Ehrenbreitstein

Ehrenbreitstein
Letecký snímek pevnosti z roku 2007
Letecký snímek pevnosti z roku 2007
Účel stavby

V současné době muzeum
dříve pevnost

Základní informace
Výstavba18171828
Poloha
AdresaKoblenz, NěmeckoNěmecko Německo
Souřadnice
Další informace
Webtor-zum-welterbe.de
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ehrenbreitstein (německy Festung Ehrenbreitstein) je pevnost v německé spolkové zemi Porýní–Falc, stojící na východním břehu Rýna nad jeho soutokem s Moselou s výhledem na město Koblenz.

Její barokní předchůdkyně, stojící na místě hradu postaveného kolem roku 1000, byla dočasně sídlem trevírských kurfiřtů a v roce 1801 byla vyhozena do povětří francouzskými revolučními vojsky. V dnešní podobě byla citadela (nazvaná tehdy Feste Ehrenbreitstein, plánovaný název zněl Feste Friedrich Wilhelm, Pevnost Fridricha Viléma) postavena v letech 18171828 pod vedením pruského inženýrského důstojníka Carla Schnitzlera. Byla součástí pruského opevnění Koblenze Festung Koblenz budovaného na počátku 19. století a patřila do systému Oberehrenbreitstein. Pruská armáda ji využívala až do roku 1918 a jako součást kobleneckého pevnostního systému sloužila k zabezpečení údolí středního Rýna a tamní dopravní infrastruktury, tj. železničních tratí a říčních přechodů v okolí Koblenze.

Dnes je pevnost ve vlastnictví spolkové země Porýní-Falc a sídlí v ní Koblenecké zemské muzeum, ubytovna pro mládež, památník padlých vojáků německé armády (Ehrenmal des Deutschen Heeres) a různé úřady. Spolková zahradnická výstava v roce 2011 se zčásti konala v areálu pevnosti a v předhradí, kde tehdy vznikl prostorný upravený park s vyhlídkovou plošinou.

Od roku 2002 je Ehrenbreitstein součástí světového dědictví UNESCO Údolí horního Středního Rýnu.

Historie

Údajná podoba v roce 1573

Předchozí fortifikace

Původní pevnost na rytině z roku 1632
Pevnost v roce 1700

Kopec Ehrenbreitstein, na němž se dnes nachází stejnojmenná pevnost, byl poprvé osídlen ve 4. tisíciletí př. n. l. a opevnění bylo vybudováno v 10.9. století př. n. l. Ve 3.5. století n. l. zde bylo umístěno římské opevnění. Další osídlení následovalo v 8. a 9. století za vlády karolinské dynastie.[1] Kolem roku 1000 na kopci šlechtic jménem Ehrenbert (nebo Erembert) postavil hrad, jehož původní název Burg Ehrenbertstein se později změnil na Burg Ehrenbreitstein.[2]

Hrad je poprvé zmiňován v dochované listině z roku 1139 jako majetek trevírského arcibiskupa. Arcibiskup Hillin z Falmagne jej v letech 1152 až 1169 rozšířil. Na kopci zvaném Helfenstein jižně od něj byl postaven podpůrný hrad (Burg Helferstein).[1] V roce 1286 hrad dále rozšířil arcibiskup Jindřich z Fénétrange a v roce 1481 arcibiskup Jan II. z Badenu.[2]

V 16. století se začalo pracovat na přestavbě hradu na pevnost, která by odolala novým střelným zbraním. Jedním z prvních děl bylo devítitunové dělo Greif. Na úpatí kopce chráněného pevností nechal trevírský arcibiskup Philipp Christoph von Sötern v letech 1625 až 1629 postavit palác Phillipsburg. Pevnost dále vylepšovali jeho nástupci Karl Kaspar von der Leyen a Johann Hugo von Orsbeck. V roce 1632 ji obsadili Francouzi a v roce 1637 císařská vojska během třicetileté války.[1]

Ehrenbreitstein v letech 1657 až 1794 střežil nejcennější relikvii trevírského stolce, svatou tuniku. Tehdejší arcibiskupové využívali strategického významu pevnosti k vyjednávání se soupeřícími mocnostmi; tak v roce 1672 na počátku války mezi Francií a Německem arcibiskup odmítl žádosti vyslanců Ludvíka XIV. i braniborského velvyslance Christopha Caspara von Blumenthal o povolení průchodu vojsk přes Rýn.

