Ekonomika Indie

Ekonomika Indie
Bombaj v státě Maharáštra je indické finanční centrum[1][2]
Bombaj v státě Maharáštra je indické finanční centrum[1][2]
MěnaIndická rupie
Fiskální období1. dubna – 31. března
Obchodní organizaceWTO, SAFTA, BRICS, G-20, WFTU, BIS, AIIB, ADB, WCO
Statistické údaje
Populace▲ 1 380 004 385 (2020 odhad)[3]
HDP$2,848 bil. (nominal; 2018)[4]
$10.385 bil. (PPP; 2018)[4]
Změna HDP▲ 7,9% (FY 2015-16 Q4(Jan-Mar 2016)est.)[5]
HDP na obyvatele$2,134 (nominál; 2018) $7,783 (PPP; 2018)
HDP podle sektorůZemědělství: 17,32%
Průmysl: 29,02%
Služby: 53,66% (odhad 2016)[6]
Inflace (CPI) 3.69% (Srpen 2018)
Míra chudoby5.3% (Květen 2018)
Pracovní síla520.2 milionů (2017)
Pracovní síla podle sektorůZemědělství: 49%
Průmysl: 20%
Služby: 31% (odhad 2012)
NezaměstnanostNegativní růst 8.8% (2017)
Průměrná hrubá mzda▲ $1,46 za hodinu ($3 036,8 ročně 2010);[7]
Zahraničí
Vývoz$303.4 bilionů (2017–18)
Hlavní partneři vývozu
  • Evropská unie 17,4 %
  • Spojené státy americké 16,1 %
  • Spojené arabské emiráty 9,6 %
  • Hong Kong 5 %
  • Čína 4,2 %
  • další 47,8 %
Dovoz▲ $463 mld: objem zboží
$146,9 mld : objem služeb
$609,9 mld: celkem (2014)
Dovážené zboží
  • zemědělské produkty 7,1 %
  • paliva a nerostné suroviny 33,1 %
  • průmyslové výrobky 47,8 %
  • další 12 %
Hlavní partneři dovozu
  • Čína 16,6 %
  • Evropská unie 10,4 %
  • Spojené státy americké 5,7 %
  • Spojené arabské emiráty 4,9 %
  • Saúdská Arábie 4,6 %
  • další 57,9 %
Hrubý zahraniční dluh$461,9 mld (k 31. pros, 2014)[8]
Veřejné finance
Veřejný dluh68.91% HDP (2018)

Ekonomický systém, který Indie zastává, je smíšená ekonomika.[9] Indická ekonomika je podle nominálního HDP šestá největší a třetí podle parity kupní síly. Hodnota HDP na osobu zde činí 2 134 USD a je tak 139. největší na světě.[10][11] Hodnota parity kupní síly z roku 2018 je 7 783 USD a je tak 122. na světě. Po hospodářské liberalizaci v roce 1991 dosáhla Indie průměrného růstu HDP 6–7 % za rok. Indická ekonomika se od posledního čtvrtletí roku 2014 stala nejrychleji rostoucí ze zemí G20, kdy vystřídala ČLR.[12]

Indie má velice dobrý potenciál, co se týče ekonomického růstu, a to zejména díky levné pracovní síle a zahraničním investicím.[13] Poprvé Indie překonala vyhlídky Světové banky ve fiskálním roce 2015–2016, během něhož ekonomika vzrostla o 7,6 %.[14] I přes všechny předchozí reformy je indická ekonomika značně zpomalená, a to hlavně v důsledku byrokracie, nedostatečné dopravní infrastruktury a nepřizpůsobivým pracovním zákonům.[15]

Indie má jeden z nejrychleji se rozvíjející sektor služeb na světě a od roku 2001 s ročním růstem přes 9 %, což přispělo k 57 % nárůstu HDP v letech 2002–2013.[16]

Historie

Předkoloniální období

Do 5. století n. l. jsou indické dějiny charakterizovány dějinami impérií Nandovců, Maurjů a Guptovců ležících v současné severovýchodní Indii. Počínaje rokem 711 n. l. (bitva u přístavu Debulu) začíná islamizace Indie. Islámská nadvláda nevedla k plné islamizaci obyvatel, do současnosti trvá významný vliv hinduismu a buddhismu (Buddha 563–483 př. n. l.). K oddělení těchto náboženství došlo až v 20. století novým státoprávním uspořádáním (muslimský Pákistán x buddhistická a hinduistická Indie). Specifikem Indie je přitom kastovní systém, mající základ v hinduismu. S nástupem kolonialismu se význam Islámu snižuje. Kvůli vnitřním rozporům v Indii získávají vzrůstající moc a politický vliv evropské mocnosti.

