Elginovy mramory
| Elginovy mramory | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Autor | Feidiás |
| Rok vzniku | 447 až 438 př. n. l. |
| Popis | |
| Rozměry | 75 m |
| Materiál | mramor |
| Umístění | |
| Umístění | Britské muzeum, Londýn |
| Zeměpisné souřadnice | 51°31′9,12″ s. š., 0°7′41,88″ z. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elginovy mramory (někdy také nazývané jako Parthenónské mramory) je sbírka starořecké sochařské výzdoby, která byla pravděpodobně vytvořena asistenty (a pod dohledem) řeckého sochaře a architekta Feidia, a to přibližně v letech 447 až 438 př. n. l. Původně byly součástí chrámu Parthenónu v Athénách a rovněž i dalších budov v akropoli (Erechtheia, Propylejí a Chrámu Athény Niké).[1][2]
V letech 1802 až 1811 byla sbírka díky iniciativě Thomase Bruce, 7. hraběte z Elginu, tehdejšího britského velvyslance v Cařihradu, odvezena do Velké Británie (z tohoto důvodu je užíván název Elginovy mramory).
Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže. Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory dosud vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.
Popis
Sbírka z Parthenónu měří na délku přibližně 75 m a tvoří ji 17 soch a 15 metóp, které znázorňují bitvu mezi Lapithy a kentaury. Z dalších míst na Akropoli se jedná o Karyatidu, nejrůznější starořecké architektonické prvky a vlysy.[3]
Výzdoba Parthenónu byla od svého vzniku přibližně z poloviny ztracena nebo zničena. Parthenón byl velmi poničen například během Velké turecké války v roce 1687. V jejím průběhu totiž 27. září benátská armáda ostřelovala turecké pozice, přičemž jedna střela zasáhla též samotný chrám, který byl používán jako muniční sklad, a následný výbuch jej silně poškodil.
Sochy, které dnes existují, jsou kromě Londýna uloženy např. v Louvru nebo ve Vatikánu. Část soch se rovněž nachází v Aténách.[4]
Kontroverze
Převoz Elginových mramorů byl kontroverzní již od počátku. Lord Byron prohlašoval akt odvezení soch za vandalství a přístup Británie vůči řecké kultuře zasadil též i do své básně Childe Haroldova pouť. John Keats naopak složil sonet na oslavu Elginových mramorů.[5]
V roce 2014 se v médiích objevila zpráva, že si Řecko najalo špičkové advokáty, kteří mají donutit Velkou Británii k navrácení Elginových mramorů. Členkou této skupiny advokátů byla též Amal Clooney, manželka herce George Clooneyho.[6]
V roce 2018 britský politik Jeremy Corbyn prohlásil, že pokud by byl zvolen britským premiérem, usiloval by o návrat soch do Řecka.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Slovník antické literatury. [s.l.]: Svoboda, 1974. S. 211.
- ↑ Elgin Marbles | Greek sculpture. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Parthenon sculptures: facts and figures. British Museum [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Parthenon sculptures: position of the British Museum trustees. British Museum [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lord Elgin - Saviour or Vandal?. BBC [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ S návratem 'Elginových mramorů' do Atén má Řekům pomoci Amal Clooneyová. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ YORKE, Harry. Jeremy Corbyn says he would return Elgin Marbles to Greece if elected Prime Minister. The Telegraph. 2018-06-03. Dostupné online [cit. 2019-09-13]. ISSN 0307-1235. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elginovy mramory na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
Lapith fighting a centaur. South Metope 31, Parthenon, ca. 447–433 BC.
This painting shows an idealised view of the Temporary Elgin Room at the Museum in 1819, with portraits of staff, a trustee and visitors. The room was designed by the Museum’s architect, Robert Smirke, for the temporary display of the sculptures from the Parthenon brought from Athens by Lord Elgin known as the 'Elgin Marbles', purchased by the Government and deposited in the British Museum in 1816.