V roce 1688 pevnost úspěšně odolala obléhání francouzským králem Ludvíkem XIV. Kolem roku 1730 vytvořil Balthasar Neumann Schönborn-Werke, třetí prstenec opevnění.[1] Francouzům se sice v roce 1759 podařilo pevnost dobýt, ale udrželi se zde pouze tři roky.[2]

(c) Landesarchiv Saarbrücken, Bestand K Hellwig, Nr. 0950, Urheber J. Luffmann / CC-BY-SA 3.0 DE
Mapa pevnosti v roce 1800

V roce 1794 dobyla Koblenz francouzská revoluční vojska; v následujících letech Ehrenbreitstein třikrát neúspěšně obléhala. Jednoroční obléhání, které začalo v roce 1798 během války druhé koalice, však přineslo obráncům Ehrenbreitsteinu hladomor, a ti nakonec v roce 1799 pevnost vydali Francouzům. Lunévillskou smlouvou byli Francouzi nakonec nuceni se z pravého břehu Rýna stáhnout. Proto v roce 1801 vyhodili Ehrenbreitstein do povětří, aby zabránili nepříteli zmocnit se plně funkční pevnosti jen několik metrů od francouzského území na levém břehu Rýna.[1] Od roku 1803 do roku 1815 bylo toto území součástí Nasavského vévodství.[1]

Znovu vztyčená americká vlajka v Koblenzi v roce 1945

Současná pevnost

Po vídeňském kongresu

Na základě závěrečného aktu vídeňského kongresu z roku 1815 se Porýní stalo pruskou provincií. Opevnění Koblenze se stalo pruskou vojenskou prioritou vzhledem k její blízkosti k Francii a skutečnosti, že přes Koblenz musely všechny druhy dopravy (lodě po řekách, pozemní doprava kvůli mostům). Proto Prusové v letech 1815 až 1834 vybudovali kolem Koblenze systém opevnění, takzvanou Festung Koblenz (pevnost Koblenz). Ta byla údajně druhou největší vojenskou pevností v Evropě po Gibraltaru. Samotnou pevnost Ehrenbreitstein mohlo bránit až 1200 vojáků.

U Koblenze bylo vybudováno jedno z největších opevnění na Rýnu, z něhož se dnes téměř úplně zachoval pouze Ehrenbreitstein. Výstavba nové pevnosti Ehrenbreitstein trvala od roku 1817 do roku 1828, a ta byla součástí rozsáhlého pruského opevnění Koblenze, které bylo dokončeno až v roce 1834. Největší pevnost vybudovaná v tomto období, pevnost císaře Alexandra, stála na hřebeni nad bývalým klášterem Karthause. Po dokončení pevnosti Ehrenbreitstein byly proti proudu řeky postaveny pevnosti Nöllenkopf a Pleitenberg, které ji měly posílit.

Pohled na novou pevnost od malíře Williama Turnera z roku 1835

Na základě mírové smlouvy zaplatila Francie na výstavbu nové pevnosti 15 milionů franků.[2] Její stavba trvala od roku 1817 do roku 1828 a v roce 1834 byla připravena k provozu. Později byla několikrát rozšířena. V roce 1886 byla pevnost klasifikována jako opevnění menšího významu.

Poté, co bylo v letech 1890 až 1903 zrušeno opevnění západně od Rýna, kryla až do roku 1918 přechod přes Rýn pouze pevnost a některé menší stavby na východním břehu.[3]

Meziválečné období

Američtí vojáci Ehrenbreitstein zpočátku obsadili v roce 1918. Po první světové válce a roce 1919 měl být Ehrenbreitstein podle ustanovení Versailleské smlouvy srovnán se zemí. Mezispojenecká vojenská kontrolní komise (IMKK) v Berlíně od toho však 25. února 1922 upustila poté, co se spojenci, včetně amerického generála Henryho Turemana Allena a podplukovníka ve výslužbě Eduarda Hügera, do roku 1924 šéfa Kobleneckého opevňovacího úřadu, vehementně zasazovali o zachování stavby s odkazem na její kulturní hodnotu.[4][5]

