974 (ve věku 89 let) Oxford, Spojené království Spojené království
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Žánry	opera, symfonie a klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, muzikolog, vysokoškolský učitel a byzantolog
Ocenění	Cena města Vídně za hudbu (1953) Čestný odznak Za vědu a umění (1971) Řád svatého Řehoře Velikého velká čestná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku komandér Řádu britského impéria
Manžel(ka)	Emmy Wellesz (od 1908)
Příbuzní	Karl Friedrich Pollaczek (zeť)[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Egon Joseph Wellesz (21. října 1885 Vídeň – 8. listopadu 1974 Oxford, Anglie) byl rakouský dirigent, muzikolog, hudební skladatel a pedagog. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy.

Život

Welleszovi rodiče pocházeli z maďarské části Rakousko-Uherska. Byli židovského původu, ale konvertovali ke křesťanskému vyznání. V roce 1904 začal Egon studovat práva na vídeňské univerzitě, ale o rok později přestoupil na studium hudební vědy Guido Adlera. Vedle toho studoval dva roky skladbu, jako jeden z prvních soukromých žáků Arnolda Schoenberga. Doktorát z hudební vědy získal v roce 1908 za práci o italském skladateli Giuseppu Bonnovi (1711-1788). V témže roce se i oženil s Emilií (Emmy) Strossovou (1889-1987).

Záhy se stal odborníkem na barokní hudbu. V rámci projektu „Památky hudebního umění v Rakousku“ obnovil operu Costanza e Fortezza od Johanna Josepha Fuxe. Začal se zajímat o orientální, zejména byzantskou hudbu a podařilo se mu dešifrovat středověké byzantské hudební notace. V roce 1920 napsal první biografii Arnolda Schoenberga. V roce 1922 se podílel na založení Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM). Věnoval se rovněž pedagogické činnosti. Byl odborným asistentem na Ústavu hudební vědy a v letech 1911–1915 učil dějiny hudby na vídeňské konzervatoři. V roce 1929 se habilitoval jako docent hudební vědy na univerzitě ve Vídni.

V době anšlusu, tj. připojení Rakouska k nacistickému Německu 12. března 1938, se nacházel v Amsterdamu a tak okamžitě emigroval do Anglie, neboť byl Žid a navíc představitel „degenerovaného“ umění. Podílel se na přípravě prestižního anglického hudebního slovníku Grove's Dictionary of Music and Musicians a přednášel v Cambridgi.

V roce 1940 byl spolu s dalšími rakouskými a německými emigranty po dobu několika měsíců internován na ostrově Man jako občan nepřátelské země. Po propuštění pokračoval v přednáškové činnosti v Oxfordu. V roce 1946 získal britské občanství. Obdržel řadu vyznamenání a ocenění, včetně cen města Vídně a Rakouské republiky, nikdy však nedostal nabídku, aby se vrátil na vídeňskou univerzitu.

Jeho tvůrčí činnost ukončila cévní mozková příhoda 18. ledna 1972. Zemřel v noci z 8. na 9. listopadu 1974 v Oxfordu. Je pohřben s celou svou rodinou na Ústředním hřbitově ve Vídni.

Dílo

Wellesz během svého života zkomponoval minimálně 112 číslovaných prací a cca 20 skladeb bez opusových čísel. Přes velké množství skladeb je Egon Wellesz mnohem více znám svými muzikologickými pracemi z oblasti byzantské hudby. Za tyto práce obdržel v roce 1932 v Oxfordu čestný doktorát jako první rakouský skladatel od dob Josepha Haydna.

Jevištní díla

• Das Wunder der Diana, op. 18 (1914–1917), balet
• Die Prinzessin Girnara, op. 27 (1919–1920), opera, libreto Jakob Wassermann
• Persisches Ballett, op. 30 (1920), balet
• Achilles on Skyros, op. 33 (1921), balet
• Alkestis, op. 35 (1924), libreto Hugo von Hofmannsthal podle Euripida
• Die Nächtlichen: Tanzsinfonien, op. 37 (1924), baletní scény
• Die Opferung des Gefangenen, op. 40 (1924–1925), opera
• Scherz, List und Rache, op. 41 (1927), libreto podle Johanna Wolfganga von Goethe
• Die Bakchantinnen, op. 44 (1931), libreto skladatel podle Euripida, opera
• Incognita, op. 69 (1950), libreto Elizabeth MacKenzie a William Congreve

Vokální skladby

• Drei gemischte Chöre, op. 43 (1930), text Angelus Silesius
• Fünf kleine Männerchöre, op. 46 (1932) text Ludwig Derleth
• Drei geistliche Chöre, op. 47 (1932) text Rudolf Alexander Schröder
• Zwei Gesänge, op. 48 (1932) text Rudolf Alexander Schröder
• Mass in F minor, op. 51 (1934)
• Quant'è bella Giovinezza, op. 59 (1937)
• Carol, op. 62a (1944)
• Proprium Missae, Laetare, op. 71 (1953)
• Kleine Messe in G major, op. 80a (1958)
• Alleluia, op. 80b (1958)
• Laus Nocturna, op. 88 (1962)
• Missa brevis, op. 89 (1963)
• To Sleep, op. 94 (1965)
• Festliches Präludium, op. 100 (1966)

