Elio de Angelis

Elio de Angelis
Elio de Angelis v roce 1982
Elio de Angelis v roce 1982
StátItálieItálie Itálie
Narození26. března 1958
Řím
Úmrtí15. května 1986 (ve věku 28 let)
Marseille
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny1979 - 1986
TýmyShadow, Lotus, Brabham
Závody110 (108 startů)
Mistr světa0 / 3. místo (1984)
Vyhrané závody2
Stupně vítězů9
Pole positions3
Nejrychlejší kola0
Body celkem122
První závodGrand Prix Argentiny 1979
Poslední závodGrand Prix Monaka 1986
První vítězstvíGrand Prix Rakouska 1982
Poslední vítězstvíGrand Prix San Marina 1985
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elio de Angelis (26. března 1958, Řím15. května 1986, Marseille) byl italský automobilový závodník. V letech 1979–1986 pilot Formule 1. V mládí se stal mistrem Evropy v motokárách. Kromě automobilových závodů byl také excelentním pianistou.

Biografie

Narodil se v Římě 26. března 1958 v rodině váženého a zámožného stavitele Giulia de Angelise, který nebyl jen stavitelem, ale také pětinásobný mistr světa v závodech motorových člunů.[1][2] Již v útlém mládí prokázal nadání ve hře na piano a stal se z něj skvělý pianista. V roce 1972, ve svých 14 letech začal závodit na motokárách a o dva roky později získal titul italského šampióna ve třídě 100 cm³ a spolu s Riccardo Patresem a Eddie Cheeverem dostal šanci v národním týmu. V roce 1975 se stal vicemistrem světa a o rok později mistrem Evropy, navíc získal i Trofej CSAI ve třídě 100 cm³ a titul národního šampióna ve třídě 125 cm³ Super.

Za podpory svého otce se v roce 1977 dostal do formule 3. Hned ve třetím závodě zvítězil. Nejvíce ve formuli 3 na sebe upozornil v závodě v Monaku, kde nestačil pouze na Didiera Pironiho. V polovině roku dostal od svého otce zcela nový monopost Ralt RT1 a k prvnímu vítězství z Mugella přidal další tři vítězství v Monze, Misanu a Maggiore. V první sezóně formule 3 získal titul italského šampióna a sedmé místo v mistrovství Evropy. Tentýž rok dostal šanci ve formuli 2, kde v týmu Scuderia Everest nahradil Lamberta Leoniho. S vozem Ralt RT1, který poháněl motor Ferrari Dino, zazářil hned v prvním závodě v Misanu, kde v první jízdě na 30 kol po souboji o čelní pozice dojel na čtvrtém místě. Ve druhé jízdě po kolizi s Cheeverem dojel patnáctý a v celkovém součtu obou jízd získal celkově osmé místo. Poslední dva závody sezóny si odbyl v Estorilu a Doningtonu, v prvně jmenovaném musel odstoupit v prvním kole a v Doningtonu si dojel na 10. místě. Koncem roku získal Bronzovou přilbu jako ocenění časopisu Autosprint.

V roce 1978 dostal příležitost testovat vozy Ferrari a za jejich podpory absolvovat celý seriál mistrovství Evropy formule 2. Šasi Chevron však vykazovalo značné výkyvy ve výkonnosti a jeho vůz trpěl poruchami a tak jediným úspěchem bylo třetí místo v předposledním závodě v Misanu. Morální podporou mu bylo vítězství s vozem formule 3 v Monaku, kde si ho všiml Jackie Stewart a představil ho Kenu Tyrrellovi. Koncem roku získal Zlatou přilbu jako ocenění časopisu Autosprint.

Formule 1

První možnost svézt se s vozem formule 1 dostal během testování motoru Ferrari Dino pro F2, na dráze ve Fioranu si ho všiml jak Gilles Villeneuve tak i Mauro Forghieri, hlavní konstruktér Ferrari. Brzy testoval vůz Ferrari 312T3 s kterým najezdil přes 500 testovacích kilometrů. V časech na jedno kolo zaostával za Villeneuvem o 0,2 s. Ve Ferrari pro něj ale místo nebylo, a tak začal vyjednávat s britskými týmy. Ken Tyrrell mu nabídl smlouvu a slíbil třetí vůz pro Grand Prix Kanady 1978, ale nakonec vůz připraven nebyl. Přes přítele Nikiho Laudu vyjednával s týmem Brabham, ale sponzor Parmalat si přál Nelsona Piqueta. Nakonec si zajistil místo v týmu Shadow. Svůj debut si odbyl v Grand Prix Argentiny 1979, v kvalifikaci porazil nejen svého týmového kolegu Jana Lammerse, ale také Claye Regazzoniho, Laudu a Jamese Hunta. Startoval z 16 místa a do cíle dojel na 7. místě. Sezónu zakončil čtvrtým místem v deštivém Watkins Glen, přesto nebyl spokojený a rozhodl se ze smlouvy u Shadow vyvázat a začal startovat v sérii Procar s vozem BMW M1.