Koloniální období

Proces kolonizace, jako výraz postupného ekonomického a správního ovládnutí daného území, začal koncem 15. století. V tomto období začaly pronikat do Indie Portugalci později Holanďané a Britové. Tento proces byl završen založením anglické a holandské Východoindické společnosti na počátku 17. století. V 60. letech 17. století založením francouzské východoindické společnosti získává vliv na toto území další evropská mocnost – Francie. Téměř stoletá koexistence Evropanů v Indii vyvrcholila ozbrojenými konflikty, jejichž konečným výsledkem bylo úplné převzetí Indie pod správu Velké Británie. Formálně byl tento stav vyjádřen Zákonem pro lepší správu Indie roku 1858, kdy moc nad indickými državami byla odebrána Východoindické společnosti a přešla na britskou korunu – Britská Indie se stala korunní kolonií. Vliv kolonizace Indie lze hodnotit pozitivně, společenské uspořádání zůstalo zachováno, ale rozvoj infrastruktury a průmyslu přispěl k prosperitě státu „Indie“, který vznikl ve 20. století.

Postkoloniální období

Všeobecná chudoba většiny obyvatel vedla k nespojenosti nejen s britskou nadvládou ale i s místními vládci. Tato nespokojenost vyvrcholila v národně-osvobozeneckém boji pod vedením Mahátma Gandhího. Strategie Gandhího, nenásilný odpor – pasivní rezistence, se ukázala být úspěšnou a vedla k vyhlášení nezávislé Indie a legislativnímu odtržení muslimské části Britské Indie – Pákistánu v roce 1947. V důsledku se projevilo, že přes všechny nedostatky se Indie přetvořila v moderní průmyslově i technologicky vyspělý stát, i přes přetrvávající tradiční a často středověké resentimenty. V současnosti je Indie, jako jaderná mocnost a průmyslově vyspělý stát respektována i v mezinárodním měřítku.[17]

Zemědělství

Rýžová pole poblíž Purí ve státě Urísa na východním pobřeží

Zemědělství je tradičně velmi významnou součástí indické ekonomiky, i v současnosti více než 40 % obyvatelstva pracuje v zemědělství, ale tento podíl se trvale snižuje vlivem průmyslového rozvoje, přesto zůstává významnou částí indické ekonomiky.[18] I když podíl na HDP byl v roce 2016 pouze 14,5%, tento stav je podmíněn relativně levnou pracovní sílou. Pěstování tradičních plodin, ječmene, pšenice, prosa, rýže, cukrové třtiny, luštěnin, zeleniny, sezamu, obohacený o importované plodiny např. čaje, tvoří dodnes, včetně extrémně důležité produkce koření (pepř, zázvor, kardamon, skořice, šafrán) základ zemědělské výroby. V současnosti je Indie jedním z největších světových producentů rýže, pšenice, bavlny, arašídů, cukrové třtiny, ovoce a zeleniny a největším producentem juty a luštěnin.[19] S tím souvisí významný export rýže Basmati, pšenice, obilovin, koření, čerstvého ovoce, sušeného ovoce, buvolího hovězí maso, bavlny, čaje, kávy. Asi 10 % příjmu zahraničního obchodu tvoří právě vývoz těchto komodit.

Živočišná výroba je ovlivněna náboženským cítěním obyvatel, a proto je produkce masa omezena. Produkce hovězího masa je vyloučená, ale v produkci mléka jsou největším producentem. V historii nejvýznamnějším exportním artiklem bylo koření.

V roce 2017 byla Indie na 9. místě v žebříčků největších exportérů zemědělských produktů.[20] K tomuto umístění přispělo i to, že výtěžnost plodin na jednotku plochy od roku 1951 vzrostla u všech plodin, díky zvláštnímu důrazu kladenému na zemědělství v pětiletých plánech a stabilnímu zlepšení zavlažování, technologiím, uplatňování moderních zemědělských postupů a poskytování zemědělských úvěrů a dotací od Zelené revoluce v Indii.[21] Na zemědělství se v Indii podílí tyto státy: Uttar Pradesh, Punjab, Haryana, Madhya Pradesh, Andhra Pradesh, Telangana, Bihar, West Bengal, Gujarat a Maharashtra.

Průmysl

Nová továrna Isuzu v roce 2016 ve Sricity v Ándhrapradéši

Průmyslová výroba přispívá k 26 % celkového HDP a zaměstnává 22 % z celkové pracovní síly.[22] Podle údajů Světové banky z roku 2015 obsadilo HDP průmyslové výroby 6. místo.[23] Průmyslové odvětví prošlo značnými změnami v důsledku průmyslových reforem. Bylo zrušeno například omezení dovozu, liberalizovali režim přímých zahraničních investic (PZI) a privatizovali některé státní podniky.[24] Rovněž se radikálně zlepšila infrastruktura. Po liberalizaci se soukromý sektor potýkal s rostoucí konkurencí, jak na domácí, tak i na zahraniční půdě. Musel se například potýkat s hrozbou dovozu levnějšího zboží z Číny. Hlavně proto se Indie nyní snaží snížit cenu svého zboží tím, že snižuje náklady, spoléhá na levnou pracovní sílu a nové technologie, tyto technologie způsobují snižování pracovních míst, a to i u menších výrobců.