(c) Bundesarchiv, Bild 102-08810 / CC-BY-SA 3.0
Francouzští vojáci shlížejí z pevnosti na Koblenz

Druhá světová válka

V rámci remilitarizace Porýní německá armáda v roce 1936 Ehrenbreitstein opět obsadila. Od podzimu 1936 do června 1939 zde byla kasárna dvou vojenských jednotek. Za druhé světové války se kasematy využívaly k ukrytí cenností a archiválií z Koblenze, Kolína nad Rýnem a Wuppertalu. Náhodné zásahy bomb však ukázaly, že neposkytují dostatečnou ochranu. K protivzdušné obraně Koblenze byla nejpozději od roku 1941 na pevnosti umístěna tři protiletadlová děla (bašty Rheinbastion, Contregarde Links a Niedere Ostfront). V roce 1943 byl ve skále pod pod Helfensteinem vybudován protiletecký kryt, jehož tunely měly poskytnout ochranu až 10 000 lidí. Přestože 87 % města Koblenz bylo nálety zničeno, pevnost utrpěla jen malé škody. Dne 19. prosince 1944 vyjely z pevnosti první železniční vagony s archivy. Celkem dvanáct vagonů bylo postupně naloženo cennými předměty ze státních archivů v Koblenci a Düsseldorfu a odesláno do Salzdetfurthu. Dne 27. března 1945 pevnost obsadili američtí vojáci. V polovině roku 1945, kdy byla vytvořena francouzská okupační zóna, je nahradili francouzští vojáci.[6]

Po druhé světové válce

Po druhé světové válce pevnost využívala francouzská armáda, pak byl Ehrenbreitstein v roce 1947 předán spolkové zemi Porýní-Falc. V letech 1946–1950 sloužil jako uprchlický tábor a poté k ubytování lidí v období nedostatku bytů od počátku 50. let do 60. let 20. století. V roce 1952 zde byla otevřena ubytovna pro mládež a v roce 1956 muzeum. V roce 1972 zde byl slavnostně otevřen Ehrenmal des Deutschen Heeres (Památník padlým německé armády). V roce 2011 byla pevnost Ehrenbreitstein po několikaleté rekonstrukci v letech 2007 až 2011 součástí Spolkové zahradní výstavy (Bundesgartenschau) v Koblenzu.[1]

Panorama z pevnosti v roce 1919

Civilní využití

Vězeňská cela v Ehrenbreitsteinu, momentálně součást stálé expozice

Věznice

Pruská pevnost Ehrenbreitstein sloužila především jako obranný objekt a kasárna. Některé části však byly využívány také jako vězení. Od třicátých let 19. století až do roku 1909 si zde důstojníci i civilisté odpykávali pevnostní vazbu nebo pevnostní vězení, což byl trest, který nebyl považován za nečestný. Vazební místnosti se zpočátku nacházely v Horní terasové baterii, snad také dočasně na Helfenštejně a od roku 1878 jako „pevnostní salónní vězení“ v zemské baště. Byli zde vězněni především političtí vězni a duelanti. Těm, kteří zde pykali trest odnětí svobody za jiné trestné činy, tím byla prokázána milost. Mezi pevnostní vězně na Ehrenbreitsteinu patřili lékař a jávský badatel Franz Junghuhn (1832/33), diplomat Alfred von Kiderlen-Waechter (1894) a spisovatel Hanns Heinz Ewers (1897).

Kromě toho byli od 30. let 19. století až do roku 1878 na Ehrenbreitsteinu drženi vězni odsouzení ke stavebním pracím na pevnosti. Tato forma nucených prací nařízených soudem však byla považována za potupnou nebo nečestnou pro delikventy a vedla k dočasné nebo trvalé ztrátě občanských práv. Cely odsouzených se nacházely na Helfensteinu a nakonec v Landbastionu. V letech 1878 až 1909 existovalo v pevnosti „pracovní oddělení“, jehož vězni byli využíváni také na stavební práce. V listopadu 1914 zde byla zřízena vazební věznice, která měla ulehčit vojenské vazební věznici v Koblenzi.

