Ela Švabinská

Ela Švabinská
Rodné jménoVejrychová
Narození19. listopadu 1878
Podmokly
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. září 1967 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka
ChoťMax Švabinský (1900–1923)
RodičeJosefa Vejrychová-Dapeciová
PříbuzníKarel Vejrych a Rudolf Vejrych (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ela (též Eliška) Švabinská, rozená Vejrychová, psána též Weirychová (19. listopadu 1878 Podmokly – 10. září 1967 Praha)[1] byla první manželka malíře Maxe Švabinského, autorka vzpomínkových knih.

Život

Kozlov (Česká Třebová), chalupa Maxe Švabinského

Narodila se jako druhé dítě v rodině zaměstnance rakouských drah (Wagenmeister) Rudolfa Weirycha a jeho manželky Josefy Vejrychové-Dapeciové. Pokřtěna byla Elisabeth Anna.[2] Měla bratry Karla a Rudolfa. Rodina měla blízký vztah k umění. Matka byla literárně nadaná, psala drobné prózy z venkovského prostředí a překládala. Bratr Rudolf Vejrych byl akademický malíř, bratr Karel Vejrych byl hudebně nadaný.

V roce 1895 se na Národopisné výstavě v Praze setkala s Maxem Švabinským, svatbu měli 2. června 1900 v Litomyšli.[3]

Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno (rozloučeno) v roce 1931.[3] Příčinou rozpadu manželství (který počal roku 1919) byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou (provdaná Vejrychová, později Švabinská), manželkou Elina bratra Rudolfa Vejrycha.[4] Po rozchodu žila Ela Švabinská ve vilce, kterou jí Švabinský pořídil,[p 1] a to v Kozlově.

Za německé okupace se aktivně zúčastnila odboje. V Kozlově skrývala gestapem pronásledované osoby a též se zde konaly schůzky účastníků odboje.[1] V roce 1943 byla zatčena a následně až do konce války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.[5]

Podle vzpomínek adoptivní dcery Švabinského Zuzany měla s bývalým manželem přátelský vztah i po návratu z koncentračního tábora, kdy jí pomáhal s redakcí knihy vzpomínek.[6]

Portréty Ely Švabinské

Max Švabinský portrétoval Elu opakovaně, na individuálních i skupinových portrétech. Mezi známá zobrazení patří:

  • Chudý kraj (1899–1900, Národní galerie Praha)[7]
  • U stavu (1903, pastel, tempera, tuš, Galerie hl. m. Prahy)[8]
  • Kulatý portrét (1897, olej na plátně, Národní galerie Praha)
  • Ateliér (společně s autorem a rodinou Rudolfa Vejrycha, olej na plátně, 1916, soukromá sbírka)[9]

Reprodukce obrazů Chudý kraj a Kulatý portrét byly též vytištěny jako poštovní známky.[10][11]

Dílo

Ela Švabinská je autorkou (či spoluautorkou) memoárových knih:

  • Vzpomínky z mládí (doslov Zuzana Švabinská-Vejrychová; Praha, SNKLHU 1960 a SNKLU 1962)
  • Švabinský, Vejrychovi a Kozlov (vzpomínky žen čtyř generací z rodu Vejrychů : Josefa Vejrychová, Ela Švabinská, Zuzana Švabinská, Zuzana Nováková, k 125. výročí narození malíře Rudolfa Vejrycha uspořádal Václav Ševčík; vydala rodina Rudolfa Vejrycha 2007)
  • Bohuslav Martinů a Stanislav Novák ve vzpomínkách Ely Švabinské (podle rukopisu a strojopisu z pozůstalosti Ely Švabinské připravila podklady k tisku Světlana Sýkorová; Česká Třebová, Městské muzeum Česká Třebová, 2014)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle Pražského adresáře 1937/1938 žila v Praze Břevnově, Polní 12.[1]

Reference

  1. ↑ a b Osobnosti regionu: Ela Švabinská
  2. ↑ Matrika narozených Podmokly (Bodenbach) 1875-1880, snímek 113, Záznam o narození a křtu [online]. SOA Litoměřice [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Matrika oddaných, Litomyšl 1885-1904, snímek 287 [online]. SOA Zámrsk [cit. 2020-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-11. 
  4. ↑ i-Dnes.cz: Idyla o malíři Švabinském
  5. ↑ Internetové stránky vesnice Kozlov: Ela Švabinská [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠVABINSKÁ, Zuzana. Světla paměti. [s.l.]: Academia, 2002. ISBN 80-200-0912-4. S. 94. 
  7. ↑ Národní galerie: České moderní umění (reprodukce obrazu Chudý kraj). www.ngprague.cz [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-11. 
  8. ↑ Galerie hl. m. Prahy: U stavu
  9. ↑ ArtPlus.cz: Švabinského múza Anna Vejrychová (reprodukce obrazu)
  10. ↑ Infofila.cz: Chudý kraj
  11. ↑ Infofila.cz: Kulatý portrét

Související články

Literatura

  • KOPEČNÁ, Blanka. Tři nejbližší ženy v životě a tvorbě Maxe Švabinského. Brno, 2018 [cit. 2020-01-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. s. 22–33. Dostupné online.

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Kozlov (Česká Třebová), chalupa Maxe Švabinského.JPG
Autor: Michal Klajban, Licence: CC BY-SA 3.0
Kozlov (Česká Třebová), chalupa Maxe Švabinského. Pardubický kraj