Lotus

Následující rok mu místo nabídl Colin Chapman v týmu Lotus. Získal tak místo v úspěšném týmu po boku Maria Andrettiho. V prvním závodě s vozem Lotus dojel na 5. místě a v Brazílii na 2. místě. Poprvé dosáhl na stupně vítězů. V této sezóně dokázal ještě několikrát bodovat a překonal zkušenějšího Andrettiho, který dokázal získat jen jeden bod. Rok 1981 byl pro celou stáj neúspěšný. Ze stáje odešel Mario Andretti, de Angelise doplnil v týmu Nigel Mansell. Potíže se nevyhnuli ani novému konceptu Lotus 88, vozu se dvěma šasi, byl prohlášen za ilegální a než byl přepracován, museli jezdci závodit s konkurencí s rok starými vozy. Přesto dokázal s vozem pravidelně bodovat, což mu vyneslo 8. místo v šampionátu.

Rok 1982 začal stávkou jezdců v Kyalami, při které Elio bavil své kolegy klavírním vystupováním. Znovu dokázal pravidelně bodovat a v Grand Prix Rakouska 1982 si připsal své první vítězství. Již v kvalifikaci s motorem bez turba získal 7. místo hned za vozy s turbem. V závodě pak jeho soupeře potkaly technické problémy a tak pět kol před cílem se dostal do vedení, které si pak ohlídal před dotírajícím Rosbergem až do cíle s nejtěsnějším rozdílem 5 setin vtěřiny. V týmu se slavilo, ale Colin Chapman krátce na to podlehl infarktu. Tým Lotus prožíval jedno těžké období a přestože získal přeplňované turbomotory Renault, výsledkově se mu nedařilo. Elio de Angelis dokončil 2 z 15 závodů. Oba jezdci zahájili sezonu se starým typem 91 a 92, od druhého závodu měli být konkurencí s novým motorem Renault. Spásou pro tým byl příchod konstruktéra Gerarda Ducarouge, který přizpůsobil Lotus 91 novému motoru a označil ho jako 94T. S tímto vozem dokázal Elio dojet v Monze na bodovaném místě a Brands Hatch si vyjel pole position, nebýt kolize s Partesem, mohl si připsat i vítězství.

Později se Lotusu podařilo vyřešit všechny potíže a opět se stát konkurenceschopným. V úvodu sezóny 1984 Elio získal druhé pole position a v závodě dojel na třetím místě. Jeho Lotus patřil mezi nejlepší a nestačil jen na dvojici McLarenu. Elio zaznamenal nejúspěšnější sezonu, když získal třetí místo v šampionátu. Na konci sezóny došlo v týmu k neshodám, po které odchášel Nigel Mansell a ani Elio s novým vedením nevycházel. Jeho novým kolegou se mu stal Ayrton Senna. Začátek sezóny mu vyšel fantasticky, po prvních čtyřech závodech byl v čele šampionátu a v Grand Prix San Marina si dojel pro své druhé vítězství. Přesto se veškerá pozornost týmu soustředila na Sennu, a tak Elio musel tým opustit, přesto dokázal v šampionátu dojet pátý.

Brabham

S podporou firem Olivetti a Armani odešel do týmu Brabham. Brabham BT55 byl nejnižším vozem ve startovním poli, proto i uložení motoru bylo nakloněno. Ale nový koncept konstruktéra Gordona Murraye trpěl řadou nedostatků. Vůz neměl trakci, motor se nedostatečně chladil i mazal a tak v prvním závodě dojel na 8. místě, v dalších třech závodech nedojel. Po Grand Prix Monaka se tým rozjel k testování do Paul Richard. Elio de Angelis byl na trati sám, když mu v rychlosti okolo 300 km/h ulétlo zadní přítlačné křídlo, monopost skončil po sérii kotrmelců o 200 m dál za svodidly koly vzhůru a vzňal se. Zabezpečení okruhu bylo nedostatečné, a tak první, kdo se k němu dostal, byl Alan Jones, Alain Prost a Nigel Mansell. Kvůli ohni se jim nepodařilo rychle obrátit vůz. To se podařilo až po 10 minutách, následně museli čekat dalších 30 minut na záchranný vrtulník. Přestože příčinou jeho smrti bylo poškození mozku následkem nedostatku kyslíku, v oficiální zprávě stálo: „Vážná poranění hlavy a hrudníku“. Elio de Angelis plánoval, že po skončení kariéry ve formuli 1 by se stal hudebním skladatelem.[3]

