Eileen Agar

Eileen Agarová
Narození1. prosince 1899
Buenos Aires
Úmrtí17. listopadu 1991 (ve věku 91 let)
Londýn
Alma materSlade School of Fine Art (do 1926)
Umělecká škola Byama Shawa
Heathfield School
Povolánímalířka, fotografka, umělkyně, sochařka a kolážistka
Manžel(ka)Joseph Bard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ceremoniální klobouk na polévku bujabéza, 1937, surrealistický klobouk z korku zdobený nalezenými objekty[1]
Díla Eileen Agarové vlastní také Muzeum současného umění na Tenerife

Eileen Forrester Agar (1. prosince 1899 Buenos Aires – 17. listopadu 1991 Londýn) byla britská malířka a fotografka spojená se surrealistickým hnutím.[2][3][4]

Životopis

Narodila se 1. prosince 1899 v Buenos Aires skotskému otci a americké matce, v roce 1911 se její rodina přestěhovala do Londýna. Nejdříve navštěvovala Heathfield St Mary's School, v roce 1919 začala studovat na nezávislé umělecké škole Byam Shaw School of Art. V roce 1924 nastoupila k Leonu Underwoodovi na jeho škole v Brook Green. V letech 1925 – 1926 navštěvovala školu výtvarného umění Slade School of Fine Art v Londýně. Studovala také umění v Paříži od roku 1928 do roku 1930.

V roce 1926 se setkala s maďarským spisovatelem Josephem Bardem. O dva roky později spolu žili v Paříži, kde se potkávala se surrealisty André Bretonem a Paulem Éluardem, s nimiž si vytvořila přátelský vztah. Od roku 1934 byla členkou Londýnské skupiny[5] a v roce 1940 si Josepha Barda vzala za muže.

Agar vystavovala se surrealisty v Anglii i v zahraničí. Během třicátých let se její práce soustředila na přírodní objekty, často uspořádané veselým způsobem, jako například Bum-Thumb Rock (Skála Bum-Thumb), soubor fotografií neobvyklé skalní formace, které si všimla v Bretani. Začala experimentovat s automatickými technikami (automatismus) a novými materiály, pořizovala fotografie a vytvářela koláže a objekty. The Angel of Anarchy (Anděl Anarchie, 1936-40), sádrová hlava pokrytá látkou a dalšími materiály je vhodným příkladem – nyní je ve sbírkách Galerie Tate.[6][7] V polovině třicátých let si Agar a Bard začali pronajímat na léto dům v Swanage v Dorsetu. Tady se potkala s Paulem Nashem a zahájili intenzivní vztah. V roce 1935 Nash představil Agarové koncepci nalezeného objektu.[8] Spolupracovali na řadě děl, jako například Seashore Monster at Swanage. Nash doporučil její práce Rolandovi Penroseovi a Herbertu Readovi, organizátorům Mezinárodní surrealistické výstavy roku 1936 v New Burlington Galleries v Londýně. Stala se tak jedinou britskou ženou, která dostala zakázku na tři obrazy a pět objektů,[6] které pak byly k vidění na této výstavě.[9]

V roce 1936 byla jedinou ženou, která představila umělecká díla na mezinárodní výstavě v Londýně.[10]

V roce 1937 Agar strávila dovolenou v domě Pabla Picassa a Dory Maarové v Mougins, Alpes-Maritimes, společně s Paulem Éluardem, Nuschem, Rolandem Penrosem a Lee Millerovou, která ji fotografovala.[11] Do roku 1940 se její díla objevily na surrealistických výstavách v Amsterdamu, New Yorku, Paříži i Tokiu.[4] Válka přerušila její uměleckou činnost a opět začala malovat v roce 1946. Od té doby pravidelně vystavovala až do své smrti.[12]

Po druhé světové válce Agar zahájila novou produktivní fázi svého života a v letech 1946 až 1985 měla téměř 16 samostatných výstav. Během šedesátých let vytvořila tachistické obrazy se surrealistickými prvky. V roce 1988 vydala autobiografii A Look At My Life[13], v roce 1990 byla zvolena do Royal Academy Associate.[14] Zemřela v Londýně 17. listopadu 1991. Její obrazy jsou součástí sbírek několika britských institucí, včetně Derby Art Gallery, Bradford a sbírky vlády Spojeného království.[15]

Eileen Agar je pohřbena na hřbitově Pere Lachaise v Paříži, hrob č. 17606.[16]

Výstava Goshky Macugy z roku 2007, která byla součástí série Tate Britain's Art Now Series, použila materiál převzatý z archivu Eileeny Agarové.[17]

Významná díla

  • The Angel of Mercy, skulptura 1934.[18][19]
  • Quadriga, malba, 1935.[20]
  • The Angel of Anarchy, objekt, 1940.[21]
  • L'horloge d'une femme, malba, 1989.[22]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eileen Agar na anglické Wikipedii.

