Elena Koyšová
| Elena Koyšová | |
|---|---|
| Poslankyně Nár. shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1951 – 1954 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSS (KSČ) |
| Narození | 22. prosince 1911 Ladce  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. června 1977 Ilava (mozková příhoda)]  Československo |
| Choť | Pavol Koyš |
| Děti | Pavol Koyš Anna Koyšová (Lišková-Kleinbauerová) |
| Profese | politička |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Elena Koyšová (22. prosince 1911[1][2] Ladce[2] – 20. června 1977 Ilava ) byla slovenská a československá politička Komunistické strany Slovenska a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR.
Narodila se Floriánu a Kataríně Minárikovým v Ladcích. Florián Minárik (původem Minařík z Kunovic u Uherského Brodu, nechal si poslovenštit příjmení) přesídlil do Ladců v okrese Ilava, kde se seznámil se svou ženou Katarínou, pracovali u baronky na zámečku. Měli spolu syna a dceru. Florián Minárik byl také vojákem v 1.sv. válce, vrátil se živ, ale na konci války jej zastřeli na udání Maďaři před celou vesnicí pro výstrahu, jelikož tajně chodil pro petrolej a rozdával jej spoluobčanům, kteří si neměli čím svítit, protože Maďaři petrolej zabavili. Katarína sama vychovala své dvě děti.
Elena Koyšová byla mmj. členkou ochotnického divadla, předsedkyní místního JZD a poté tajemnicí místního národního výboru, do lidového muzea darovala kroj a jiné rodinné předměty, pokládala základní kámen k nové ZŠ v Ladcích.
Jejím manželem byl Pavol Koyš st., který pracoval v ladčanské cementárně a nějakou dobu působil jako náčelník hasičského sboru. Měli spolu dvě děti Annu (provdaná Lišková, poté Kleinbauerová) a Pavla Koyše ml., básníka a bývalého ministra kultury na Slovensku (1988-1989).
Biografie
Po volbách roku 1948 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Trenčín. Mandát nabyla až dodatečně v říjnu 1951 jako náhradnice poté, co rezignoval poslanec Ladislav Holdoš. V parlamentu zasedala až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.[3]
V letech 1955, 1957, 1958 a 1962 se uvádí jako členka Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[4] Angažovala se v ženském hnutí (Slovenský svaz žen). V roce 1950 iniciovala založení JZD v rodných Ladcích a pak delší dobu působila jako jeho předsedkyně. Od roku 1974 byla tajemnicí tamního MNV. Jejím synem byl slovenský básník Pavol Koyš (1932– 1993).[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Elena Koyšová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-03-01]. S. 309. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Ladecké zvesti, říjen 2011 [online]. ladce.sk [cit. 2012-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-14.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“