Ropa a chemikálie

Ropné produkty a chemikálie jsou tažnou silou průmyslové výroby. Dohromady tvoří 34 % výnosů z exportu. V Indii se nachází spousta ropných rafinérií, ta největší se nachází v Jamnagaru, kde je zpracováváno až 1,24 miliónů barelů ropy denně.[25] Indie je největším distributorem a výrobcem chemikálií v Asii. Indie je jedním z pěti největších výrobců agrochemikálií, polymerů, plastů, barviv a různých organických a anorganických chemikálií.[26] Chemické průmyslové odvětví zaměstnává 17.33 miliónů lidí a tvoří 6 % HDP (141 biliónů USD).[27]

Farmacie

Indický farmaceutický průmysl se v posledních letech rozrostl tak, že se Indie stala třetím největším výrobcem zdravotnických produktů na světě. V zemi bylo v roce 2011 vyrobeno 8 % všech farmaceutických výrobků ve světě.[28] Hodnota průmyslové výroby vzrostla z 6 miliónů dolarů (2005) na 36,7 miliónů dolarů (2016) a očekává se, že v roce 2020 bude dosahovat až 55 miliónů dolarů.[29]

Strojírenství

Strojírenství je největším průmyslovým odvětví. Vyrábí se zde obráběcí stroje, díly turbín, automobily a železnice. Ve fiskálním roce 2013–2014 bylo z Indie vyvezeno zboží v hodnotě 67 miliónů dolarů.[30] V roce 2011 bylo v Indii vyrobeno přibližně 18 miliónů osobních a užitkových vozů a z toho asi 2,3 miliónů vyvezeno od zahraničí.[31]Strojírenský průmysl zaměstnává asi 6,76 miliónů lidí a jeho hodnota je 79 biliónů dolarů.[27]

Klenotnictví

Spousta známých drahokamů jako Koh-i-noor a Hope (na obrázku) pochází z Indie.[32][33]

Indie je jeden z největších spotřebitelů zlata, je také jedním z největších center pro leštění diamantů a drahokamů a výrobu bižuterie. Po ropě je vývoz a dovoz zlata, vzácných kovů, drahých kamenů a klenotů největší částí indického globálního obchodu. Tvoří zhruba 7 % HDP a zaměstnává milióny lidí.[34] Klenotnictví v roce 2013 mělo hodnotu 35 miliard dolarů a dle předpokladů poradenské společnosti Kearney plánuje Indie do roku 2018 zvýšit produkci na dvojnásobek.[35]

Textilní průmysl

Textilní průmysl přispívá zhruba 4 % k HDP země, 14 % průmyslové produkce a 17 % k výnosům z vývozu.[36] Textilní výroba se v posledních letech stala jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví v indické průmyslové výrobě. Od roku 2004 do roku 2008 se celkové investice do textilního sektoru zvýšily o 27 miliard dolarů.[37] Toto odvětví zaměstnává zhruba 45 miliónů lidí, a to včetně dětí, kterých je přibližně 400 000.[38]

Těžební průmysl

Podle odhadů indického ministerstva pro těžbu z roku 2008 je indická produkce uhlí 3. nejvyšší na světě. Zde je důl ve státě Džhárkhand.

Těžba přispívá 63 miliardami dolarů ročně (3 % HDP) a zaměstnává 20,14 milionu lidí (5 % pracovní síly).[27] V roce 2013 se zde zpracovávalo 89 různých materiálů.[39] Téměř 50 % indického těžebního průmyslu je soustředěno v 8 státech: Urísa, Rádžasthán, Čhattísgarh, Arunáčalpradéš, Telangána, Džhárkhand, Madhjapradéš and Karnátaka. Dalších 25 % pochází z rafinérií umístěných v oceánu.[40]

Služby

Podíl služeb na tvorbě HDP se trvale zvyšuje a v roce 2012 dosáhl 57 %.[22] V tomto sektoru bylo v roce 2017 zaměstnáno 33,48 % lidí.[18]

Letectví

Leteckou dopravu zajišťuje především státní Air India a působí zde mnoho dalších soukromých společností. Indie je třetí největší a nejrychleji rostoucí trh s civilním letectvím na světe.[kdy?] Předpokládá se, že indické letecké společnosti budou v roce 2020 provozovat 800 moderních letadel, což bude reprezentovat 4,3 % světového objemu.[41]

Informační technologie

BPO (Business process outsourcing) centrum v Gurgáonu v Indii.

