Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská

Eleonora Falcko-Neuburská
Římskoněmecká císařovna, česká, uherská a chorvatská královna a rakouská vévodkyně
Eleonořin portrét od neznámého autora.
Korunovace	1681 uherskou královnou a roku 1690 císařovnou.
Narození	6. ledna 1655 Düsseldorf
Úmrtí	19. ledna 1720 (ve věku 65 let) Vídeň
Pohřbena	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	Klaudie Felicitas Tyrolská
Nástupce	Amálie Vilemína Brunšvická
Manžel	Leopold I.
Potomci	Josef I. Kristýna Marie Alžběta Leopold Josef Marie Anna Josefa Marie Terezie Karel VI. Marie Josefa Marie Magdalena Habsburská Marie Markéta
Dynastie	Wittelsbachové
Otec	Filip Vilém Falcký
Matka	Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (6. ledna 1655, Düsseldorf – 19. ledna 1720, Vídeň) byla rodem falcká princezna a sňatkem s Leopoldem I. se stala římskou císařovnou.

Biografie

Původ, mládí

Eleonora Magdalena se narodila jako nejstarší ze sedmnácti dětí pozdějšího falckého kurfiřta Filipa Viléma z falcko-neuburské větve rodu Wittelsbachů a jeho druhé manželky, hesensko-damstadtské princezny Alžběty Amálie. Všechny čtyři její sestry, jež se dožily dospělosti, usedly na některý z evropských panovnických trůnů: Marie Žofie se stala portugalskou královnou, Marie Anna královnou španělskou, Dorotea Žofie parmskou vévodkyní a Hedvika Alžběta měla za manžela syna polského krále. Sama Eleonora si však jako mladá velmi přála vstoupit do kláštera. Byla na svou dobu velmi vzdělaná: naučila se italsky, latinsky a francouzsky, učila se hře na hudební nástroje, hudební kompozici, skládala hudbu a psala básně.

Manželství, potomci

Přes toto své přání podlehla usilovnému naléhání rodičů a v prosinci roku 1676 se provdala za Leopolda I., císaře římského, krále uherského a českého. Svatba se konala v dómu v Pasově. Leopold byl o 15 let starší než ona a Eleonora byla jeho již třetí manželkou. Sňatek s ní mu měl přinést vytouženého dědice (předchozí manželky mu sice kromě dcer daly i syny, ti však záhy zemřeli), což se také stalo. Po roce a půl se manželům narodil syn Josef I. a posléze Karel VI.; dále měli ještě jednoho syna a sedm dcer, z nichž však otce přežil jen syn a dvě dcery.

Potomci

• 1. Josef I. (1678–1711), císař Svaté říše římské

∞ 1699 Amálie Vilemína (1673–1742), dcera brunšvického vévodského páru Jana Fridricha a Benedikty Falcké

• 2. Kristýna (*/† 1679), arcivévodkyně
• 3. Marie Alžběta (1680–1741), nizozemská místodržitelka
• 4. Leopold Josef (1682–1684), arcivévoda
• 5. Marie Anna Josefa (1683–1754)

∞ 1708 portugalský král Jan V. (1689–1750), syn krále Petra II. a jeho druhé manželky Marie Žofie Falcko-Neuburské

• 6. Marie Terezie (22. 8. 1684 Vídeň – 28. 9. 1696 zámek Ebersdorf, dnes Vídeň), arcivévodkyně
• 7. Karel (III.) VI. (1685–1740), císař Svaté říše římské

∞ 1708 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská (1691–1750), dcera brunšvického vévodského páru Ludvíka Rudolfa a Kristýny Luisy Öttingenské.

• 8. Marie Josefa (6. 3. 1687 Vídeň – 14. 4. 1703 Vídeň), arcivévodkyně
• 9. Marie Magdaléna Habsburská (26. 3. 1689 Vídeň – 1. 5. 1743 Vídeň), arcivévodkyně
• 10. Marie Markéta (1690–1691), arcivévodkyně

Císařovna

Leopoldovi přinesl tento sňatek také spojence ve válkách proti Francii a Osmanské říši – Eleonořiny sestry se provdaly do Portugalska, Španělska, Polska a Parmy.

Eleonora se velice vlivně zapojila do zahraniční politiky země, svému manželovi radila a hájila zájmy své původní rodiny. Roku 1689 byla korunována uherskou královnou a roku 1690 císařovnou.

Eleonora pocházela z méně bohaté rodiny a i na vídeňském císařském dvoře si zachovala skromný životní styl (odmítnutí korunovace českou královnou). Pečovala o chudé a nemocné a denně se účastnila pobožností. Svého manžela doprovázela na nebezpečných cestách, jako například při útěcích z Vídně roku 1680 před morem do Prahy (jediná návštěva města) a roku 1683 před Turky.

Roku 1688 obnovila dámský Řád hvězdového kříže, který založila císařovna Eleonora Magdalena Gonzagová.

Vdova

I když Leopold I. zemřel, Eleonora stále zůstávala důležitou osobností na vídeňském dvoře a podporovala své syny, Josefa I. i Karla VI. Po smrti Josefa I. dokonce spravovala celou říši až do návratu Karla VI. Na začátku soupeřila o moc s manželkou Karla VI. Alžbětou Kristýnou a manželkou zemřelého Josefa I. Amálií Vilemínou.

Eleonora se dožila šedesáti pěti let a zemřela ve Vídni roku 1720. Byla prodlužovatelkou rodu Habsburků o jednu generaci.

Vývod z předků

Odkazy

Literatura

• FIDLER, Jiří. České královny. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. ISBN 80-7200-849-8. S. 90–91. 
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 88–89. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská na Wikimedia Commons
• Osoba Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská ve Wikicitátech
• (anglicky) Stručný životopis na stránkách The Peerage