Elektromobilita

Elektromobilita je zjednodušeně pohyb (vozidel) pomocí elektrické energie nebo provoz dopravních prostředků s elektrickým pohonem.

Pod tento pojem patří provoz elektrických aut (elektromobilů), elektrokol, elektrických motocyklů a také hromadných dopravních prostředků, jako jsou elektrické vlaky, tramvaje, metro, trolejbusy, elektrické autobusy, elektrické lodě,^[1] elektrická letadla.^[2]

Částečně pod tento pojem patří i provoz hybridních vozidel, tedy vozidel využívajících více pohonných systémů, pokud alespoň jeden z nich je elektrický. Elektrická energie může být během provozu odebírána ze sítě či ze zásobníku umístěném na vozidle.

Elektromobilita je spolu se obnovitelnou energií součástí dopravní infrastruktury jenž pomáhá zmírnit změny klimatu způsobené vlivem člověka, což je nezbytným předpokladem pro udržitelný rozvoj.

Závislá a nezávislá trakce

Trakce (=pohon) může být napájená průběžně, např. z trolejí (tramvaje, trolejbusy, vlaky) – jde o závislou trakci, která potřebuje poměrně nákladnou infrastrukturu – trolejové vedení, měnírny atd. Nezávislá trakce – dopravní prostředek je napojen na síť pouze po dobu nabíjení trakčního (pohonného) akumulátoru (a/nebo superkondenzátoru).

Hlavní důvody zavádění elektromobility

Hlavním důvodem pro zavádění elektromobility je nulová produkce lokálních emisí a tím snížení lokální ekologické zátěže. Tento fakt má význam především ve městech. Podíl na globálních emisích a tím i uhlíková stopa (vliv na změnu klimatu) odpovídá spektru napájení elektrické rozvodové sítě, ze které elektricky poháněný dopravní prostředek čerpá energii. Uhlíková stopa může být u elektricky poháněného dopravního prostředku nižší (na člověko-kilometr), ale i vyšší, než u dopravního prostředku se spalovacím motorem. Další výhodou elektromobility může být zvýšení energetické bezpečnosti (a nezávislosti) území; to je však opět závislé na struktuře napájení elektrické rozvodové sítě. Elektromobily mají také nižší provozní náklady .^[3] Podle českých řidičů elektromobilů mají také nižší poruchovost než auta na spalovací motor^[4]. To je dáno tím, že elektromotor má mnohem méně součástek než spalovací motor.

Zavádění elektromobility je z výše zmiňovaných důvodů rovněž podporováno různými nástroji, např. systém bonus-malus, který je zpravidla koncipován jako kombinace daně či poplatku spojené s pořízením či registrací vozidla (malus) méně čistého (konvenčního) a přímé dotace či daňového kreditu (bonus) poskytnutého čistší technologii. Celkově nejvýznamnějšími politickými nástroji z hlediska rozšíření elektrických vozidel jsou daně a podpora budování dobíjecích stanic společně s finančními podporami na nákup elektromobilů. V České republice je zatím podíl elektromobilů nízký (0,27 %),^[5] avšak můžeme pozorovat vzrůstající počet nabíjecích stanic, čímž se snižuje problém omezeného dojezdu některých elektromobilů. V současnosti je v ČR podle databáze MPO 131 veřejných stanic, ale celkem je okolo 470 stanic. Celkový počet 470 stanic zahrnuje všechny dobíjecí stanice pro elektromobily, které jsou veřejně přístupné (veřejné dobíjecí stanice) a stanice, které jsou přístupné za určitých podmínek širšímu okruhu uživatelů (např. hotely, restaurace, sportoviště). Nejsou zahrnuty však dobíjecí stanice, které jsou určeny jen pro firemní zaměstnance.^[6]

Nevýhody elektromobilů

Nevýhodné jsou vyšší pořizovací náklady. Míra zavádění elektromobilů tak koreluje s HDP země.^[7] Nevýhodou je i menší dojezd. Nejvýkonnější elektromobily se roku 2019 mohou pochlubit dojezdem kolem 500 km.^[8]

Problém může také působit nedostatečná infrastruktura dobíjecích stanic v různých částech světa. Navíc tato infrastruktura není unifikovaná, jelikož automobilky či energetické společnosti staví stanice podle svých vlastních standardů. Vlastní nabíjecí infrastrukturu má třeba americká automobilka Tesla.^[9]

Upozorňuje se též na potřebu zajištění zvýšené výroby elektřiny a posílení rozvodných sítí, pokud počet elektromobilů přestane být zanedbatelný.^[10]

Elektromobil potřebuje několikanásobně více minerálů než automobil se spalovacím motorem, což díky nutnosti těžby zasahuje více životní prostředí.^[11] Například dobíjecí infrastruktura je závislá na mědi jako vodiči, ale její zásoby jsou patrně nedostatečné.^[12]

Výměna baterií místo dobíjení

Dlouhou dobu nabíjení elektromobilu lze technicky řešit výměnou celého bloku baterií. Čínská firma NIO zákazníkovi baterii neprodává, ale pronajímá. Vybitou baterii je možné v servisních bodech vyměnit za plně nabitou. Se systémem BaaS (Battery as a Service) expanduje i do Evropy (stav leden 2021).^[13]

Prodeje elektromobilů v ČR

V roce 2020 se na českém trhu zaregistrovalo celkem 3262 elektromobilů ^[14]. Největší podíl měla domácí automobilka Škoda Auto, která prodala 1684 vozů (943 kusů Citigo-e iV a 741 kusů Enyaq iV), tedy více než každé druhé nově prodané plně elektrické auto. Na druhém místě skončila Tesla, která prodala 396 elektroaut, převážně Model 3. Hyundai s 345 prodanými elektromobily uzmul třetí místo. Podíl elektromobilů na automobilovém trhu v ČR stoupl na 2,5 %.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektromobilita na Wikimedia Commons
• Články na téma Elektromobilita na Elektrickevozy.cz