Úkryt cenností

Pevnost při pohledu z města Koblenz

V trevírské kurfiřtské pevnosti Ehrenbreitstein byla také uchovávána trevírská tunika, nejdůležitější relikvie trevírské katedrály. Již hrad Ehrenbreitstein chránil mimořádnou relikvii, hlavu apoštola Matěje, která se na Ehrenbreitstein dostala z kobernské kaple sv. Matouše někdy v letech 1362 až 1381 a do pokladnice trevírské katedrály byla přenesena nejdříve v roce 1418. K prvnímu ukrytí trevírské runiky na pevnosti Ehrenbreitstein došlo během třicetileté války a skončilo v roce 1628. V letech 1632–1652, 1657, 1667–1759, 1765–asi do roku 1790 a 1792–1794 byla relikvie opět umístěna v klemuté místnosti poblíž velké zbrojnice. V letech 1667 až 1759 tu byla relikvie ukazována některým vzácným arcibiskupovým hostům. Dne 4. května 1765 byla na Ehrenbreitsteinu veřejně vystavena.

Za druhé světové války byl v roce 1941 na pevnost Ehrenbreitstein přemístěn fond kobleneckého státního archivu, aby byl chráněn před nálety na město. Po zásahu bombou byly archiválie v prosinci 1944 nakrátko přemístěny do dolu u Bad Salzdetfurth u Hildesheimu a v roce 1946 se vrátily zpět na Ehrenbreitstein. Když byla v roce 1956 postavena nová archivní budova, byly archiválie vráceny do péče Státního archivu, nyní Státního archivu Koblenz.

Budova kasemat tzv. dlouhé linie, která byla restaurována a zpřístupněna pro Spolkovou zahradní výstavu v roce 2011.

Do Ehrenbreitsteinu přivezly své fondy různé další archivy, včetně státních archivů v Aurichu, Düsseldorfu, Hamburku, Kielu, Lucemburku, Osnabrücku a Wiesbadenu, městských archivů v Kolíně nad Rýnem, Mohuči, Neuwiedu, Moersu, Recklinghausenu a Oberlahnsteinu jakož i rýnského zemského církevního archivu v Bonnu a vídeňského knížecího archivu v Neuwiedu. Zejména kolínská muzea přivezla na Ehrenbreitstein také části svých sbírek, například Wallraf-Richartz-Museum, Schnütgen-Museum, Muzeum dekorativního umění, Muzeum východoasijského umění a Městské muzeum Wuppertal-Elberfeld (nyní Von-der-Heydt-Museum). Své fondy na Ehrenbreitstein přesunuly také městské knihovny v Düsseldorfu, Essenu a Wuppertalu-Elberfeldu a další podobné instituce.

Využití od konce druhé světové války

Přibližně od roku 1946 provozovala Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IRO) v pevnosti tábor pro vysídlené osoby. Zvláštní kolonii tvořili maďarští uprchlíci (někdy až 350 osob), kteří v rámci programu obnovy pracovali pro Francouze jako stavební dělníci. Část válečné prachárny Contregarde přestavěli na katolickou kapli, tzv. „maďarskou kapli“. Tábor byl rozpuštěn 15. října 1950. Od léta 1949 se do pevnosti stěhovaly další rodiny z Koblenze, které se právě vrátily z evakuace a byly bez domova.

Po druhé světové válce se pevnost Ehrenbreitstein stala majetkem spolkové země Porýní-Falc jako právního nástupce Pruska. V polovině 60. let 20. století byly dva kasematy Contregarde vpravo upraveny pro skladování malého množství jaderného odpadu pocházejícího z výzkumu univerzity v Mohuči. Kvůli protestům veřejnosti však tyto prostory nebyly uvedeny do provozu.