IT je rychle se rozvíjejícím oborem, v současnosti je číselně vyjádřený export 70 biliónů dolarů a zaměstnává 2,8 miliónů lidí v tomto odvětví, přitom v 90. letech byl export okolo 100 miliónů dolarů a 5000 pracovníky. V roce 2016 se tento sektor podílel na HDP 7,7 %. Zpráva Indického sdružení softwarových průmyslových společností (NASSCOM) uvádí, že růst IT průmyslu v letech 2016–2017 bude 13-14 %. Vrcholnými společnostmi, které nabízí pracovní příležitosti v tomto oboru jsou Tata Consultancy Services (TCS), Wipro Technologies, Cognizant, Yahoo!, Google, Tech Mahindra, Infosys Technologies, HP, Capgemini, iGATE Patni, Accenture, L&T, EY, Convergys, MphasiS, Genpact, HCL Technologies and Godrej Infotech.[42]

Bankovnictví

Dominantní postavení na trhu mají v současnosti státní banky znárodněné v r. 1969, proto je bankovní systém kontrolovaný státem. Indický bankovní systém tvoří státní banky (State Bank of Bikaner and Jaipur, State Bank of Hyderabad, State Bank of Mysore, State Bank of Patiala, State Bank of Travancore) soukromé indické (Bank of Rajasthan, Bharat Overseas Bank, Catholic Syrian Bank, Federal Bank Ltd., Dhanlaxmi Bank, Jammu & Kashmir Bank, Karnataka Bank, Karur Vysya Bank, City Union Bank, Lakshmi Vilas Bank, Nainital Bank, Ratnakar Bank, South Indian Bank, Tamilnad Mercantile Bank, ING Vysya Bank) a zahraniční banky(Abu Dhabi Commercial Bank, American Express Bank, Arab Bangladesh Bank, Australia & New Zealand Bank, Antwerp Diamond Bank, Bank International Indonesia, Bank of America, Bank of Bahrain and Kuwait, Bank of Ceylon, Bank of Nova Scotia, Bank of Tokyo Mitsubishi) a družstevní a zemědělské banky. Rostoucí liberalizace bankovnictví roste úloha Indické centrální banky (Reserve bank of India). Indická centrální banka sídlí ve finančním centru v Mumbai, jejím úkolem je dohled nad bankovním trhem, formuje měnovou politiku, spravuje měnové rezervy, je bankou centrální vlády a státních vlád. Družstevní a zemědělské banky slouží specifickým komunitám převážně na venkově.[43]

Dopravní infrastruktura

Přístav Visakhapatnam v Bengálském zálivu.

Infrastruktura a dopravní sektor se podílí na HDP 5 %. Indie má po USA a Číně třetí největší silniční síť, k 31. březnu měla tato síť rozlohu více než 5 472 144 kilometrů.[44] Indické komunikace jsou směsí moderních dálnic a úzkých, nezpevněných silnic, ale stále se zlepšují.

Indická železnice je čtvrtou největší železniční sítí na světě s délkou tratě 114 500 kilometrů a 7 172 stanic. Tato železniční sít je provozovaná vládou a v roce 2013 přepravila v průměru 23 miliónů cestujících denně a více než miliardu tun nákladů.

Indie má pobřeží dlouhé 7500 km a 3 hlavní a 60 méně významných přístavů, které společně zpracovávají 95 % zahraničního obchodu země podle objemu a 70 % podle hodnoty. Nhava Sheva je největší veřejný přístav a Mundra je největší soukromý přístav.[45]

Letecká doprava zahrnuje 125 letišť, ze kterých 66 je určeno jak pro cestující, tak i pro náklad.[46]

Cestovní ruch

V roce 2017 se cestovní ruch podílel 9,4 % na HDP a zajišťoval zaměstnání 8 % pracovní síly.[47] Mezi lety 2016 a 2017 byl nárůst návštěvníků Indie 15,6 %. V roce 2016 to bylo 8,89 miliónů a v roce 2017 více než 10 miliónů zahraničních turistů.[48] Nejvíce turistů přichází do Indie ze Spojených států, dále to jsou turisté z Evropské unie a Japonska.[49][50] Méně než 10 % zahraničních turistů navštíví Tádž Mahal, většina navštěvuje jiné kulturní, tematické a prázdninové okruhy.[51] Každý rok se za turismem vydává do zahraničí více než 12 miliónů Indů.[52]

V Indii se rychle rozvíjí sektor zdravotního turismu, protože ve své zdravotnické ekonomice nabízí nízkorozpočtové zdravotnické služby a dlouhodobou péči.[53] V roce 2014 do Indie cestovalo za lékařskou péčí 184 298 zahraničních pacientů.[54]

Zahraniční obchod

Vývoz a dovoz dle sektorů, 2013–2014.
Vývoz a dovoz dle sektorů, 2013–2014.

