Eleonora Báčová-Kellerová

Eleonora Báčová-Kellerová
Elenonora Báčová-Kellerová v kokpitu MiG-15
Narození	1930 (93–94 let) Levice Československo Československo
Civilní činnost	letecká instruktorka
Vojenská kariéra
Hodnost	nadporučík
Doba služby	1952–1958
Složka	Československá lidová armáda
Jednotka	Letectvo ČSLA
Vyznamenání	Vyznamenání Za statečnost
multimediální obsah na Commons

Nadporučice Eleonora Báčová-Kellerová (též Elena či Lenka^[1], provdaná Báčová, * 21. 7. 1930 Levice^[2] - † 27. 10. 2015) je bývalá československá vojenská pilotka a letecká instruktorka, průkopnice zastoupení žen v letectví. V letech 1952 až 1955 absolvovala letecký výcvik pro pilotování stíhacích letounů, mj. na strojích MiG-15, a stala se tak první československou stíhací pilotkou a zároveň první pilotkou proudového letounu v Československu. Po krátké době byla však byla stažena z plnění vojenských úkolů ve vzduchu.

Narodila se v Levicích na jižním Slovensku v rodině vojáka Československé armády. Vychodila obecnou a střední školu. Po rozpadu Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu roku 1939 odmítl její otec sloužit v nově vytvořené s fašismem kolaborující Slovenské armádě a rodina tak byla vystěhována do Zlonic, severovýchodně od Prahy. Účastnil se zde protinacistického odboje, byl členem zdejšího Národního výboru a díky své praxi velel v květnu 1945 akcím při osvobozování Zlonic na konci druhé světové války.

Báčová se začala v šestnácti letech věnovat letectví v aeroklubu ve Slaném. Na počátku 50. let pracovala jako telegrafistka na vojenském letišti v Praze-Kbelích. Roku 1951 absolvovala ŠPUL (Škola pro učitele létání) a stala se leteckou instruktorkou.^[3] Ročník spolu s ní absolvovalo ještě pět dalších žen. Začátkem 50. let se provdala za Jana Báču, vojenského letce a velitele ŠPUL.

Následně byla přijata do Československé lidové armády a absolvovala výcvik na stroji Arado pro pilotování proudových stíhacích letounů, který zakončila roku 1952. Dosáhla důstojnické hodnosti nadporučice. Poté byla zařazena k 5. SLP (Stíhací letecký pluk) pod velením svého manžela, umístěného na nově vzniklém armádním letišti Líně^[4] nedaleko Plzně, vybudovaného pro leteckou ostrahu západní hranice ČSSR se Spolkovou republikou Německo. V tom jí pomohl rodinný původ i sňatek s Janem Báčou.^[5] V roce 1954 nebo 1955 byla Báčová zaškolena také na sovětských stíhacích proudových strojích MiG-15 (včetně např. střelby na pozemní cíl),^[6] jako jediná žena v Československu. Tehdejší komunistická politika, opírající se rovněž o prosazování většího zastoupení žen ve všech profesích podle vzoru Sovětského svazu, osobnost Báčové propagačně využívala a oslavovala ji ve státem řízeném tisku či v reportáži Československého filmového týdeníku z roku 1955.^[7] Za svou službu v armádě byla roku 1955 vyznamenána medailí Za statečnost.

Záhy však byl vedením letectva program výcviku vojenských pilotek zastaven a Báčová byla stažena z aktivních letů, podle vzpomínek Báčové mj. proto, že odmítala účast na ideologických propagačních besedách a chtěla raději aktivně létat. Armádu opustila v roce 1958.^[8]

Usadili se s manželem v Praze. Není známo, že by se posléze nadále věnovala létání.

Eleonora Báčová byla jedinou pilotkou vojenského proudového letounu až do roku 2002, kdy byla na obor bojový pilot na Vojenské akademii v Brně přijata Kateřina Hlavsová z Pardubic, která poté nastoupila do aktivní služby,^[9] mj. na strojích Aero L-39 Albatros. Armáda České republiky od té doby zařazuje pilotky k plnění vojenských úkolů.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Báčová-Kellerová na Wikimedia Commons
• Publikace o pilotech MiG-15 Archivováno 20. 4. 2021 na Wayback Machine.
• První čs. proudová pilotka