Současnost

Pevnost je nyní přístupná návštěvníkům. S městem Koblenz ji přes Rýn spojuje lanovka a šikmý výtah na úpatí kopce. Na Ehrenbreitsteinu se nachází několik muzeí: Haus der Fotografie (fotografie), Haus der Archäologie (archeologie) a Landesmuseum Koblenz (dočasné výstavy). Nachází se zde také Haus des Genusses, který oslavuje regionální vinařství a nabízí barokní gastronomii. Stálé expozice na několika místech uvnitř pevnosti pokrývají pět tisíc let historie Ehrenbreitsteinu. Nacházejí se zde také gastronomická zařízení. Část areálu stále zabírá mládežnická ubytovna se 157 lůžky. Pevnost slouží také jako místo konání různých kulturních akcí, jako jsou koncerty a divadelní představení pod širým nebem.[7][8][9]

Lanovka směřující k pevnosti

Zahradnická výstava

Město Koblenz získalo v roce 2011 zakázku na pořádání Spolkové zahradnické výstavy, a pro tuto akci byly využity pozemky před pevností, kde byl vytvořen krajinářský park, i samotná pevnost. Od té doby nabízí dřevěná vyhlídková plošina na severním konci krajinářského parku návštěvníkům výhled do údolí Rýna.

Pevnostní nádvoří a fasády pevnostních budov i jejich střechy byly v letech 2009 až 2011 kompletně zrekonstruovány spolkovou zemí Porýní-Falc. Budova kasemat Lange Linie, která byla za druhé světové války zasažena bombou, byla poprvé obnovena a zpřístupněna návštěvníkům. V roce 2011 byla místo sedačkové lanovky, která se nacházela na východní straně a spojovala údolí Ehrenbreitstein s pevností, zprovozněna šikmá lanovka. Ve sklepení pod Velkým traverzem byla zřízena multimediální výstava Hora v proměnách času — 3000 let opevnění, kde byly představeny doklady o historii opevnění kopce. Nepřetržité opevnění jednoho místa po tak dlouhou dobu nebylo prokázáno nikde jinde v Německu.

Rekonstrukce bucharu na zatloukání kůlů, jaký mohl použít Julius Caesar při stavbě mostu přes Rýn v roce 55 př. n. l.

Lanovka

Lanovka v Koblenzi, která byla postavena v rámci Spolkové zahradnické výstavy v roce 2011, je největší lanovkou v Německu. Od 2. července 2010 přepravuje návštěvníky z parku Rheinanlagen přes Rýn na plošinu před pevností. S přepravní kapacitou až 7600 osob za hodinu nemá ve světě konkurenci. V roce následujícím po Spolkové zahradnické výstavě navštívilo pevnost přibližně 500 000 lidí.[10][11] Tento výrazný nárůst návštěvnosti je způsoben lepší dostupností lanovky a mnoha akcemi pořádanými v areálu pevnosti. Dne 19. června 2013 v Phnompenhu rozhodlo UNESCO na 37. zasedání Výboru pro světové dědictví o povolení provozu lanovky až do roku 2026.[12]

Zemské muzeum Koblenz

Zemské muzeum Koblenz sídlí na pevnosti Ehrenbreitstein od roku 1956. Stálé expozice o hospodářských a sociálních dějinách regionu jsou k vidění v hlavní budově na horním hradním nádvoří, v „Domě fotografie“, „Domě požitku“, „Domě archeologie“ a „Domě Poignardovy sbírky“. Jsou zde i expozice o středním Rýnu a Mosele.

Největší atrakcí je však samotná pevnost. Kromě historie pevnosti Ehrenbreitstein si zde návštěvníci mohou prohlédnout také původní dochované dělo Greif ze 16. století. Kromě stálých expozic se v pevnosti konají i dočasné zvláštní výstavy.

Hostel

Koblenzský hostel se nachází v dolní východní části pevnosti a disponuje 157 lůžky a pěti společenskými a seminárními místnostmi. Od listopadu 2008 byla ubytovna, kterou provozuje Německý svaz ubytoven mládeže, důkladně modernizována. Znovu otevřena byla 28. prosince 2010. Hostel má konferenční a společenské místnosti a nabízí širokou škálu sportovních a zábavních zařízení.[12]

Památníky

Památník německé armády od Hanse Wimmera na památku padlých v první a druhé světové válce byl instalován v přední části ravelinu a 29. října 1972 slavnostně předán do péče Bundeswehru. V listopadu 2006 byl památník doplněn a nyní připomíná také vojáky Bundeswehru, kteří padli při výkonu služby.

