Ejn Charod Me'uchad

Ejn Charod Me'uchad
עין חרוד מאוחד
Ejn Charod ve 30. letech 20. století
Ejn Charod ve 30. letech 20. století
Poloha
Souřadnice32°33′29″ s. š., 35°23′31″ v. d.
Nadmořská výška−7 m n. m.
StátIzraelIzrael Izrael
distriktSeverní
oblastní radaGilboa
Ejn Charod Me'uchad
Ejn Charod Me'uchad
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel730 (2014[1])
Správa
Vznik1921
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ejn Charod Me'uchad (hebrejsky עֵין חֲרוֹד מְאֻחָד, anglicky: Ein Harod Me'uhad, v oficiálním seznamu sídel En Harod Me'uhad[2]) je vesnice typu kibuc v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě Gilboa.

Geografie

Leží v intenzivně zemědělsky obdělávaném Charodském údolí, v nadmořské výšce 7 metrů pod mořskou hladinou. Severně od obce se pozvolna zdvíhá náhorní planina Ramot Isachar a přímo v obci je to pahorek Giv'at Kumi coby její předpolí. Dál k severu je to vrch Micpe Zikaron. Jižně od obce začíná zcela rovinaté Charodské údolí.

Vesnice je situována 23 kilometrů jihozápadně od Galilejského jezera, 16 kilometrů západně od řeky Jordánu, cca 10 kilometrů severozápadně od města Bejt Še'an, cca 80 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 47 kilometrů jihovýchodně od centra Haify. Ejn Charod Me'uchad obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je ryze židovské. Výjimkou jsou vesnice Na'ura, Tamra a Tajbe, které obývají izraelští Arabové, ležící cca 6 kilometrů severním směrem. Společně se sousedními kibucy Ejn Charod Ichud a Tel Josef vytváří Ejn Charod Me'uchad souvislou aglomeraci s cca 1700 obyvateli.

Kibuc leží 5 kilometrů severně od Zelené linie, která odděluje Izrael od okupovaného Západního břehu Jordánu.

Ejn Charod Me'uchad je na dopravní síť napojen pomocí dálnice číslo 71. Jižně od ní leží, naproti kibucu, komplex úřadů Oblastní rady Gilboa. Odbočuje tu z ní k severu lokální silnice číslo 716. Jižně od vesnice vede železniční trať v Jizre'elském údolí, zrušená roku 1948 a obnovená po nákladné rekonstrukci roku 2016. Nemá zde ovšem stanici.

Dějiny

Obyvatelé Ejn Charod ve 30. letech

Ejn Charod byl založen v roce 1921[2] K založení došlo 22. září 1921. Vznik kibucu iniciovali osadníci napojení na pracovní oddíly Gdud ha-Avoda, kteří se přistěhovali do tehdejší mandátní Palestiny v rámci třetí aliji. Usadili se poblíž sladkovodního pramene Ma'ajan Charod. Zpočátku žili ve stanech. Okolí kibucu Ejn Charod bylo tehdy bažinatou krajinou, ve které se kromě nepočetných arabských zemědělců rozkládaly jen močály a kterou obývala stáda vodních bůvolů.[3] Původně se nacházela vesnice o něco jižněji, cca 3 kilometry jihozápadním směrem, na úpatí masivu Gilboa přímo u zmíněného pramene. Teprve v roce 1930 se kibuc přesunul definitivně do nynější lokality.[4]

Ejn Charod byl historicky prvním kibucem. Za první kibuc sice bývá považována Deganija založená roku 1909, ale ta byla stejně jako další nejstarší kolektivní osady jen velmi malou komunitou nazývanou oficiálně kvuca. Když počátkem 20. let 20. století do tehdejší Palestiny začali proudit početní přistěhovalci v rámci třetí alije, navrhl Šlomo Lavi - jeden ze sionistických předáků, aby byly zakládány větší kolektivní vesnice, které se měly opírat o zemědělství i průmysl, a pro ně byl použit poprvé výraz kibuc. Prvním takovým skutečným kibucem byl Ejn Charod.[5]

Mléčná farma v Ejn Charod na dobovém snímku

Zakladatelé Ejn Charod se hned zpočátku ocitli ve sporu s odborovou centrálou Histadrut. Ta chtěla v tomto regionu založit další židovské vesnice podle svých představ. Proto ji předešli a zbudovali nedaleko odtud Tel Josef jako satelitní kibuc. Kromě těchto dvou tehdy během 100 dnů vznikly v Jizre'elském údolí ještě další dvě židovské vesnice, a to nynější Kfar Jechezkel a Nahalal.[6] V červenci 1923 došlo mezi obyvateli Ejn Charod k rozkolu. Stoupenci Gdud ha-Avoda se pak přestěhovali do nedalekého Tel Josef, zatímco zbylí obyvatelé Ejn Charod přešli pod vliv Histadrutu.[7] Ejn Charod si během 20. a 30. let 20. století udržel významný vliv na politické směřování kibuců. V květnu 1924 se zde konala konference Achdut ha-Avoda, na které se odhlasovala strategie dalšího zakládání velkých kibuců.[8] V srpnu 1927 pak zde byla založena nová střechová organizace části kibuců (ha-Kibuc ha-Me'uchad).[9] Roku 1934 zde začalo pořádání zemědělských kurzů pro nové židovské přistěhovalce, kteří pak byli směřováni k zakládání vlastních osad.[10] Před vznikem státu Izrael zde byla silná místní organizace vojenských jednotek Palmach.[4] V srpnu 1941 Britové provedli v Ejn Charod razii, při které pátrali po zbraních.[11]

