Elio Di Rupo
Elio Di Rupo | |
---|---|
Elio Di Rupo (2016) | |
50. předseda vlády Belgie | |
Ve funkci: 6. prosince 2011 – 11. října 2014 | |
Panovník | Albert II. Filip |
Předchůdce | Yves Leterme |
Nástupce | Charles Michel |
Předseda vlády Valonska | |
Ve funkci: 6. října 2005 – 20. července 2007 | |
Předchůdce | Rudy Demotte |
Nástupce | André Antoine |
Ve funkci: 15. července 1999 – 4. dubna 2000 | |
Předchůdce | Robert Collignon |
Nástupce | Jean-Claude Van Cauwenberghe |
Předseda Socialistické strany | |
Ve funkci: 16. září 1999 – 6. prosince 2011 | |
Předchůdce | Philippe Busquin |
Nástupce | Thierry Giet (úřadující) |
Stranická příslušnost | |
Členství | Socialistická strana |
Narození | 18. července 1951 (71 let) Morlanwelz, Belgie |
Alma mater | Université de Mons-Hainaut University of Leeds |
Náboženství | ateista[1] |
Ocenění | velkokříž Řádu Leopolda II. rytíř Řádu Leopoldova Minister of State |
Podpis | ![]() |
Commons | Elio Di Rupo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Elio Di Rupo ([ɛljo di ʁypo]IPA[2], narozený 18. července 1951 Morlanwelz) je belgický sociálně demokratický politik italského původu a v letech 2011–2014 předseda vlády Belgie (kabinet), první frankofonní od Paula Vandena Boeynantse a roku 1979, a první socialisticky orientovaný od Edmonda Leburtona a roku 1974.
Mezi roky 1999–2011 zastával úřad předsedy Socialistické strany. Představuje prvního belgického premiéra i muže v čele jakékoliv vlády, jenž se otevřeně přihlásil k homosexuální orientaci.[3]
Osobní život
Di Rupo je synem italských imigrantů. Otec se narodil v obci San Valentino in Abruzzo Citeriore abruzzské oblasti. Všichni bratři a sestry se také narodili v Itálii, on jediný až na belgickém území v Morlanwelzu. Ve věku jednoho roku jeho otec zemřel při dopravní nehodě. Matka nemohla z finančních důvodů vychovávat všech sedm potomků a tři z nich vyrůstali v blízkém sirotčinci.[1]
První spojení se socialistickým hnutím navázal během studií v Monsu, kde na místní univerzitě obdržel magisterský titul a poté také doktorát v oboru chemie (Ph.D.). Následně působil na Leedské univerzitě, kde byl v letech 1977–1978 zaměstnán.
Politická kariéra
Politickou dráhu zahájil v letech 1980–1981 jako atašé v kabinetu Jeana-Maurice Dehousseho.
První politický mandát získal v roce 1982 volbou za člena městské rady v Monsu (zastupitel v letech 1982–1985 a 1988–2000). Současně se stal členem valonského kabinetu, kde později zastával také funkci zástupce vedoucího úřadu ministra financí a energetiky Philippa Busquina (1981–1985), kterého roku 1999 vystřídal v čele Socialistické strany. Na příslušném valonském ministerstvu mimo jiné pracoval také jako vrchní dozorce inspekce energetiky.
V roce 1987 byl zvolen do belgické dolní Komory zástupců za volební obvod Arrondissement Mons. Osobnost francouzského prezidenta Françoise Mitterranda popsal jako „postavu z románu“.[4] Roku 1991 se stal členem Senátu a v následujícím roce 1992 pak vstoupil do valonské vlády, kde získal post ministra vzdělávání. Po demisi federálního ministra dopravy Guye Coëmeho, spojeného s korupční aférou armádních helikoptér Agusta AW109, získal v roce 1994 úřad federálního vicepremiéra a ministra dopravy a státních společností. Po parlamentních volbách 1995 si podržel funkci místopředsedy vlády a nově byl jmenován ministrem hospodářství a telekomunikací.
V roce 2002 se stal starostou Monsu, správního střediska belgické provincie Henegavsko.
Po parlamentních a regionálních volbách v červnu 1999, ve kterých křesťanští-demokraté ztratili v důsledku dioxinové aféry řadu mandátů, zformoval pod svým vedením novou „růžovo-zelenou“ valonskou vládu s koaličními partnery sp.a, liberály a stranou zelených. V dubnu 2000 byl ve funkci premiéra nahrazen Jeanem-Claudem Van Cauwenberghem.
V roce 1999 se stal předsedou Socialistické strany.
V říjnu 2005 se stal podruhé premiérem Valonska poté, co odstoupil Jean-Claude Van Cauwenberghe v rámci korupční aféry.
Po belgických parlamentních volbách v červnu 2010 se socialisté stali nejsilnější frankofonní stranou a druhým největším subjektem v Belgii. Následovala komplikovaná jednání o novém složení federální vlády. V květnu 2011 jej král Albert II. pověřil funkcí osoby, která vede jednání o sestavení kabinetu (tzv. formateur) a tradičně se po úspěšných jednáních stává předsedou vlády. Nová koaliční federální vláda pod vedením Di Rupa byla jmenována 6. prosince 2011, když vytvořila světový rekord v délce 589 dnů od voleb do jejího sestavení. V tomto období působila v Belgii předešlá vláda ve stavu demise, když její premiér Yves Leterme podal demisi již 26. dubna 2010.[5][6]
Soukromý život
Di Rupo charakterizoval sám sebe jako „ateistu, racionálního člověka a svobodného zednáře“.[1] Plynně hovoří francouzsky, anglicky a italsky. Zdokonaluje se také v nizozemštině.
V roce 1996, v době Dutrouxovy aféry, tehdy ještě nezletilý prostitut Olivier Trusgnach uvedl, že mu Di Rupo zaplatil za sex.[7] Politik obvinění odmítl a vyšetřování dospělo k závěru, že je nevinen. Od této doby otevřeně hovoří o své homosexuální orientaci. Na otázku, zdali je gay odpověděl: „Ano. No a co?“[1] Po islandské premiérce Jóhanně Sigurðardóttir se stal druhým předsedou vlády na světě, který se přihlásil k homosexuální orientaci.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elio Di Rupo na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Profile: Belgium's Elio Di Rupo. BBC News [online]. 2011-12-02 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Elio Di Rupo pronunciation: How to pronounce Elio Di Rupo in Italian, French, Dutch [online]. Forvo [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Worlds First Full Time Gay Male Leader Belgiums Elio Di Rupo. Advocate.com [online]. 2011-12-06 [cit. 2023-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-09. (anglicky)
- ↑ WOESTYNE, Francis Van de. Elio, tout simplement. La Libre.be [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Regering Di Rupo I legt de eed af. De Standaard [online]. 2011-12-06 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ GREENE, Richard Allen. Belgium ends record-breaking government-free run. CNN [online]. 2011-12-06 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gays under pressure in Belgium's moral backlash Anger over child. The Independent [online]. 1996-11-26 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elio Di Rupo na Wikimedia Commons
Osoba Elio Di Rupo ve Wikicitátech
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Signature de Elio Di Rupo extraite du traité d'adhésion de la Croatie à l'Union Européenne
(c) PES Group Committee of the Regions, CC BY 2.0
Elio Di Rupo is the President of the Belgian Socialist Party, mayor of Mons and former Belgian Prime-Minister.
(c) Sodacan, Katepanomegas, CC BY-SA 3.0
Greater coat of arms of the Kingdom of Belgium