Památník s kašnou byl postaven na západním okraji horního hradního nádvoří v roce 1844. Ve čtvercové čedičové nádrži zdobené vzorem píšťal s malými půlkruhovými přednádržemi na každé straně stojí sloup završený koulí. Na čelní straně je nápis:

Postaven arcibiskupem Hillinem kolem roku MCLX, Ehrenbreitstein byl zničen nepřítelem v roce MDCCCI. Z jeho trosek jej obnovil a silněji opevnil Fridrich Vilém III. roku MDCCCXVII-MDCCCXCVII

Na Helfensteinu se také nachází pomník věnovaný v roce 1935 padlým vojákům pěšího pluku „von Goeben“ (2. rýnský) č. 28, který byl na Ehrenbreitsteinu dlouhodobě posádkou.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Festung Ehrenbreitstein na německé Wikipedii a Ehrenbreitstein Fortress na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g BÖCKLING, Manfred. Festung Ehrenbreitstein. 3., vollständig neu bearb. Auflage. vyd. Regensburg: Schnell & Steiner 19 s. (Kunstführer). ISBN 978-3-7954-6394-6. S. 2, 17. 
  2. a b c d Ehrenbreitstein. Svazek Volume 9. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. BÖCKLING, Manfred. Festung Ehrenbreitstein. 3., vollständig neu bearb. Auflage. vyd. Regensburg: Schnell & Steiner 19 s. (Kunstführer). ISBN 978-3-7954-6394-6. S. 3. 
  4. BAKER, Anni P. American soldiers overseas: the global military presence. 1. publ. vyd. Westport, Conn.: Praeger, 2004. 204 s. (Perspectives on the twentieth century). Dostupné online. ISBN 978-0-275-97354-4. 
  5. PAWLEY, Margaret. The Watch on the Rhine: the military occupation of the Rhineland, 1918-1930. London: I. B. Tauris ISBN 978-1-84511-457-2. S. 88. 
  6. BÖCKLING, Manfred. Festung Ehrenbreitstein. 3., vollständig neu bearb. Auflage. vyd. Regensburg: Schnell & Steiner 19 s. (Kunstführer). ISBN 978-3-7954-6394-6. S. 3–4. 
  7. Über den Rhein auf die Festung Ehrenbreitstein schweben - Über den Rhein auf die Festung Ehrenbreitstein schweben. www.seilbahn-koblenz.de [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  8. Pevnost Ehrenbreitstein v německé Koblenci se každý rok vítá s jarem velikonočními trhy i ohňovou show. HedvabnaStezka.cz [online]. 2018-01-29 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  9. SMEJKALOVÁ, Radka. Pevnost, jež nikdy nepadla. iDNES.cz [online]. 1999-11-20 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  10. Die Größte! Koblenzer Buga-Seilbahn gondelt jetzt über den Rhein. www.rhein-zeitung.de [online]. 2010-07-02 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (německy) 
  11. Festung Ehrenbreitstein: 500.000 Besucher in diesem Jahr, noch mehr Veranstaltungen im nächsten. www.rhein-zeitung.de [online]. 2012-11-26 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (německy) 
  12. a b GEORGI, Oliver. Koblenz: Rhein-Seilbahn darf bis 2026 bleiben. FAZ.NET. 2013-06-19. Dostupné online [cit. 2024-01-16]. ISSN 0174-4909. (německy) 

Externí odkazy

Související články

Média použitá na této stránce

Schifffahrt auf Rhein und Mosel - Mittelrhein-Museum in Koblenz - M403.tif
Autor: Jacobus Storck , Licence: CC0
Ansicht von Koblenz mit Ehrenbreitstein und Philippsburg
Bundesarchiv Bild 102-08810, Koblenz, Französische Soldaten am Deutsche Eck.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 102-08810 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Die zweite Zone des besetzten Rheinlandes frei!
Französische Truppen auf Ehrenbreitstein, nehmen Abschied von Coblenz a/Rh. Unten das Deutsche Eck.
Festung Ehrenbreitstein Luftbild 080.jpg
Autor: Fritz Geller-Grimm, Licence: CC BY-SA 3.0
Aerial photograph of the Festung Ehrenbreitstein, Koblenz, Rhineland-Palatinate, Germany
2017-02-28 Festung Ehrenbreitstein 13.jpg
Autor: Ziko van Dijk, Licence: CC BY-SA 4.0
Festung Ehrenbreitstein. Zelle
Kasteel Ehrenbreitstein, RP-T-1921-6.jpg
Autor: Rijksmuseum, Licence: CC0


