Ejlat

Ejlat
אילת
Pláž s hotely v Ejlatu
Pláž s hotely v Ejlatu
Ejlat – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška5 m n. m.
StátIzraelIzrael Izrael
distriktJižní
Ejlat
Ejlat
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha84,789 km²[1]
Počet obyvatel50 700 (2017[2])
Hustota zalidnění514,4 (r.2017[2]) obyv./km²
Správa
StarostaMe'ir Jicchak Halevi (מאיר יצחק-הלוי)
Vznik1951
Oficiální webwww.eilat.muni.il
Telefonní předvolba08
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ejlat (hebrejsky zvuk אילת, v oficiálním přepisu do angličtiny Elat,[3] přepisováno též Eilat) je město v Izraeli v Jižním distriktu. Starostou je Me'ir Jicchak Halevi.

Dějiny

Ejlat je zmiňován jako jedna ze zastávek Izraelitů při pochodu z egyptského zajetí. Toto město se nacházelo v království Edóm, které dobyl izraelský král David. O Ejlatu se také několikrát zmiňuje Starý zákon:

2 Kr 14:21-14:22: „Všechen judský lid pak vzal Azarjáše, kterému bylo šestnáct let, a dosadili ho za krále po jeho otci Amasjášovi. On vystavěl Élat a navrátil jej Judovi, poté co král Amasjáš ulehl ke svým otcům.“ 2 Kr 16:6: „Toho času získal Resín, král aramejský, nazpět Élat pro Aram a vypudil Judejce z Élatu. Do Élatu vstoupili Edómci a sídlí tam až dodnes.“

V římských i byzantských dobách byl Ejlat využíván jako přístav, kudy proudila především měď z nedalekých dolů v Timně. V roce 1116 jej dobyli křižáci, v roce 1167 ho získal Saladin, načež toto město postupně ztrácelo na významu.

Moderní dějiny

Za izraelské války za nezávislost byla lokalita současného Ejlatu obsazena bez boje 10. března 1949 během operace Uvda. Nazývala se tehdy Um Rašraš (arabsky doslova „Matka šustotu“).[4] Šlo o pouhou policejní stanici v neosídlené poušti. Izraelští vojáci zde tehdy na znamení svého ovládnutí lokality vztyčili provizorní inkoustovou vlajku.

K založení Ejlatu došlo roku 1951.[3] Status města získal roku 1959.[5]

V roce 1967 začala pod vedením egyptského prezidenta Gamala Násira námořní blokáda Ejlatu (Egypt tehdy blokoval Tiranskou úžinu), což byl důvod pro rozpoutání šestidenní války. Ejlat byl terčem palestinských teroristických útoků jen jednou, 29. ledna 2007, kdy byli v místní pekárně zabiti tři Izraelci.

Geografie

Celkový pohled na město, v popředí turistické areály, v pozadí rezidenční čtvrtě
Letecký pohled, v popředí vesnice Ejlot, v pozadí město Ejlat
(c) צולם על ידי אילן שריף, CC BY 2.5
Obytné čtvrtě Ejlatu

Jde o nejjižnější izraelské město, přístav a turistické letovisko při severním cípu Rudého mořeAkabského zálivu. Nachází se v nadmořské výšce 5 metrů cca 190 kilometrů jižně od Beerševy a cca 280 kilometrů jižně od Tel Avivu. Severně od města se táhne příkopová propadlina Vádí al-Araba, která dále na severu pokračuje v oblasti Mrtvého moře. Severozápadně a západně od Ejlatu se z ní zvedá strmá vysočina Harej Ejlat, která je nejjižnější výspou Negevské pouště.

Ejlat představuje pro Izrael jediné spojení s Rudým mořem a tím i s Indickým oceánem. Leží v řídce osídlené oblasti, která je etnicky zcela židovská. V blízkosti Ejlatu se nachází egyptské město Taba a jordánský přístav Akaba. Ejlat je totiž situován v úzkém výběžku izraelského území, který je sevřen územím Egypta a Jordánska. Ze zdejšího přístavu lze vidět čtyři země najednou (Izrael, Jordánsko, Egypt a Saúdskou Arábii).

Na dopravní síť je město napojeno pomocí severojižní dálnice číslo 90, ze které tu odbočuje lokální komunikace, jež vede na hraniční přechod Arava s Jordánskem. Sama dálnice číslo 90 pak jižně od Ejlatu končí u hraničního přechodu Taba s Egyptem. K západu vybíhá z města dálnice číslo 12, jež pak sleduje část izraelsko-egyptské hranice k nevyužívanému hraničnímu přechodu Netafim.

Ejlat disponuje moderním mezinárodním letištěm, které využívají vnitrostátní i mezistátní letecké spoje, zejména pro přepravu místní turistické klientely. Se severem státu by mohla dle projektů Ejlat spojovat i vysokorychlostní železniční trať do Ejlatu.