  1. ↑ KITE, Marion. Ceremonial hat for eating Bouillabaisse: Eileen Agar 1936 [online]. Victoria and Albert Museum [cit. 2014-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Eileen Agar, R.A. [online]. [cit. 2017-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Whitney Chadwick. Artist biography Eileen Agar [online]. [cit. 2014-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b A S Byatt. Angel of anarchy. The Guardian. 27 November 2004. Dostupné online [cit. 16 July 2014]. (anglicky) 
  5. ↑ Frances Spalding. 20th Century Painters and Sculptors. [s.l.]: Antique Collectors' Club, 1990. Dostupné online. ISBN 1-85149-106-6. 
  6. ↑ a b Tate. Catalogue entry T03809 Angel of Anarchy [online]. [cit. 2014-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Tate Britain Companion, A Guide to British Art. [s.l.]: Tate Publishing, 2013. ISBN 978-1-84976-033-1. 
  8. ↑ LAMBIRTH, Andrew. Eileen Agar: An Eye For Collage. [s.l.]: Tate, 2008. Dostupné online. ISBN 978-2-940411-11-5. 
  9. ↑ Jane Ure-Smith. From Swanage with love. The Guardian. 5 March 2005. Dostupné online [cit. 2 June 2014]. (anglicky) 
  10. ↑ DUROZOI, Gerard. History of the Surrealist Movement. Chicago: University of Chicago Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-226-17412-3. S. 649. 
  11. ↑ Colvile, str. 25
  12. ↑ DUROZOI, Gerard. History of the Surrealist Movement. Chicago: The University of Chicago Press, 1997. ISBN 0-226-17412-3. S. 649. 
  13. ↑ LAMBIRTH, Andrew. Eileen Agar: An Eye For Collage. [s.l.]: Tate, 2008. Dostupné online. ISBN 978-2-940411-11-5. 
  14. ↑ BORELLO, Frances. A World of Our own: Women as Artists Since the Renaissance. New York: Watson-Guptill Publications, 2000. Dostupné online. ISBN 0-8230-5874-3. S. 168. 
  15. ↑ https://artuk.org/discover/artworks/search/actor:agar-eileen-18991991 retrieved=August 2011
  16. ↑ SUMMERS, Claude J. The Queer Encyclopedia of the Visual Arts. [s.l.]: Cleis Press Inc, 2004. Dostupné online. ISBN 1-57344-191-0. S. 163. 
  17. ↑ Archiv Eileeny Agarové
  18. ↑ Rachel Barnes (contributor). 20th-Century Art Book. [s.l.]: Phaidon Press (London), 2001. ISBN 0714835420. 
  19. ↑ LAMBIRTH, Andrew. Eileen Ager: An Eye For Collage. [s.l.]: Tate, 2008. Dostupné online. ISBN 978-2-940411-11-5. S. 32. 
  20. ↑ Colvile, str. 26
  21. ↑ Colvile, str. 27
  22. ↑ Colvile, str. 29
  • Georgiana Colvile, Scandaleusement d'elles: trente-quatre femmes surréalistes, Jean-Michel Place, Paříž, 1999

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Casaaduana.jpg
Autor: Espacio411, Licence: CC BY-SA 4.0
El Museo de Arte Contemporáneo Eduardo Westerdahl –MACEW- tiene su sede en la Casa de la Aduana, de Puerto de la Cruz, isla de Tenerife (Canarias). El titular de la colección de arte, parte de la cual se muestra de modo permanente y con carácter rotatorio –cada año se lleva a cabo un cambio de los fondos artísticos expuestos- es el Instituto de Estudios Hispánicos de Canarias, que tiene su sede en la calle Quintana, de Puerto de la Cruz, isla de Tenerife (Canarias).

Entre 1953, año de la fundación del Instituto, y 1965, Eduardo Westerdahl desempeñó la responsabilidad de la Sección de Arte del Instituto, y junto con su mujer Maud Bonneaud, su amigo el pintor surrealista Oscar Domínguez, el arquitecto suizo Alberto Sartoris y su mujer, Carla Prina, así como el apoyo de otros destacados intelectuales y artistas, como Ángel Ferrant, Manolo Millares y César Manrique, llevó adelante un gran proyecto: formar una colección de arte de primer nivel y emprender las gestiones necesarias para dotarla de una sede permanente. Entre los autores presentes en la colección podemos citar a: Óscar Domínguez, Juan Ismael, Wolfgang Paalen, Vizcondesa de Noailles, Eileen Agar, Maud Bonneaud, Will Faber, Carla Prina, Tony Stubbing, Luc Peire, Ángel Ferrant, Enric Planasdurá, Eduardo Úrculo, Plácido Fleitas, Manuel Millares, César Manrique, Felo Monzón, Pedro González y Lola Massieu.

Después de esta etapa inicial, en las temporadas siguientes múltiples artistas presentaron sus obras en el Instituto de Estudios Hispánicos de Canarias dando lugar, en la actualidad, a un fondo artístico que supera el medio millar de obras. Entre todas ellas, además de los ya citados, figuran igualmente artistas muy destacados no sólo en el ámbito de las islas Canarias, sino también en el panorama artístico de España, como Antoni Tápies y Guinovart, por citar algún artista.
V & A6.jpg
Eileen Agar's 1937 Hat for eating Bouillabaisse (cork trimmed with fish bones, coral, shells and found objects, as seen in the Conservation Department at the V&A Museum, London.