Identificatie
Titel(s): Kasteel Ehrenbreitstein
Objecttype: tekening
Objectnummer: RP-T-1921-6

Vervaardiging
Vervaardiger: tekenaar: Jan van Call (I)
Datering: 1666 - 1706
Fysieke kenmerken: pen in bruin, penseel in waterverf
Materiaal: papier waterverf inkt
Techniek: pen / penseel
Afmetingen: beeld: d 278 mm, blad: h 345 mm × b 395 mm

Onderwerp
Waar: Kasteel Ehrenbreitstein

Verwerving en rechten
Credit line: Legaat van de heer J.G. de Groot Jamin, Amsterdam
Verwerving: legaat 1921
Copyright: Publiek domein
Blick von Ehrenbreitstein 1919.jpg
Old Glory flies from Ehrenbreitstein fortress, where the Rhine and Mosel meet, Coblenz, Germany, 1919, View from Festung Ehrenbreitstein in Koblenz
William Turner, View of Ehrenbreitstein (1835).jpg
William Turner, View of Ehrenbreitstein, or The Bright Stone of Honour (Ehrenbreitstein) and the Tomb of Marceau, from Byron's 'Childe Harold' (1835). Private collection.
Fort Ehrenbreitstein, Koblenz Fortifications d'Ehrenbreitstein (titel op object) Coblence (serietitel op object) Bords du Rhin (serietitel op object), RP-F-F13832.jpg
Autor: Rijksmuseum, Licence: CC0


Identificatie
Titel(s): Fort Ehrenbreitstein, Koblenz. Fortifications d’Ehrenbreitstein (titel op object). Coblence (serietitel op object). Bords du Rhin (serietitel op object)
Objecttype: stereofoto
Objectnummer: RP-F-F13832
Opschriften / Merken: nummer, verso, gedrukt: ‘No 2669.’

Vervaardiging
Vervaardiger: fotograaf: anoniem, uitgever: Adolphe Braun et Cie (vermeld op object)
Plaats vervaardiging: fotograaf: Koblenz, uitgever: Dornach
Datering: 1860 - 1866
Materiaal: karton fotopapier
Techniek: albuminedruk
Afmetingen: secundaire drager: h 85 mm × b 175 mm

Onderwerp
Wat: landscape with tower or castle
Waar: Fort Ehrenbreitstein

Verwerving en rechten
Verwerving: overdracht van beheer 1994
Copyright: Publiek domein
The New world compared with the Old- a description of the American government, institutions, and enterprises, and of those of our great rivals at the present time, particularly England and France (14751008156).jpg
Autor: Townsend, George Alfred, 1841-1914, Licence: No restrictions

Identifier: newworldcompared00town (find matches)
Title: The New world compared with the Old: a description of the American government, institutions, and enterprises, and of those of our great rivals at the present time, particularly England and France
Year: 1870 (1870s)
Authors: Townsend, George Alfred, 1841-1914
Subjects:
Publisher: Hartford, Conn., S.M. Betts & Company New York, J.D. Dennison (etc., etc.)
Contributing Library: The Library of Congress
Digitizing Sponsor: The Library of Congress

