Elektrický tok
Elektrický indukční tok, zkráceně též elektrický tok[pozn. 1] (zastarale dielektrický tok či posuvný tok)[1] je skalární fyzikální veličina používaná pro popis elektrického pole v prostředí.
Značení, definice a jednotky
- Doporučené značení: Ψ[2]
- Definice:[2]
- Elektrický indukční tok je definován jako tok vektoru elektrické indukce D danou plochou S:
- Elektrický indukční tok je definován jako tok vektoru elektrické indukce D danou plochou S:
- Jednotky:[1][2]
Vlastnosti a výpočet
Elektrický indukční tok je číselně roven počtu indukčních čar prostupujících danou plochou (platí-li úmluva, že v homogenním poli počet indukčních čar procházejících plochou 1 m² je roven číselné hodnotě elektrické indukce tohoto pole).[1]
V homogenním poli je elektrický indukční tok rovinnou plochou roven součinu obsahu plochy a složky vektoru elektrické indukce ve směru její normály, respektive součinu skalárně vzaté velikosti elektrické indukce a na ní kolmého průmětu dané plochy:[1]
- ,
kde α je úhel, který svírá vektor elektrické indukce s normálou plochy.
Podle Gaussova zákona platí, že elektrický indukční tok uzavřenou plochou je roven celkovému volnému náboji touto plochou obklopenému (Q), bez ohledu na jeho rozložení:[3]
Tok intenzity elektrického pole
Jako "elektrický tok" se (na rozdíl od doporučení norem pro veličiny a jednotky) označuje i veličina tok intenzity elektrického pole:
- Užívané značení: Χe[1], Фe či N
- Definice:
- , kde E značí intenzitu elektrického pole.
- Jednotky:
Poznámky
- ↑ nehrozí-li záměna s podobnou veličinou, tokem intenzity elektrického pole
Reference
- ↑ a b c d e ŠINDELÁŘ, Václav; SMRŽ, Ladislav; BEŤÁK, Zdeněk. Nová soustava jednotek. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 672 s. (Odborná literatura pro učitele). 14-539-81. Kapitola IV. Veličiny odvozené, D. Elektřina a magnetismus, s. 319–320.
- ↑ a b c ČSN EN 80000-6 Veličiny a jednotky - Část 6: Elektromagnetismus. Český normalizační institut, leden 2009. Platná od 1. 2. 2009.
- ↑ SEDLÁK, Bedřich; ŠTOLL, Ivan. Elektřina a magnetismus. 1. vyd. Praha: Academia a Karolinum, 1993. 601 s. ISBN 80-200-0172-7, ISBN 80-7066-715-X. Kapitola 1.5.3, 5.1.3, s. 120, 315.