Kompletní výsledky F1

Legenda k tabulce
BarvaVýsledek
ZlatáVítěz
Stříbrná2. místo
Bronzová3. místo
ZelenáBodované umístění
ModráNebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
FialováOdstoupil (Ret)
ČervenáNekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
ČernáDiskvalifikován (DSQ)
BíláNestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modráPouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvyNetrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
OznačeníVýznam
TučnostPole position
KurzívaNejrychlejší kolo
FFanBoost
GNejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
RokTýmŠasiMotor12345678910111213141516UmístěníBody
1979Interscope Shadow Racing TeamShadow DN9Cosworth V8ARG
7
BRA
12
RSA
Ret
USW
7
ESP
Ret
BEL
Ret
MON
DNQ
FRA
16
GBR
12
GER
11
AUT
Ret
NED
Ret
ITA
Ret
CAN
Ret
USA
4
15. místo3
1980Team Essex LotusLotus 81Cosworth V8ARG
Ret
BRA
2
RSA
Ret
USW
Ret
BEL
10
MON
9
FRA
Ret
GBR
Ret
GER
16
AUT
6
NED
Ret
ITA
4
CAN
10
USA
4
7. místo13
1981Team Essen LotusLotus 81Cosworth V8USW
Ret
BRA
5
ARG
6
SMR
BEL
5
8. místo14
Lotus 87MON
Ret
John Player Team LotusESP
5
FRA
6
GBR
Ret
GER
7
AUT
7
NED
5
ITA
4
CAN
6
LVS
Ret
1982John Player Team LotusLotus 87BCosworth V8RSA
8
9. místo24
Lotus 91BRA
Ret
USW
5
SMR
BEL
4
MON
5
USE
Ret
CAN
4
NED
Ret
GBR
4
FRA
Ret
GER
Ret
AUT
1
SUI
6
ITA
Ret
LVS
Ret
1983John Player Team LotusLotus 91Cosworth V8BRA
DSQ
17. místo2
Lotus 93TRenault V6USW
Ret
FRA
Ret
SMR
Ret
MON
Ret
BEL
9
USE
Ret
CAN
Ret
Lotus 94TGBR
Ret
GER
Ret
AUT
Ret
NED
Ret
ITA
5
EUR
Ret
RSA
Ret
1984John Player Team LotusLotus 95TRenault V6BRA
3
RSA
7
BEL
5
SMR
3
FRA
5
MON
5
CAN
4
USE
2
USA
3
GBR
4
GER
Ret
AUT
Ret
NED
4
ITA
Ret
EUR
Ret
POR
5
3. místo34
1985John Player Special Team LotusLotus 97TRenault V6BRA
3
POR
4
SMR
1
MON
3
CAN
5
USA
5
FRA
5
GBR
NC
GER
Ret
AUT
5
NED
5
ITA
6
BEL
Ret
EUR
5
RSA
Ret
AUS
DSQ
5. místo33
1986Motor Racing DevelopmentsBrabham BT55BMWBRA
8
ESP
Ret
SMR
Ret
MON
Ret
BEL
CAN
USA
FRA
GBR
GER
HUN
AUT
ITA
POR
MEX
AUS
-0

Závody F1 nezapočítávané do MS

RokGrand PrixOkruhVůzPoziceVýsledky
1979Spojené království Race of ChampionsBrands HatchShadow DN96. místoVýsledky
1979Itálie Grand Prix Dino FerrariImolaShadow DN9OdstoupilVýsledky
1980Španělsko Grand Prix ŠpanělskaJaramaLotus 813. místoVýsledky
1981Jižní Afrika Grand Prix Jihoafrické republikyKyalamiLotus 813. místoVýsledky

Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu

SezónaSérieTýmVůzZávodyVítězstvíPole positionPodiumBodyKonečné umístění
1974Motokáry (Itálie)1. místo
1975Motokáry (Svět)2. místo
1977Formule 3 (Itálie)Trivellato Racing TeamChevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota14251. místo
Formule 3 (Evropa)Trivellato Racing TeamChevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota1000187. místo
Formule 3 (V. Británie)Trivellato Racing TeamChevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota1000812. místo
Formule 2Scuderia EverestChevron B40, Ralt RT1300000
1978Formule 2Everest Racing TeamChevron B4212001414. místo
Formule 3 (V. Británie)Scuderia EverestChevron B38001011011. místo

Externí odkazy

Reference

Média použitá na této stránce

Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Mozilla.svg
Autor: David Vignoni, icon-king.com, Licence: LGPL
From GNOME version of Nuvola icon theme. May be included in the PNG version under Nuvola/apps.
Anefo 932-2371 Elio de Angelis 03.07.1982.jpg
Autor: Hans van Dijk for Anefo, Licence: CC0
Elio de Angelis at the 1982 Dutch Grand Prix