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
mpire on the Bosphorus, and Russia has voluntarily subscribed to the Monroe doctrine by parting with her only possession on the American continent. It seems to be without the range of probabilities that our two empires can collide ; the superstition in the American mind that we are the gigantic twins of Christendom,starting from Europe in opposite directions to mould the destinies,the one of the West the other of the East, has well-nigh reached the American heart, and when we read of our mutual fleets in the Dardanelles manning the yards and mingling hurrahs and u hourras, we feel a thrill akin to that of a lover discovering reciprocal passion in his sweetheart. The differences between the American and the Russian States are not so profitable subjects for investigation as their resemblances.Each has a work to do, and its temperament and system are adapted to its separate mission. The tribes which accept civilization at the point of the Russians sword would be irreverent scholars of the 601
Text Appearing After Image:
4 5 HARBORS AND FORTRESSES. 1—Ehrenbreitstein. 2—Gibraltar. 3—The Narrows. 4—Fortress Monroe 5—Citadel, Quebec. THE NEW WEST AND THE NEW EAST. 605 American ballot. Russia must civilize the nations in bulk; we initiate them into Republicanism, man by man. And who can say that the condition of the Asiatic is not improved by the prowess of Russia as much as the European by the institutions of America? These are some of the resemblances between the United States and Europe in which Russia takes a prominent place : — The same geographical and ethnological circumstances mark both.The Atlantic coasts are jagged and broken, and they were first civilized by various races, so that there had nearly been as many distinct nations in Florida, Louisiana, Canada, Virginia,and New York, as in Spain, France, England, and Holland. The interiors of the two continents are broad, compact, of vast agricultural resources, similarly marked by plains, prairies, steppes, and irrigated by an immense river sy

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
Festung Ehrenbreitstein, um 1700.jpg
Die Reichsfestung Ehrenbreitstein, um 1700 (Ausschnitt)
Ehrenbreitstein Hogenberg.jpg
Ehrenbreitstein und Helfenstein (Ausschnitt aus der Stadtansicht von Braun & Hogenberg)
LASB K Hellwig 0950.jpg
(c) Landesarchiv Saarbrücken, Bestand K Hellwig, Nr. 0950, Urheber J. Luffmann / CC-BY-SA 3.0 DE
Festung Ehrenbreitstein bei Koblenz (EHRENBREITSTEIN.) - Kupferstich in altem Kolorit - englisch - 30 x 24 cm - 1800
Dankaerts-Historis-9342.tif
Siege of the city of Koblenz in 1632. It was captured by the Swedes led by Gustav Horn on 1 July 1632. Cannons firing.
Burg Ehrenbreitstein von Suedwesten Johann Andreas Ziegler.jpg
Burg Ehrenbreitstein von Südwesten, Kupferstich, aquarelliert, aus: »Fünfzig malerische Ansichten Rhein-Stroms von Speyer bis Düsseldorf«, erschienen bei Artaria in Wien 1798; nach Aquarellen von Laurenz Janscha, die im Sommer 1792 entstanden
Fort) Ehrenbreitstein LCCN2014708575.jpg
Title: Fort] Ehrenbreitstein

51713 [3078N9]. Fort Ehrenbreitstein is just across the river from the monument to Kaiser William I. The sloping rock on which it rests is, at the top, 400 feet above the river, and is said to have been at one time a Roman fort. Ehrenbreitstein was beseiged unsuccessfully by the French in 1688, but in 1799, on account of the failure of provisions, its garrison had to surrender to them and the fortress was razed. Between 1816 and 1826 it was restored at a cost of 8,000,000 thalers. In the foreground is a pontoon bridge called the Bridge of Boats. Pvt. Elgie Fisher, Headquarters Company, One hundred and twenty-first Machine Gun Battalion. Ehrenbreitstein, Germany. January 7, 1919.

Abstract/medium: 1 negative : glass ; 5 x 7 in. or smaller.
Bundesarchiv Bild 146-1988-045-34, Koblenz, amerikanische Flaggenparade.jpg

Title: Koblenz, amerikanische Flaggenparade 

Extra information: Koblenz 1945, amerikanische Flaggenparade auf der Festung Ehrenbreitstein

Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Faktické opravy a alternativní popisy jsou uvedeny odděleně od původního popisu. Dodatečné chyby mohou být oznámeny na této stránce pro informování Bundesarchivu.


Original historic description: 

American flag of last occupation reraised at Coblenz.
The same flag of the United States that flow over the Rhine fortress of Ehrenbreitstein when it was the garrison flag of the 4th Division from 1918 to 1923, during the occupation following the last world War, is again raised over the historic fortress in Coblenz by men of the same unit, symbolizing the victorious return of the U.S. Armies to German soil.
U.S. Signal Corps Photo ETO-HQ-45-5000
Distributed by U.S. Information Service certified as passed by shaef censor