Až do liberalizace v roce 1991 byla Indie záměrně izolována od světových trhů, chránila svou ekonomiku a dosáhla soběstačnosti. Zahraniční obchod byl předmětem dovozních sazeb, vývozních daní a množstevních omezení, zatímco zahraniční přímé investice (FDI) byly omezeny horní hranicí majetkové účasti, omezeními transferu technologií, povinností vývozu a vládními schváleními; tato schválení byla nezbytná pro téměř 60 % nových přímých zahraničních investic v průmyslu. Tato omezení zajistila, že mezi roky 1985 a 1991 průměrné zahraniční investice dosahovaly průměrné hodnoty kolem 200 milionů dolarů ročně; velké procento kapitálových toků se skládalo ze zahraniční pomoci, komerčních půjček a vkladů indických nerezidentů(lidé, kteří jsou indického původu, žijících mimo Indickou republiku).[55] Během prvních 15 let po nezávislosti indický export stagnoval kvůli obecnému zanedbání obchodní politiky vládou tohoto období; import ve stejném období, s časnou industrializací, se skládal převážně ze strojů, surovin a spotřebního zboží. Od liberalizace se hodnota indického mezinárodního obchodu prudce zvýšila, přičemž příspěvek celkového obchodu se zbožím a službami k HDP vzrostl z 16% v letech 1990-91 na 47% v letech 2009–10.[56] Zahraniční obchod představoval 48,8% HDP Indie v roce 2015.[57] Celosvětově se Indie podílí na 1,44 % vývozu a 2,12 % na dovozu zboží pro obchod a na 3,34 % na vývoz a na 3,31 % obchodování se službami.[58] Mezi hlavní obchodní partnery Indie patří Evropská unie, Čína, Spojené státy a Spojené arabské emiráty.[21]

V letech 2006–2007 zahrnovaly hlavní vývozní komodity strojírenské výrobky, ropné produkty, chemikálie a léčiva, drahokamy a šperky, textil a oděvy, zemědělské produkty, železná ruda a další nerostné suroviny. Mezi hlavní importní komodity patří surová ropa a příbuzné výrobky, stroje, elektronické zboží, zlato a stříbro.[59]

Indie je jedním ze zakládajících států u Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a následně WTO. Protože se Indie aktivně účastní zasedání Generální rady, má zásadní význam pro vyslovení obav rozvojového světa. Indie například pokračovala v opozici vůči začlenění pracovních sil, problematiky životního prostředí a dalších netarifních překážek obchodu do politik WTO.[60]

Zaměstnanost

Zemědělství a jeho odvětví zaměstnávalo během fiskálního roku 2009–2010 přibližně 52,1 % pracovní síly. Zatímco se zaměstnanost v zemědělském sektoru postupem časem snižovala, služby zaznamenaly stálý růst, zaměstnanost v sektoru služeb dosáhla 20,3 %. Asi 51,2 % pracovní síly je samostatně výdělečně činná.[61]

Nezaměstnanost v Indii je charakteristická chronickou (skrytou) nezaměstnaností. Vládní programy zaměřené na vymýcení chudoby i nezaměstnanosti se snaží zjednodušit podnikání státními příspěvky a kvalifikačními kurzy, protože jedna z největších překážek, která zabraňovala dosáhnutí rovných příležitostí, je vzdělání a vzdělávací systém.

