Elektrická jednotka

Elektrická jednotka 440 (RegioPanter), Děčín
Elektrická jednotka 680 (Pendolino), Praha hlavní nádraží
Elektrická jednotka 471 (CityElefant), Ostrava
Elektrická jednotka 675 (Ukrzaliznycja), Kyjev

Elektrická jednotka (označovaná též zkratkou EMU z anglického Electric multiple unit) je souprava železničních vozů schopná vyvíjet tažnou sílu na obvodu kol. Hlavní odlišnost elektrické jednotky od klasické soupravy elektrického vlaku složené z lokomotivy a tažených vagonů je to, že je v běžném provozu nedělitelná a její vozy lze od sebe odpojit jen dílensky. Dalším rozdílem je, že elektrická jednotka je vždy konstruována jako vratná, tedy obousměrná (má řídicí kabinu na obou čelech).[1] Dříve byly využívány zejména v příměstské nebo regionální dopravě, v současnosti jsou běžné i v rychlíkové dopravě.[2]

Výhody a nevýhody

Mezi výhody elektrických jednotek oproti klasickým vlakovým soupravám patří například:[1]

  • optimalizace trakčních parametrů (jednotka má na rozdíl od vlaku s proměnlivým počtem vozů relativní stálou hmotnost, jíž odpovídá optimálně dimenzovaný trakční pohon)
  • minimalizace hmotnosti vlaku (lokomotiva představuje neužitečnou zátěž zvyšující hmotnost klasického vlaku, elektrické jednotky jsou provozně levnější),
  • zvýšení poměrné adhezní hmotnosti
  • zvýšení podílu rekuperačního brzdění (elektrická jednotka může být při pohonu 50 % a více dvojkolí brzděna převážně pomocí elektrodynamického rekuperačního brzdění a rekuperací energie snižovat náklady)
  • zvýšení provozní spolehlivosti (konstrukce ucelených jednotek umožňuje zdvojení, či dokonce vyšší zmnožení, trakčních i pomocných agregátů)
  • aerodynamika (ucelená jednotka je konstruována jako co nejdokonalejší aerodynamický celek)

Nevýhodami naopak jsou:[2]

  • menší míra operativnosti při přizpůsobení kapacity pro očekávanou frekvenci (kapacitu je nutné upravovat v rozsahu celých jednotek a nikoli jen jednotlivých vozů)
  • při spojení více jednotek nemožnost průchodu celým vlakem jako u klasických vozů (vyjma speciálně konstruovaných typů jednotek s průchozími čely)
  • agregáty jsou umístěny nad nebo pod prostorem pro cestující (negativní dopad v podobě hluku a vibrací)
  • v případě závady a opravy je nutné odstavit celou jednotku (u klasických souprav je možné vyřadit/nahradit jen poškozený vůz/lokomotivu)

Elektrické jednotky

Elektrické jednotky v Česku

Elektrická jednotka 440, 451, 452, 460, 470, 471, 480, 560, 640, 650, 660, 680,

Elektrické jednotky v zahraničí

Elektrická jednotka AVE S-100, Acela, Alaris, EN57, Eurostar, ICE 1, ICE 2, ICE 3, Pendolino, TGV, AGV, Talgo 350

Odkazy

Reference

  1. a b ZLINSKÝ, Zbyněk. Elektrické jednotky na našich kolejích: něco málo úvodem [online]. Vlaky.net, 2009-03-06 [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  2. a b ŠŤÁHLAVSKÝ, Petr. Rychlíkové elektrické jednotky: evropský fenomén válcuje klasiku. Železničář [online]. ČD, 2015-11-19 [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Elektrická jednotka 680, Praha hlavní nádraží.jpg
Autor: Honza Groh (Jagro), Licence: CC BY-SA 3.0
Elektrická jednotka 680 (Pendolino) na pátém nástupišti hlavního nádraží v Praze mezi výkony na IC 506 a IC 507 „SC PENDOLINO“ z Prahy do Ostravy
EJ675-001 of Kyiv.jpg
Autor: Wlados1991, Licence: CC BY-SA 4.0
Київ-Пасажирський. 30.12.2021 року після капітального ремонту і у новій лівреї Укрзалізниці EJ675-001 вирушив на маршрут під № 747 Київ - Львів
471 035 CD Ostrava.jpg
Autor: Petr Štefek, Licence: CC BY 3.0
Elektrická jednotka v čele 471.035 ČD, Ostrava báňské nádraží VOK
Regiopanter Prototyp 2012 Decin.jpg
(c) Rainerhaufe, CC BY-SA 3.0
440/442/441 001 im Oktober 2012 in Decin h.l.n.