Elektrárna města Žižkova
Elektrárna města Žižkova | |
---|---|
Základní informace | |
Výstavba | 1889 |
Zánik | 1926 |
Poloha | |
Adresa | Hartigova 3, Praha 3 – Žižkov, Česko |
Souřadnice | 50°5′15,85″ s. š., 14°27′15,53″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Elektrárna města Žižkova je zaniklá uhelná elektrárna, která se nacházela východně od Tachovského náměstí mezi ulicí Hartigova a bývalou železniční tratí. Po ukončení provozu byly stavby adaptovány pro jiné účely.
Historie
Sedm let po otevření Edisonovy první veřejné elektrárny v New Yorku František Křižík naprojektoval a 1. prosince 1889 zprovoznil na Žižkově jednu z prvních městských elektráren a zároveň zavedl do žižkovských ulic jedno z prvních veřejných elektrických osvětlení v Čechách. Elektrárna byla dokončena za necelých 9 měsíců, když o záměru výstavby rozhodlo zastupitelstvo města 27. února 1889.[1] Křižíkovy obloukové lampy a Edisonovy žárovky byly umístěny na silných stožárech ve výšce třetího patra (cca 14 m). Žárovky zde však byly pouze jako nouzové osvětlení pro případ, kdyby obloukovka zhasla; v tom případě automatický přepínač rozsvítil žárovku.
Na stejnosměrnou elektrickou síť o napětí 120 a 240 V (někdy uváděno 60–110 V)[2] se brzy připojily první obchody a domácnosti. První rok bylo v ulicích rozmístěno 16 obloukových lamp a 600 žárovek, z nich většina v obchodech a domácnostech. Za rok se zvýšil počet obloukovek na 250, počet žárovek na 300 v ulicích a přes 1200 žárovek u soukromých odběratelů.
Zpočátku měla elektrárna pouze jeden parní stroj o výkonu 60 HP, který přes lanový převod poháněl dvě dynama. Stroje byly v provozu pouze ve večerních hodinách, v noci bylo osvětlení zajištěno napájením z akumulátoru o kapacitě 375 Ah.[3] Od roku 1898 již elektrárna pracovala v nepřetžitém režimu, což bylo umožněno zrovnoměrněním odběru v průběhu dne vlivem zavádění elektrických spotřebičů u živnostníků a v továrnách. V roce 1910 elektřinu vyráběly dva parní stroje o výkonech 200 HP a jeden 500 HP a počet dynam se zvýšil o osm.
V roce 1912 byly v budově elektrárny instalovány usměrňovače za účelem přeměny střídavého proudu z holešovické elektrárny na stejnosměrný. Elektrárna byla v provozu až do roku 1926, kdy byly technologie odvezeny.[4]
Prvním ředitelem elektrárny byl Pavel Bauše, od roku 1895 až do svého jmenování řádným profesorem ČVUT v roce 1920 Emil Navrátil.
- Po skončení provozu
Východní část areálu byla přestavěna na tržnici, ve které v současnosti[kdy?] sídlí hudební klub.
Odkazy
Reference
- ↑ GABOR, Radim. Hlas Tachovského náměstí [online]. Praha: 2013-09-21 [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
- ↑ První veřejná elektrárna v českých zemích v provozu. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-12-01 [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Vytrženo z Metropole – Elektrárna Žižkov [online]. Česká televize, 2022 [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Před 130 lety osvětlila elektřina ulice Žižkova, jako první obce v republice. In: Žižkovské listy. Jan Kalous, 10.12.2019. [cit. 2020-01-25]. Dostupné online.
Literatura
- Národní listy. Ročník 29, číslo 333. 2. 12. 1889, s. 2. Praha: Julius Grégr. ISSN 1214-1240. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 12. Vydáno v říjnu 1910. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
- Elektrárna města Žižkova. In: Solvayovylomy.cz. Technické památky. Vladislav Konvička, 04/2010
- Elektrárna Žižkov. Česká televize. Z metropole. Premiéra 25. 1. 2020. iVysílání.
- Komínová databáze. Městská elektrárna, Tachovské nám., Praha 3-Žižkov. lenkaseli, 19. 8. 2015
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“