Dětská práce představuje v Indii obrovský problém, který souvisí hlavně s chudobou. Od devadesátých let 20. století vláda zavedla řadu programů na odstranění dětské práce. Zřídila školy a zavedla bezplatné školní obědy.[62] Případy dětské práce u dětí mladších 10 let je vzácná. Dětí ve věku 10–14 let zaměstnaných v továrnách jsou 2 %. Dalších 9 % pomáhá na farmách svým rodičům.[63]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Information About Maharashtra, Industries, Economy, Exports of Maharashtra [online]. ibef.org [cit. 2014-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ SUDALAIMUTHU, S.; RAJ, S.A. Logistics Management for International Business: Text and Cases. [s.l.]: PHI Learning, 2009. Dostupné online. ISBN 9788120337923. (anglicky) 
  3. ↑ India Population (2020) - Worldometer [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Report for Selected Countries and Subjects [online]. IMF. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Provisional Estimates of Annual Income 2015-16 and Quarterly Estimates of Gross Domestic Product, 2015-16 [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné online. (anglicky) ?relid=145814
  6. ↑ The World Factbook [online]. [cit. 2016-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-22. (anglicky) 
  7. ↑ International Labor Comparisons - India Average Salary Tables, Bureau of Labor Statistics, US Government (2012)
  8. ↑ India’s External Debt As At End-December 2014. Ministry of Finance, Government of India. March 2015. Dostupné online [cit. 25 August 2015]. (anglicky) 
  9. ↑ SUMIT, Ganduly. India Since 1980. [s.l.]: Cambridge University Press ISBN 978-1-139-49866-1. 
  10. ↑ GDP per capita (current US$) | Data. data.worldbank.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ GDP per capita, PPP (current international $) | Data. data.worldbank.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ India clocks 7.5% growth in January-March quarter, becomes world's fastest growing economy. dna. 2015-05-29. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  13. ↑  ::Arwind's Blog:: A Beginner’s Guide to Wise Investment Options - Indyarocks.com. www.indyarocks.com [online]. 2016-08-08 [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ↑ SCHNEIDER, Emily. Foreign Policy [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ India's Lagging Manufacturing Sector Slows Job Creation. NPR.org. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  16. ↑ BHARGAVA, Yuthika. India has second fastest growing services sector. The Hindu. 2014-07-09. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. ISSN 0971-751X. (anglicky) 
  17. ↑ STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Praha: Lidové noviny, 2003. S. 195, 320, 387, 580, 735, 737, 812- 818. 
  18. ↑ a b India - Distribution of the workforce across economic sectors 2017 | Statistic. Statista [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ Agriculture in India: Industry Overview, Market Size, Role in Development...| IBEF. www.ibef.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Datt and Sundharam. [s.l.]: [s.n.], 2009. S. 757. 
  22. ↑ a b India - All Economic Indicators - Quandl. www.quandl.com [online]. 2013-01-07 [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  23. ↑ United Nations Statistics Division - National Accounts. unstats.un.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  24. ↑ FDI reforms to push India-US trade: USIBC. www.narendramodi.in. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. 
  25. ↑ Top 10 large oil refineries - Hydrocarbons Technology. Hydrocarbons Technology. 2013-09-29. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  26. ↑ Indian Chemical Industry [online]. Ministry of Commerce and Industry, Government of India [cit. 2013-01-31]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b c BENCHMARK REPORT 2017 – INDI [online]. World Travel and Tourism Council [cit. 2018-01-31]. Dostupné v archivu. 
  28. ↑ Indian Pharmaceutical Industry [online]. Ministry of Commerce and Industry, Government of India [cit. 2013-01-31]. Dostupné online. 
  29. ↑ Gujarat Pharma Industry [online]. [cit. 2010-01-31]. Dostupné online. 
  30. ↑ Making a case for higher engineering exports. The Financial Express. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  31. ↑ Engineering industry of India [online]. MECCANICA AND BENI STRUMENTALI, Government of Italy [cit. 2013-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-28. 
  32. ↑ India Before Europe, C.E.B. Asher and C. Talbot, Cambridge University Press, 2006, ISBN 0-521-80904-5, p. 40
  33. ↑ A History of India, Hermann Kulke and Dietmar Rothermund, Edition: 3, Routledge, 1998, p. 160; ISBN 0-415-15482-0
  34. ↑ India's gem and Jewellery Sector Archived [online]. [cit. 2012-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-28. 
  35. ↑ A.T. KEARNY. All that glitters is Gold: India Jewellery Review 2013 [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-12. 
  36. ↑ Textile Industry in India, Indian Textile Industry, Garment Industry [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné online. 
  37. ↑ Helping Tirupur emerge as a leader in knitwear exports in India. The Hindu. 2007-06-11. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. ISSN 0971-751X. (anglicky) 
  38. ↑ NEAL, John. India's child cotton pickers at risk. BBC News. 2014-02-23. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  39. ↑ Emerging economies and India's mining industry [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-27. 
  40. ↑ Development of Indian Mining Industry [online]. FICCI [cit. 2012-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-01. 
  41. ↑ Indie-třetí největší letecký trh - CzechTrade. www.czechtrade.cz [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-20. 
  42. ↑ About Information Technology (IT) Industry in India. www.indiaeducation.net [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Indie: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled | BusinessInfo.cz. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  44. ↑ Basic Road Statistics of India 2013-14 and 2014-15 - Ministry of Road Transport & Highways, Government of India. morth.nic.in [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  45. ↑ India Infrastructure Summit 2012. [s.l.]: Ernst & Young, 2013. 
  46. ↑ List of licensed aerodrome [online]. [cit. 2018-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-26. 
  47. ↑ Travel & Tourism Economic Impact 2018 India [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-22. 
  48. ↑ TEAM, BS Web. India attracted 10 mn foreign tourists in 2017, sports to bring more. Business Standard India. 2018-01-17. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. 
  49. ↑ India's tourism performance [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné v archivu. 
  50. ↑ Yearbook of Tourism Statistics, Data 2008 – 2012, 2014 Edition [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-01. 
  51. ↑ Inbound Tourism Statistics of India [online]. Ministry of Tourism, Govt of India [cit. 2012-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-28. 
  52. ↑ India's tourism performance [online]. [cit. 2013-01-31]. Dostupné v archivu. 
  53. ↑ Medical Tourism draws Americans to India [online]. [cit. 2013-01-31]. Dostupné online. 
  54. ↑ Press Information Bureau English Releases. pib.nic.in [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Wayback Machine. www.econ.yale.edu [online]. 2009-03-26 [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  56. ↑ Trade Profiles. stat.wto.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-04. 
  57. ↑ Human Development Report 2018 [online]. United Nations Development Program [cit. 2018-09-01]. Dostupné online. 
  58. ↑ Trade profiles-India [online]. World Trade Organization [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-04. 
  59. ↑ Department of commerce. commerce.nic.in [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-22. 
  60. ↑ India & the World Trade Organization. www.indianembassy.org [online]. 2005-06-13 [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  61. ↑ "Report on Employment & Unemployment Survey (2012–13) [online]. ). Bureau of Labour Statistics, Indian Government [cit. 2014-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-01. 
  62. ↑ Child Labor and India - Embassy of India, Washington, DC. www.indianembassy.org [online]. 2007-10-23 [cit. 2018-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  63. ↑ India Human Development in India: Challenges for a Society in Transition Archived [online]. Oxford University Press [cit. 2015-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-16. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

