Elemér Lónyay

Elemér Lónyay
Narození	24. srpna 1863 Maďarsko
Úmrtí	29. července 1946 (ve věku 82 let) Budapešť
Choť	Štěpánka Belgická (od 1900)
Profese	diplomat
Commons	Elemér Lónyay
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elemér Ödön Lónyay z Velké Lónye a Vásáros-Namény (24. srpna 1863, Bodrog-Olasz – 29. července 1946, Pannonhalma) byl maďarský šlechtic a diplomat, který se v roce 1917 stal knížetem. Byl druhým manželem belgické princezny Štěpánky.

Život

Narodil se na rodovém zámku v Bodrog-Olaszi. Byl druhým synem Ödöna Lónyaye (1834–1885) a jeho manželky Wilmy Pázmándy (1839–1919). Jeho rodina držela baronský titul od roku 1627. Elemér vystudoval práva a státní vědy v Budapešti. Po otcově smrti vstoupil do diplomatických služeb, zatímco jeho bratr Gábor (1861–1917) převzal správu rodinného majetku. V roce 1886 byl jmenován legačním radou. Sloužil v Bukurešti, poté v Petrohradě a Bruselu. V roce 1890 se stal císařským a královským komořím u rakouského dvora. V roce 1892 byl povýšen na tajemníka velvyslanectví a působil v Petrohradě, Paříži, Londýně a Stuttgartu. Poté využil roční dovolenou k cestování po Africe a zemích Středomoří. V roce 1895 doprovázel arcivévodu Ludvíka Viktora jako člen císařské delegace na korunovaci cara Mikuláše II. v Petrohradě. V roce 1896 byl spolu se svým bratrem Gáborem povýšen do hraběcího stavu.^[1] V roce 1897 odešel ze zahraniční služby a odešel do důchodu.

Poté, co se Elemér Lónyay zřekl kalvinismu a konvertoval ke katolicismu, se 22. března 1900 v Terstu na zámku Miramare oženil s arcivévodkyní Štěpánkou, druhou dcerou Leopolda II. Belgického.^[2] Štěpánka, která v roce 1889 ovdověla po korunním princi Rudolfovi, hrála od té doby u vídeňského dvora jen podřadnou roli. V důsledku nového sňatku ztratila titul arcivévodkyně, byla vyloučena z císařské rodiny, a protože svazek s Elemérem Lónyayem byl morganatický, přerušila veškeré vztahy se svým otcem, který neschvaloval jeho nerovný charakter.^[2] Pokud jde o arcivévodkyni Alžbětu Marii, jedinou Štěpánčinu dceru, ta se s matkou stýkala stále méně a matka ji nakonec v roce 1934 vydědila.

Přestože jejich manželství bylo bezdětné, bylo velmi šťastné.^[2] V roce 1906 se manželé přestěhovali na zámek Oroszvár (německy Karlburg, slovensky Rusovce) u Bratislavy. Velkostatek Rusovce se zámkem koupili za čtyři milióny korun a vedli zde aktivní společenský život. Častým hostem zde byl například nový následník trůnu arcivévoda František Ferdinand se svou manželkou, jejichž manželství bylo rovněž morganatické. V létě se obvykle zdržovali v Bodrog-Olaszi.

Dne 28. ledna 1917 povýšil císař Karel I. Eleméra do knížecího stavu (jednalo se o poslední knížecí titul udělený v habsburské monarchii)^[3], zároveň byl jmenován c. k. tajným radou a členem uherské Sněmovny magnátů.^[4] Štěpánka a její manžel se na svém zámku starali o válečné raněné. V květnu 1945 museli Elemér a Štěpánka uprchnout před Rudou armádou. Útočiště našli v opatství Pannonhalma u arciopata Kelemena Krizosztoma. Své jmění a majetek předali opatství, kde však zůstali jen několik měsíců, neboť Stephanie zemřela 23. srpna 1945, zatímco Elemér zemřel, rovněž v opatství Pannonhalma, o necelý rok později, 29. července 1946. Oba jsou pohřbeni v kryptě opatství Pannonhalma.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elemér Lónyay na francouzské Wikipedii.

Literatura

• HRADSKÝ, Juraj, MALLINERITS, Jozef: Rusovce-Oroszvár-Karlburg; Bratislava, 2018; 255 s. (kapitola Elemír Lónyay a Štefánia, belgická princezná, s. 221–251) ISBN 978-80-569-0311-7
• Princezna Štěpánka Belgická, kněžna z Lonyayů: Měla jsem být císařovnou. Vzpomínky poslední rakousko-uherské korunní princezny; Praha, 1936; 220 s.

Externí odkazy

• Rodokmen rodu Lónyayů
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elemér Lónyay na Wikimedia Commons