Eklektické pohanství

Eklektický oltář k příležitosti svátku Mabon pohanů ze Salt Lake Pagan Society zahrnující například sošky keltského Cernunna i severského Thóra

Eklektické pohanství, universalistické pohanství,[1] či novopohanství v užším slova smyslu, je proud v rámci širšího novopohanského hnutí do kterého je řazena především eklektická Wicca, některé formy moderního čarodějnictví, Církev všech světů a hnutí Bohyně, nejasné může být zařazení tradiční Wiccy a neodruidismu. Bývá dáváno do kontrastu s etnickým novopohanstvím a rekonstrukcionismem. Eklektičtí novopohané bývají někdy označováni jako „ne-denominační“, protože část z nich nenásleduje konkrétní pohanské náboženství, ale pouze obecné pohanské hodnoty, ke kterým bývá řazena především úcta k ženskému prvku božství, přírodě a pohled na svět jako okouzlený.[2] Eklektické pohanství je převládající formou novopohanství ve Spojených státech a na Britských ostrovech, kde je kladen menší důraz na etnickou identitu,[3] než například v severní a východní Evropě kde převládají etnické a rekonstrukcionistické formy novopohanství. Přesto však například ve Spojených státech existuje významná skupina etnických pohanů následujících Ásatrú, víru v severské bohy.[1]

Definice

Definicí eklektického proudu v rámci novopohanství se zabýval například religionista Michael Strmiska a folkloristka Mariya Lesiv. Podle Strmisky mají eklektici vnímat evropská předkřesťanská náboženství v jejich celistvosti jako zdroj inspirace a nástroj dosažení duchovní zkušenosti, zatímco etničtí/rekonstrukcionističtí novopohané se upínají ke konkrétní předkřesťanské náboženské tradici a kladou větší důraz na studium historických, archeologických, etnologických a lingvistických zdrojů. Eklektické pohanství má také větší tendenci čerpat z neevropských zdrojů a někdy též ke splývání s New Age. Mariya Lesiv zase poukazuje na důraz kladený eklektiky na „kreativitu“ a rekonstrukcionisty na „autenticitu“.[3][1]

Oba badatelé však zároveň poukazují na nejasnou hranici mezi proudy. Strmiska poukazuje například na obřady lotyšské rekonstrukcionistické Dievturīby, které výrazně čerpají z luteránského křesťanství, a na druhou stranu na některé formy Wiccy které se uchylují ke konkrétní náboženské tradici a ztrácejí své eklektické prvky. Mariya Lesiv zase zmiňuje přístup, který označuje jako appropriationism, v rámci ukrajinského rekonstrukcionistického rodnověří, které má tendenci čerpat prvky z cizích duchovních systémů, ačkoliv se vůči eklekticismu programově vymezuje, a tvrdit že byly vždy součástí jejich náboženské tradice a že tak nejsou vypůjčené, ale domácí.

Nauka

Různé formy eklektického novopohanství nemají jednotnou nauku, ale typicky obsahuje několik shodných prvků. Podle historika Ronalda Huttona novopohané:

  • přijímají inherentní božství v přirozeném světě a odmítají představu transcendentálního stvořitele
  • následují jednoduchou etiku svobody orientovanou na naplnění vlastních individuálních potřeb a tužeb a dosažení osobního růstu a štěstí, přičemž zároveň odmítají ubližování ostatním
  • odmítají představu preskriptivního božského zákona, hříchu a spasení
  • věří že božství může být jak mužské tak ženské povahy a že ženy jsou v náboženské sféře rovny mužům
  • obrací se a inspirují se symbolikou a odkaz předkřesťanských náboženství Evropy a Předního východu[4]

Pohanský autor John Halstead pak novopohanství charakterizuje následujícími prvky:

  • život potvrzující náboženství
  • přírodní náboženství a „Earth religion“
  • feministické náboženství
  • eklektické náboženství
  • sakralizaci psychologie[4]

Přírodní náboženství

Ekletické pohanství, či novopohanství, je často je chápáno jako „přírodní náboženství“[pozn. 1] vzhledem k tomu že božství je chápáno jako nacházející se v přírodě a přirozeném světě. Fyzická realita není chápána jako podružná, padlá či iluzorní jako v některých jiných náboženstvích a je chápána jako pozitivní, včetně lidského těla a sexu. Novopohané kteří věří v reinkarnaci, na rozdíl od vyznavačů indických náboženství, chápou převtělování jako pozitivní součást koloběhu přírody, nikoliv jako proces z něhož je žádoucí uniknout. Toto přesvědčení se odráží v důrazu jež je kladen na environmentální otázky. V 70. letech bylo novopohanství silně ovlivněno ekofeministickým hnutím a jeho sakralizací Země, k oběma hnutím náleží například aktivistka a spisovatelka Starhawk.[4]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ v angličtině nature religion, též natural religion „přirozené náboženství“, Earth religion „náboženství Země“ či Earth-centred religion „na Zemi zaměřené náboženství“

Reference

  1. ↑ a b c LESIV, Mariya. Neo-Paganism: Historical Inspiration & Contemporary Creativity. [s.l.]: Lulu.com, 2019. ISBN 978-0-359-88377-6. 
  2. ↑ HARRINGTON, Mellisa. Paganism and the New Age. In: LEWIS, James R. Handbook of New Age. [s.l.]: Brill Academic Pub, 2007. ISBN 978-90-04-15355-4. S. 435–436. (anglicky)
  3. ↑ a b STRMISKA, Michael F. Comparative Perspectives. In: STRMISKA, Michael F. Modern Paganism in World Cultures. Santa Barbara: ABC Clio, 2006. ISBN 1-85109-608-6. S. 18–22.
  4. ↑ a b c HALSTEAD, John. Neo-Paganism: Historical Inspiration & Contemporary Creativity. [s.l.]: Lulu.com, 2019. ISBN 978-0-359-88377-6. S. 9–20. 

Média použitá na této stránce

Mabon-Fall Equinox 2015 Altar by the Salt Lake Pagan Society, Salt Lake City, UT.jpg
Autor: Bigbear213, Licence: CC BY-SA 4.0
Mabon-Fall Equinox 2015 Altar by the Salt Lake Pagan Society of Salt Lake City, UT. Displayed are seasonal decorations, altar tools, elemental candles, flowers, deity statues, cookies and juice offerings, and a nude Gods painting of Thor, the Green Man, and Cernunnos dancing around a Mabon Fire.