HopeDiamondwithLighting2 (cropped).JPG
Autor: 350z33, Licence: CC BY-SA 3.0
Another view of Hope Diamond with lighting. See another version for a clearer view, but less "brilliance" at HopeDiamondwithLighting.JPG.
Zaměstnanost podle sektorů 2010.png
Autor: M Tracy Hunter, Licence: CC BY-SA 4.0
Zaměstnanost v jednotlivých odvětvích
Decrease Positive.svg
Icon representing a decrease, consisting of a red-colored, down-pointing triangle.
Tierecke 8983 - Rice fields near Puri.jpg
Autor: Původně soubor načetl Tierecke na projektu Wikipedie v jazyce hebrejština, Licence: CC BY 2.5

שדות אורז ליד פורי, אוריסה.

תמונה של ניר נוסבאום, ינואר 2006
Mumbai Skyline at Night.jpg
Autor: Cididity Hat, Licence: CC BY-SA 3.0
Skyline of Mumbai from across Back Bay.
April 2013 to March 2014 Export commodities from India, by percent value in US$.png
Autor: M Tracy Hunter, Licence: CC BY-SA 4.0
The chart shows the major commodities India exported in 2013-2014 period, as a % of total export by value in US$.

Data Source: Table in Department of Commerce, System on Foreign Trade Performance Analysis (FTPA) Government of India (July 2014)

Notes: 1. The Government of India does not classify software and other services as a commodity. These are not included in its tables, and it is not part of this chart.

2. India exports over 100 commodities. The top 10 WTO categories are shown here. The "others" category includes marine products, iron ore and other ores, minerals, forestry, paperwood, leather, footwear, glass, ceramics, machine tools, sporting goods, rubber, etc.

3. In 2012, according to World Trade Organization statistics, India's exports totaled $296.8 billion. India ran a trade deficit.
Increase Negative.svg
Icon representing an increase, consisting of a red-colored, up-pointing triangle.
Asia on the globe (Asia centered).svg
Autor: Addicted04, Licence: CC BY-SA 3.0
A map of the hemisphere centred on 95, 40, using an orthographic projection, created using gringer's Perl script with Natural Earth Data (1:50000 resolution, simplified to 0.25px). Asia is highlighted in red.
Isuzu manufacturing plant India.jpg
Autor: Vijayarme2011, Licence: CC BY-SA 4.0
Isuzu Motors India manufacturing plant aerial view
VizagPort.jpg
(c) Nballa from en.wikipedia.org, CC BY-SA 3.0
Port at Vizag విశాఖపటణ౦ ఓడరేవు Installation of 2 nos., harbour mobile cranes at West Quay berths of the inner harbour on hire basis. Visakhapatnam was an ancient Port city which had trade relations with the Middle East and Rome. Ships were anchored at open roads and were loaded with cargo transported from Visakhapatnam shore by means of small Masula boats. A reference to Vizagapatam merchant is available in the inscriptions of Sri Bheemeswara Swamy temple (1068 AD), East Godavari District, Andhra Pradesh. During 12th century AD, Vizagapatam was a fortified merchandize town managed by a guild. It has become a settlement of a branch of East India Company in 1682. Rs. 83 lakh worth of goods were moved through Vizagapatam / Bhimunipatnam in 1882-83.

Principal commodities traded at anchorage Port included Muslin cloth - manufactured at Uppada (East Godavari District), Manganese ore - exports to UK and USA, Oilseeds, jaggery, jute and indigo, hides and skins. Extensive trade relations existed with Burma. Vessels of British India Steam Navigation Company regularly visited the Port.

With the advent of British Rule, in 1858, the need for a port in this part of the country was emphasized in a report of a British Survey Party. Later in 1877 a report called Vizag the Port of Central Provinces further emphasized the need for construction of a Port at Visakhapatnam. It was only after the I World War (1914-18) that the proposal of Col.H.Cartwright Reid of British Admiralty for construction of a harbour at Visakhapatnam at the mouth of river Meghadrigedda was approved by the Government.

The unique feature of the harbour has been the Island Break-water, constructed by scuttling two old ships JANUS and WELLESDON which form the skeleton around which a rubble mound is formed. Two engineers Mr.W.C.Ash and Mr.D.B.Rattenberry were instrumental in making this engineering marvel a reality.

The existing land locked Inner Harbour was built by Bengal Nagpur Railway between 1927 and 1933 to provide sea outlet for Manganese ore of the Central Provinces(Madhya Pradesh).

The location of the port is very ideal in the sense that it affords protection from cyclones which strike the east coast regularly, by a high promontory into the sea, knon as Dolphin’s Nose Hill which is to the north of the entrance channel. The low tidal range of a maximum of 1.82 meters is also advantageous for the location of the port.

