Eliška Kleinová

Eliška Kleinová
Narození27. února 1912
Jindřichův Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. září 1999 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnostčeská
PovoláníKlavíristka, hudební pedagog
Manžel(ka)Hans Krása (1943–1944)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eliška Kleinová (* 27. února 1912 v Přerově - 2. září 1999 v Praze) byla česká hudební pedagožka a učitelka hry na klavír.

Život

Eliška Kleinová se narodila jako druhá dcera židovských manželů Heleny Kleinové (původním jménem Ilony Marmorsteinové) a Jindřicha Kleina v Přerově jako Elisabeth ("Lisa") Klein. České jméno (jako nepřesný překlad) dostala při zápisu do české školy.

Po prvním hudebním vzdělání u Karla Maříka v letech 1922 – 1929 odešla na konzervatoř do Prahy studovat hru na klavír mj. u Jana Heřmana. Zde se setkala s Erikem A. SaudkemRafaelem Schächterem a v Praze také zařídila možnost vzdělání pro svého bratra Gideona. Gideon zpočátku do Prahy přijížděl jednou za měsíc, později se ale přestěhoval ke své sestře a jejich matka je následovala roku 1934. V roce 1935 ukončila Eliška studium absolutoriem u Jana Heřmana Mozartovým klavírním koncertem č. 20 d-moll, KV 466.

V témže roce se do Prahy přes Francii vrátila z Palestiny Eliščina sestra Edita (*1909), kam předtím vycestovala v roce 1929. Její návrat byl nucený, neboť byla jako členka komunistické strany opakovaně zatčena. Po příjezdu do Prahy pracovala dále pro Mezinárodní organizaci na podporu revoluce a zaangažovala také Elišku, která v roce 1937 cestovala jako tajná vyslankyně do Vídně.

Pronásledování

V listopadu 1939 byly uzavřeny české vysoké školy. V květnu 1940 Eliška otěhotněla a v srpnu téhož roku byla její sestra Edita zatčena.

Poté, když byl její bratr Gideon mezi 1. a 4. prosincem 1941 odvlečen do Terezína jako člen "AK" („Aufbaukommando“), následovala 16. července 1942 také její deportace. Díky pomoci bratra Gideona mohla být umístěna se svou matko na půdě jednoho z baráků místo spodních kasáren. Směla pracovat v táborové mateřské škole a později v pekárně. Eliška měla veliký podíl na skladatelské činnosti svého bratra, který jí své skladby věnoval. Na rozdíl od svého bratra se však nemohla podílet na kulturním životě v terezínském ghettu. Kvůli nebezpečí deportace, které jí jako neprovdaným ženám hrozilo, se Eliška 22. srpna 1943 formálně vdala za bratrova přítele, skladatele Hanse Krásu – později se ovšem opět rozvedli.

Ve dnech 12. - 14. října 1944 byla spolu se svou matkou a tetou převezena do tábora v Osvětimi. Při selekci však byla od matky i tety odloučena. V Osvětimi se dověděla o popravě svého švagra v roce 1942 v Mnichově a o smrti své sestry během epidemie tyfu roku 1943 v Osvětimi. Po několika týdnech se dostala do Roznětova u Opolí. 21. ledna 1945 se jí při několikadenním pochodu podařilo ve Volově uprchnout společně s Gertrudou Sekaninovou a šesti dalšími ženami a 29. ledna se dostala do Prahy. Za pomoci Erika Saudka se skrývala na Smíchově až do povstání 5. května 1945.

Od Erika Saudka obdržela jeden z posledních dopisů jejího bratra, který se z koncentračního tábora Fürstengrube podařilo propašovat Fritzi Gratumovi. Skladatel Vojtěch Saudek, syn Erika Saudka, věnoval Gideonu Kleinovi svůj klavírní koncert.

Propagace díla Gideona Kleina

Po válce pracovala jako klavírní pedagožka a zasadila se o propagaci díla svého zavražděného bratra Gideona a skladatele Hanse Krásy. V roce 1946 zahrál Pavel Štěpán ve světové premiéře klavírní sonátu od Gideona Kleina.

Ovšem teprve v 70. letech bylo možné muzikologické zpracování podkladů. Když byl roku 1991 objeven kufr s rukopisy dosud neznámých skladeb Gideona Kleina, stal se její bratr díky tomuto nálezu mezitím natolik známým, že většina nalezených skladeb mohla být v krátkém čase provedena. Od roku 1993 je souborné dílo Gideona Kleina vydáváno tiskem.

Klavírní pedagožka

V 50. letech se jí nevyhnuly politické události. Roku 1952 byla vyloučena z konzervatoře a v roce 1954 byla rehabilitována natolik, že mohla opět působit jako hudební pedagog. Později vychází její sbírka etud pro klavír a známá je rovněž její společná práce s dámami Fišerovou a Müllerovou, vydaná pod názvem Škola hry z listu na základě čtyřruční hry (Praha: Supraphon, 1996). Ještě v říjnu 1993, ve svých téměř 82 letech, byla pozvána společností EPTA (European Piano Teacher Association) do Mohuče, aby zde přednášela, a veliký úspěch ji velmi dojal.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eliška Kleinová na německé Wikipedii.

Literatura

  • Peter Ambros: Leben vom Blatt gespielt. ISBN 3-935712-21-9 (Lebensgeschichte auf Basis eines Tonbandinterviews von 1994)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“