Klima

Aridní pouštní klima Negevské pouště je mírněno teplým mořem a průměrné teploty vzduchu patří k nejvyšším v Izraeli; v létě teploty často překračují 40 °C a zimě 21 °C, zatímco teplota vody se pohybuje mezi 20 a 26 °C. Díky zdejším plážím, nočnímu životu a pouštní krajině je město populární destinací vnitrostátního a mezinárodního cestovního ruchu.

Ejlat leží na jižním okraji Negevské pouště a blízko Sahary, Sinajské a Arabské pouště. Klima je velice horké a suché, letní teploty často překračují 40 °C, zimní 22 °C. Vody Rudého moře jsou však relativně chladné (22 °C – 25 °C), což spolu s jeho čistotou vytváří ideální podmínky pro bohatý mořský život, který je velikou turistickou atrakcí.

Ejlat – podnebí
Obdobíledenúnorbřezendubenkvětenčervenčervenecsrpenzáříříjenlistopadprosinecrok
Průměrné denní maximum [°C]20,822,125,531,135,438,739,939,837,333,027,222,331,1
Průměrné denní minimum [°C]9,610,613,617,821,524,225,926,224,521,015,511,218,5
Průměrné srážky [mm]3,55,83,71,7000003,53,56,027,7
Zdroj: Centrální statistický úřad[6][7]

Demografie

Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé - přibližně 40 300 osob (včetně statistické kategorie „ostatní“, která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, přibližně 45 400 osob).[3]

Jde o středně velkou obec městského typu s dlouhodobě mírně rostoucí populací. K 31. prosinci 2017 zde žilo 50 700 lidí.[2]

Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat

Ekonomika a turismus

Ejlatský přístav je důležitým dovozním uzlem, kudy do Izraele proudí především ropa a další paliva. Mírná zima, písečné pláže, bohatý mořský život a extrémně nízké srážky přispívají k veliké turistické atraktivitě tohoto města.

Velkou atrakcí je delfinárium umístěné asi 5 km severně od města, kde mohou návštěvníci plavat mezi delfíny a poznávat podmořský svět Rudého moře.

Největšími problémy Ejlatu jsou zásobování vodou a izolovaná poloha v rámci Izraele. Nejbližší izraelské město je 250 km vzdálená Beerševa, v Negevské poušti se nachází jen málo vesnic, převážně zemědělského charakteru. V blízkosti se nenalézají žádné přirozené zdroje pitné vody, ta se získává odsolováním mořské vody nebo vodovody z vnitrozemí.

V roce 2002 otevřela Ben Gurionova univerzita v Negevu (se sídlem v Beerševě) v Ejlatu nový univerzitní campus, v roce 2005 zde studovalo 300 studentů a v plánu je zvyšování počtu studentů i studijních oborů. Ve městě funguje Joseftalova nemocnice.

Partnerská města

Panorama

Panorama města Ejlat
Panorama města Ejlat

Odkazy

Reference

  1. נתונים פיזיים - עיריות ומ.מקומי [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-26. (hebrejsky) 
  2. a b c POPULATION AND DENSITY PER SQ. KM. IN LOCALITIES NUMBERING 5,000 RESIDENTS AND MORE ON 31.12.2017 [online]. Ročenka Centrálního statistického úřadu 2018 [cit. 2018-09-11]. Dostupné online. (anglicky, hebrejsky) 
  3. a b c יישובים 2009 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. (hebrejsky) 
  4. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 86. 
  5. Elat (Israel) [online]. Flags of the World [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Monthly Average of Daily Maximum and Minimum Temperature [PDF]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2009-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-09. (anglicky) 
  7. Precipitation [PDF]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2009-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-09. (anglicky) 

Literatura

  • ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha: Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6. 
  • IZRAELSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO. Fakta o Izraeli: země a lidé. Jeruzalém: Ahva Press, 1999. 28 s. 
  • PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha: Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Israel location map.svg
Autor: NordNordWest, Licence: CC BY-SA 3.0
English (en):
 
The 1949 armistice line, aka the "Green Line" or "pre-67 borders"
 
Borders of the Israeli-annexed East Jerusalem and Golan Heights
 
Non-Israeli borders
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the United States.svg
The flag of Navassa Island is simply the United States flag. It does not have a "local" flag or "unofficial" flag; it is an uninhabited island. The version with a profile view was based on Flags of the World and as a fictional design has no status warranting a place on any Wiki. It was made up by a random person with no connection to the island, it has never flown on the island, and it has never received any sort of recognition or validation by any authority. The person quoted on that page has no authority to bestow a flag, "unofficial" or otherwise, on the island.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Eilat.ogg
Autor: Ynhockey, Licence: CC BY-SA 3.0
Pronunciation of Eilat, a city in Israel.
Eilat panorama.jpg
Eilat panorama
Coat of arms of Eilat.svg
Autor: Юкатан, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Eilat
Eilat ST 05.jpg

Eilat mountains, city of Eilat and Eilat bay, Israel.
PikiWiki Israel 8957 Eilat.JPG
(c) צולם על ידי אילן שריף, CC BY 2.5
Eilat, Cities in Israel
PikiWiki Israel 7778 eilot and the bay.JPG
Aerial photographs of Kibbutz Eilot