The harbour was constructed by dredging 281.8 million cu.ft. of land and soft material. It consisted of outer channel, inner channel, island breakwater, sand trap, turning basin, quay wall of 1600 ft (3 berths), two transit sheds, three storage sheds, open storage area, four electric quay cranes, three NG Locos, one weigh bridge, railway track, 15 sq. miles of acquired land and other facilities like, graving dock, dredgers, tugs, lighters, power house, work shop, roads, drains, water supply, buildings etc. The Port was constructed at a cost of Rs.378 lakhs.

The Port was opened to ocean traffic with the arrival of a passenger vessel S.S.JALADURGA of the Scindia Steam Navigation Co., on the 7th October, 1933. The Port was formally inaugurated by His Excellency Lord Willingdon, the then Viceroy and Governor General of India on 19th December 1933.

In the first year of operation, the Port handled a traffic of 1.3 lakh tonnes. The exports were 1.2 lakh tonnes and imports 0.1 lakh tonnes. The principal exports were manganese ore and groundnuts. The imports consisted of rice, flour, tiles and other consumer goods. The cargo was transported through bullock carts.

During the years of II World War (1939-42) the Port assumed military importance. After the war and country’s independence, the planned development of the Port started with the commencement of Five Year Plans of the country. Substantial investments were made in the successive Five Year Plans for developing the infrastructure in the Port.

The metamorphosis of the small Port with 3 berths and with initial annual traffic of 1.3 lakh tonnes into a leading Major Port with 24 berths and annual throughput of 65 million tonnes involed many landmarks.

The Port administration has passed through different departments and Ministries of the Government of India till its transfer to the Port Trust in February, 1964 under Major Port Trusts Act 1963 as shown below:

1933-35 RAILWAY BOARD

1935-37 COMMERCIAL DEPT.

1937-42 COMMUNICATIONS DEPT

1942-44 WAR TRANSPORT DEPT

1944-46 DEFENCE (WAR) DEPT

1946-56 BENGAL NAGPUR RLY

1956-64 MINISTRY OF TRANSPORT

FEB-1964 TRUST, UNDER MPT ACT'

Chronology of major developments: 1951-61 Construction of three jetty berths(WJ-1,2&3)

Construction of one quay berth (EQ-4)

Construction of oil wharf consisting two oil berths(OR-1&2)

1961-71 Commissioning of two captive iron ore berths WOB-1(now WQ-4) and WOB-2(WQ-5)

Commissioning of ore handling plant

Commissioning of captive Fertiliser berth(FB)

Commissioning of EQ-5 and EQ-6

Constitution of Visakhapatnam Port Trust

Commencement of Night Navigation

1971-81 Commissioning of New Oil Mooring to accommodate large crude ships.

Commissioning of Outer harbour and ore berths (OB-1 and OB-2) to accommodate ships of size 150,000 DWT 1981-91 Construction of an off shore tanker terminal (OSTT) in the outer harbour to accommodate crude tankers upto 150,000 DWT Construction of a General-cum-Bulk cargo berth to cater to ships upto 60,000 DWT

1991-2001 Conversion of the jetty berths WJ-1,2 and 3 into a regular quay berth with more apron width.

Commissioning of a multi-purpose berth EQ-7 in the inner harbour.

Commissioning of multipurpose berth in the outer harbour (now Container terminal)

Construction of an exclusive and specialized terminal for discharging LPG from gas carriers at the outer harbour.

2001-2010 Commencement of operation of the first BOT project - Container terminal at outer harbour concessioned to Visakha Container Terminal P Ltd.

Development of two new berths in the extended Northern arm of Inner Harbour (EQ.8 & EQ.9) on BOT basis by M/s.Vizag Sea Port Pvt. Ltd.

Commissioning of a multi purpose berth WQ-7 in the inner harbour

Navigation of first PANAMAX vessel into inner harbour

Commissioning of the LPG cavern facility

Merging of Visakhapatnam Dock Labour Board with Visakhapatnam Port Trust

Widening entrance channel of IH to 111 meters and permissible draft to 11 meters
April 2013 to March 2014 Import commodities from India, by percent value in US$.png
Autor: M Tracy Hunter, Licence: CC BY-SA 4.0
The chart shows the major commodities India imported in 2013-2014 period, as a % of total imports by value in US$.

Data Source: Table in Department of Commerce, System on Foreign Trade Performance Analysis (FTPA) Government of India (July 2014)

Notes: 1. India imports over 100 commodities according to its Department of Commerce classifications. The top 10 categories are shown here. The "others" category includes metals, paper, newsprint, wood products, appliances, machinery, equipment, etc.

2. In 2012, according to World Trade Organization statistics, India's imports totaled $488.6 billion. India ran a trade deficit.
Vývoz 2017.png
Autor: Forbes, Licence: CC BY-SA 4.0
Nejčastější exportní artikly za rok 2017
Zaměstnanost 2007 -2017.png
Autor: The Statistics Portal, Licence: CC BY-SA 4.0
Zaměstnanost v sektorech 2007-2017