Orchestrální skladby

• Heldensang, op. 2 (1905)
• Vorfrühling, op. 12 (1912)
• Suite, op. 16 (1913)
• Suita pro housle a komorní orchestr, op. 38 (1924)
• Mitte des Lebens, op. 45 (1931–32), kantáta
• Klavírní koncert, op. 49 (1933)
• Amor Timido, op. 50 (1933), arie pro soprán a malý orchestr, slova Pietro Metastasio
• Prosperos Beschwörungen, op. 53 (1934–36), pět symfonických básní podle Williama Shakespeara
• Lied der Welt, op. 54 (1936–38), pro soprán a orchestr, text Hugo von Hofmannsthal
• Leben, Traum und Tod, op. 55 (1936–37), pro alt a orchestr text Hugo von Hofmannsthal
• Schönbüheler Messe C-dur, op. 58 (1937)
• Symphony No. 1, op. 62 (1945)
• Symphony No. 2, op. 65 (1947–48), The English
• Symphony No. 3, op. 68 (1949–51)
• Symphony No. 4, op. 70 (1951–53), Austriaca
• Symphony No. 5, op. 75 (1955–56)
• Houslový koncert, op. 84 (1961)
• Four Songs of Return, op. 85 (1961)
• Duineser Elegie, op. 90 (1963) pro soprán sbor a orchestr, text Rainer Maria Rilke
• Musik pro smyčcový orchestr, op. 91 (1964)
• Ode an die Musik, op. 92 (1965) pro baryton nebo alt a komorní orchestr, text Friedrich Hölderlin podle Pindara
• Symphony No. 6, op. 95 (1965)
• Vision pro soprán a orchestr, op. 99 (1966), text Georg Trakl
• Mirabile Mysterium, op. 101 (1967) pro sóla, sbor a orchestr
• Symphony No. 7, op. 102 (1967–68), Contra torrentem
• Canticum Sapientiae, op. 104 (1968) pro baryton, sbor a orchestr na texty Starého zákona
• Divertimento, op. 107 (1969)
• Symphonic Epilogue, op. 108 (1969)
• Symphony No. 8, op. 110 (1970)
• Symphony No. 9, op. 111 (1970–71)

Komorní hudba

• Smyčcový kvartet č. 1, op. 14 (1912)
• Smyčcový kvartet č. 2, op. 20 (1915–16)
• Geistliches Lied, op. 23 (1918–19) pro zpěv, housle, violu a klavír
• Smyčcový kvartet č. 3, op. 25 (1918)
• Smyčcový kvartet č. 4, op. 28 (1920)
• Sonáta pro violoncello sólo, op. 31 (1920)
• Zwei Stücke pro klarinet a klavír, op. 34 (1922)
• Sonáta pro housle sólo, op. 36 (1923)
• Sonnet by Elizabeth Barrett-Browning pro soprán a smyčcový kvartet, op. 52 (1934)
• Suita pro violoncello sólo, op. 39 (1924)
• Suita pro housle a klavír, op. 56 (1937/1957)
• Suitpro flétnu, op. 57 (1937)
• Smyčcový kvartet č. 5, op. 60 (1943)
• The Leaden Echo and the Golden Echo, kantáta pto soprán, klarinet violoncello a klavír, op. 61 (1944), text Gerard Manley Hopkins
• Smyčcový kvartet č. 6, op. 64 (1946)
• Smyčcový kvartet č. 7, op. 66 (1948)
• Octet, op. 67 (1948–49)
• Sonáta pro housle sólo, op. 72 (1953/59)
• Suita, op. 73 (1954) pro flétnu, hooboj, klarinet, lesní roh a fagot
• Suite pro sólo klarinet, op. 74 (1956)
• Suita pro sólo hoboj, op. 76 (1956)
• Suita pro fagot, op. 77 (1957)
• Smyčcový kvartet č. 8, op. 79 (1957)
• Quintet, op. 81 (1959) pro klarinet, a smyčcový kvartet
• Smyčcové trio, op. 86 (1962)
• Rhapsody for viola solo, op. 87 (1962)
• Fünf Miniaturen pro housle a klavír, op. 93 (1965)
• Partita in Honor of Johann Sebastian Bach, op. 96 (1965) pro varhany
• Smyčcový kvartet č. 9, op. 97 (1966)
• Four Pieces pro smyčcový kvartet, op. 103 (1968)
• Four Pieces pro smyčcové trio, op. 105 (1969, second version 1971)
• Four Pieces pro smyčcový kvintet, op. 109 (1970)
• Preludium pro violu, op. 112 (1971)

Ocenění

• 1953 - Cena města Vídně za hudbu
• 1957 - Komandér Řádu britského impéria
• 1957 - Velká stříbrná medaile města Paříž
• 1959 - Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku
• 1961 - Velká rakouská státní cena za hudbu (Großer Österreichischer Staatspreis)
• 1961 - Řád svatého Řehoře Velikého (Vatikán)
• 1971 - Zahraniční člen Srbské akademie věd a umění
• 1971 - Čestný odznak Za vědu a umění (Rakousko)
• 1973 - Čestný člen Společnosti přátel hudby ve Vídni

Reference

Literatura

• Robert Scholium: Egon Wellesz, Osterreichische Komponisten des XX. Jahrhundert, II (Vienna, 1964)
• Hans F. Redlich: Egon Wellesz, The Musical Quarterly, XXVI (1940), 65–75

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Egon Wellesz na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od {{{cname}}} v projektu IMSLP
• Egon Wellesz (1885 -1974) The Forgotten Modernist – životopis, fotografie, hudební ukázky (anglicky)
• Rakouská stránka věnovaná skladateli (anglicky), (německy)