Eligiusz Niewiadomski

Eligiusz Niewiadomski
Eligiusz Niewiadomski, asi 1923
Narození	1. prosince 1869 Varšava
Úmrtí	31. ledna 1923 (ve věku 53 let) tamtéž
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Alma mater	Reálné gymnázium ve Varšavě Imperátorská akademie umění
Povolání	malíř, pedagog, spisovatel, vrah, kritik umění a historik umění
Zaměstnavatel	Varšavská polytechnika
Politická strana	Národní liga
Rod	Niewiadomští
Citát
Umírám za Polsko, které ničí Piłsudski.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eligiusz Józef Niewiadomski (1. prosince 1869 Varšava – 31. ledna 1923 Varšava) byl polský modernistický malíř, pedagog, umělecký kritik, sociální aktivista, účastník bojů za polskou nezávislost, sympatizant s nacionalisty a atentátník.

Životopis

Mládí

Eligiusz Niewiadomski se narodil do rodiny Wincenta Niewiadomského, spisovatele a účastníka lednového povstání a ženy v domácnosti Julie Wernerové. Ve dvou letech ztratil matku, kterou mu nahradila sestra Cecilia.

V roce 1888 dokončil střední školy v oboru matematika. Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění v Petrohradě, kterou dokončil v roce 1894, a kde obdržel zlatou medaili za obraz Kentauři v lese. Později získal ještě dvě stříbrné medaile. V letech 1894 – 1896 pokračoval ve studiu na akademii v Paříži. Jeho učitelem byl Wojciech Gerson.

V roce 1891 se účastnil studentských demonstrací za nezávislost ve Varšavě. Roku 1897 se stal člen tajné národní ligy, kterou však brzy opustil proto, že během rusko-japonské války požadoval, aby LN provedla anti-ruské podvratné akce (vyhodit do povětří mosty na řekách Kamě a Volze). Jeho nápad byl odmítnut.

Umělecká činnost

Po návratu do Varšavy se proslavil jako novinář a kritik umění – jeho články byly oceňovány odborníky. Od roku 1897 vyučoval kreslení na varšavské polytechnice, věnoval se především práci na přestavbu varšavské školy výtvarných umění na evropskou úroveň.

V roce 1901 byl zatčen za pašování polských letáků vyzývajících k samostatnosti do Haliče a uvězněn v Pawiaku a v jiných varšavských citadelách. Po propuštění přišel o práci na polytechnice.

Často chodil přednášet o historii umění. Přednášel také na ženských školách (např. na škole Cecilie Plater-Zyberkówny ve Varšavě, Polské Svobodné univerzitě aj.) Sám dodal nástěnné malby do města Konin, konkrétně do tamního kostela.

Během první světové války vytvořil Niewiadomski pro podporu umění tyto brožury: Potrzeby artystyczne Warszawy wobec przewidywanych zmian politycznych (1915) a Program i metoda nauki rysunku w średnich i wyższych szkołach techniczno-mechanicznych (1917).

V letech 1916-17 učil historii umění, maloval portréty, umělecké kompozice a ilustroval časopisy. Postavil se na stranu Dohody a nesouhlasil se spoluprací s Německem reprezentovanou Józefem Piłsudským a Wojciechem Studnickým. Dne 1. března 1918 byl jmenován vedoucím oddělení malby a sochařství na ministerstvu kultury a umění ve vládě Polského království.

Polská nezávislost

Dne 28. února 1918 měl nehodu při výskoku z tramvaje. Dne 10. listopadu 1918 se aktivně zapojil do odzbrojování německých vojáků ve Varšavě.

V roce 1920, v době polsko-sovětské války, se přihlásil dobrovolně do armády, ale byl odmítnut z důvodu vysokého věku (bylo mu 51 let). Díky zásahu generála Kazimierze Sosnkowského byl přijat do kontrarozvědky generálního štábu, kde vyzýval k posílení bojů a sabotáží komunistických bašt, ale jeho myšlenky byly zamítnuty. Pocit zbytečnosti a znechucení jej donutil, aby požádal o převod do 5. pěšího pluku, kde se svým synem Stefanem bojoval na frontě.

V roce 1921 byl demobilizován, vrátil se do Varšavy na bývalou pozici na ministerstvu kultury a umění jako úředník.

Vražda a trest smrti

Niewiadomski si však vysloužil i jedno negativní prvenství. Dne 16. prosince 1922 přišel na vernisáž výstavy ve varšavské národní galerii Zachęta, na níž byl přítomen i první čerstvě zvolený prezident Gabriel Narutowicz. Niewiadomski se k němu přiblížil, vytáhl revolver a třikrát na prezidenta vystřelil. Narutowicz byl na místě mrtev. Niewiadomski se nijak nebránil, policie jej okamžitě zatkla.

Niewiadomski přiznal, že měl původně v úmyslu zabít Józefa Piłsudského, o kterém si myslel, že je hlavním viníkem úpadku polské demokracie. Od této myšlenky nicméně ustoupil, když zjistil, že Piłsudski nejeví zájem o prezidentský post. Vraždu začal opět promýšlet 9. prosince 1922, kdy byl Narutowicz zvolen prezidentem.

Dne 31. prosince 1922 byl odsouzen k trestu smrti. Při čekání na výkon trestu napsal Zápisky z vězení, v nichž zobrazuje své názory na politiku, vlastenectví a obavy z polské budoucnosti.

Eligiusz Niewiadomski byl 31. ledna 1923 popraven zastřelením. Jeho poslední slova byla: "Umírám za Polsko, které ničí Piłsudski". V rukou svíral růži.

Byl pohřben na varšavském hřbitově 'Stare Powązki'. Pohřeb provázely demonstrace na ospravedlnění jeho činu, demonstrantů bylo asi 10 000, většinou národních demokratů, se kterými se Niewiadomski stýkal, a jejichž kandidát Maurycy Zamoyski prohrál v prezidentských volbách proti Narutowiczovi.

Po své smrti se Niewiadomski stal kontroverzní postavou. Zatímco pravicově orientovaní Poláci jej oslavovali jako národního hrdinu, pro zbylou většinu je pouze obyčejným a opovrženíhodným vrahem.

Obrazy

• 
  Stefan Żeromski, 1900
• 
  Korsické pobřeží, 1914

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eligiusz Niewiadomski na Wikimedia Commons
• (polsky) Niewiadomského soud Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
• (polsky) Atentát na Gabriela Narutowicze