Celkový pohled na Ejn Charod ve 40. letech 20. století

V dubnu 1927 byl Ejn Charod jednou ze zastávek československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka na jeho cestě po Palestině. Šlo o první návštěvu hlavy státu v Palestině po první světové válce.[12]

Roku 1949 měla vesnice 1120 obyvatel a rozlohu katastrálního území 14 078 dunamů (14,078 kilometrů čtverečních).[13]

V roce 1951 došlo k ideologickému rozkolu v organizaci izraelských kibuců, který se přenesl i mezi místní obyvatele. Spor pak vedl k rozdělení kibucu Ejn Charod na dvě samostatné obce: Ejn Charod Ichud (severní polovina) a Ejn Charod Me'uchad (jižní polovina). Obě vesnice i nadále sdílely některé veřejné služby a školské instituce.[4] Ejn Charod Me'uchad měl blíže k levicové politické straně Mapam a byl začleněn do organizace ha-Kibuc ha-Me'uchad, zatímco Ejn Charod Ichud tíhnul k středolevicové straně Mapaj. Ještě v lednu 1953 tu došlo mezi stoupenci Mapaj a Mapam ke dvěma násilným střetům.[14] K administrativnímu oddělení obou části kibucu došlo roku 1952.[15] Podle některých pramenů až roku 1955.[16] Později se ale ideologické rozpory způsobené rozkolem v 50. letech 20. století vytrácely a dnes patří obě vesnice do stejné organizace Kibucové hnutí (ha-Tnu'a ha-Kibucit), byť administrativně si obě uchovávají samostatnost.

Ekonomika kibucu Ejn Charod Me'uchad je založena na zemědělství a průmyslu.[4] V obci funguje základní i odborná střední škola. Dále zdravotní středisko, plavecký bazén, sportovní areály a předškolní péče o děti.[15]

V kibucu je Muzeum umění (Miškan le-omanut), první venkovské muzeum v Izraeli a první muzeum řízené kibucem. Založil ho ve 30. letech 20. století malíř Chajim Atar, člen kibucu, původně ve dřevěném srubu. Muzeum se rozrostlo a specializovalo na židovské umění diaspory a židovské lidové umění.[17] Dnes patří mezi nejdůležitější izraelské umělecké instituce.

Další zdejší muzeum je Bejt Sturman, rozsáhlé regionální vlastivědné muzeum. Má také oddělení na paměť Charlese Wingata, britského důstojníka podporujícího sionismus, který měl rád zdejší kraj, spojený s biblickým soudcem Gideonem.[18]

V září 2009 byl kibuc zprivatizován, tedy zbavil se kolektivních principů v hospodaření.

Demografie

Obyvatelstvo kibucu Ejn Charod Me'uchad je sekulární.[19] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Ejn Charod Me'uchad Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě klesající populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 730 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 0,8 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel Ejn Charod Me'uchad[1] [13][20][21]
Rok194919611972198319952001200320042005200620072008200920102011201220132014
Počet obyvatel1120729808793806804816763740730718716720733734724724730

* údaj za rok 1949 zahrnuje obyvatelstvo tehdy ještě jednotného kibucu Ejn Charod, tedy obou nynějších samostatných obcí Ejn Charod Ichud a Ejn Charod Me'uchad

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky) 
  2. ↑ a b יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky) 
  3. ↑ NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 114-115. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel. 
  4. ↑ a b c d עין חרוד איחוד [online]. bet-alon.co.il [cit. 2010-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (hebrejsky) 
  5. ↑ KOL.AUT. Israel Society. Jeruzalém: Keter Publishing House, 1974. Dostupné online. ISBN 0-7065-1323-1. S. 75. (anglicky) Dále jen: Israel Society. 
  6. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 115,121
  7. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 123
  8. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 128
  9. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 144
  10. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 182
  11. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 222
  12. ↑ YEGAR, Moshe. Československo, sionismus, Izrael. Praha: Victoria Publishing, 1997. ISBN 80-7187-087-0. S. 42. 
  13. ↑ a b Localities of Eretz Israel: Towns, Kibbutzim, Moshavim [online]. Israel Der Juden-Staat: Das Jahr Der Zionisten, Ullman-Verlag, 1949 [cit. 2010-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-23. (anglicky) 
  14. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 311
  15. ↑ a b עין חרוד איחוד [online]. romgalil.org.il [cit. 2010-02-19]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  16. ↑ עין חרוד איחוד [online]. galil-net.org.il [cit. 2010-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. (hebrejsky) 
  17. ↑ Encyclopedia Judaica, Art at Ein Harod, 1973 Yearbook, 1973, Keter Publishing, Jerusalem
  18. ↑ israelplaces.christ2020.de [cit. 2010-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ עין חרוד מאוחד [online]. romgalil.org.il [cit. 2010-02-19]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  20. ↑ רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky) 
  21. ↑ שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-25. (hebrejsky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce