Elise Mertensová
Elise Mertensová | |
---|---|
Mertensová na French Open 2022 | |
Stát | Belgie |
Datum narození | 17. listopadu 1995 (29 let)[1] |
Místo narození | Lovaň, Belgie[1] |
Bydliště | Hamont-Achel, Belgie |
Výška | 179 cm[1] |
Profesionálka od | 2013 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 14 006 495 USD |
Tenisová raketa | Tecnifibre |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 442–262 |
Tituly | 8 WTA, 11 ITF |
Nejvyšší umístění | 12. místo (26. listopadu 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2018) |
French Open | 4. kolo (2018, 2022, 2023) |
Wimbledon | 4. kolo (2019, 2022) |
US Open | čtvrtfinále (2019, 2020) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 374–158 |
Tituly | 21 WTA, 13 ITF |
Nejvyšší umístění | 1. místo (10. května 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítězka (2021, 2024) |
French Open | semifinále (2019) |
Wimbledon | vítězka (2021) |
US Open | vítězka (2019) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistryň | vítězka (2022) |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Týmové soutěže | |
Fed Cup | čtvrtfinále (2018, 2019) |
Hopman Cup | základní skupina (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 13. června 2024
Elise Mertensová (* 17. listopadu 1995 Lovaň) je belgická profesionální tenistka. V letech 2021–2024 byla světovou jedničkou ve čtyřhře. V devíti obdobích na čele strávila třicet devět týdnů.[2] Na grandslamu se stala čtyřnásobnou vítězkou ženské čtyřhry, když triumfovala po boku Aryny Sabalenkové na US Open 2019 a Australian Open 2021 a s Tchajwankou Sie Šu-wej ve Wimbledonu 2021 a Australian Open 2024. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála osm singlových a dvacet jedna deblových turnajů, včetně dvou „doublů“ z australského Hobart International 2018 a švýcarského Ladies Open Lugano 2018 i Sunshine doublu 2019 ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2018 na 12. místě a ve čtyřhře v květnu 2021 na 1. místě. V juniorské kombinované světové klasifikaci ITF nejvýše figurovala v roce 2013 na 7. příčce. Od sezóny 2018 ji trénuje Rick Vleeshouwers, Dříve tuto roli plnili Alexander Kneepkens, Robbie Ceyssens, Dieter Kindlmann, Daniel Goffin a Philippe Dehaes. Připravuje se v tenisové akademii Kim Clijstersové.[1]
V belgickém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 bukurešťským čtvrtfinálem 2. světové skupiny proti Rumunsku, v němž vyhrála dvouhru nad Irinou-Camelií Beguovou. Belgičanky zvítězily 3:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 9–5 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
Na juniorce Grand Slamu si zahrála čtvrtfinále dvouhry na Australian Open 2013 a ve Wimbledonu 2013, kde ji zastavila Američanka Louisa Chiricová. V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v dubnu 2010, když do čtyřhry turnaje v belgickém Torhoutu s dotací 50 tisíc dolarů obdržela v páru s Elke Lemmensovou divokou kartu. V prvním kole podlehly belgické dvojici Sofie Oyenová a An-Sophie Mestachová.[3] V červenci téhož roku si na události ITF s dotací 10 tisíc dolarů v Bree zahrála první singlový zápas, z něhož odešla poražena od krajanky Michaely Boevové.[3]
Ve čtyřhře okruhu WTA Tour debutovala na srpnovém Copa Colsanitas 2015, kde hrála po boku Slovinky Nastji Kolarové. Na úvod podlehly čtvrtému nasazenému páru Elena Bogdanová a Nicole Melicharová.[1] Premiérové finále na túře WTA odehrála na lednovém ASB Classic 2016 a Barbora Strýcová, kde spolu s Anou-Sophií Mestachovou prošly do závěrečného boje o titul, v němž zdolaly černohorsko-českou dvojici Danka Kovinićová a Barbora Strýcová.[1] Debut na grandslamu zaznamenala v kvalifikaci dvouhry Wimbledonu 2015, kde po výhrách nad Maríou Irigoyenovou a Katerynou Bondarenkovou postoupila do třetího, závěrečného kola. Do hlavní soutěže však neprošla po porážce od Petry Cetkovské.[1]
Začátkem sezóny 2017 získala první singlový titul okruhu WTA Tour, když jako kvalifikantka porazila ve finále australského Hobart International 2017 turnajovou trojku Monica Niculescuovou z Rumunska po jednoznačném průběhu. Přitom chtěla ve 2. kole z turnaje odstoupit, aby stihla kvalifikaci ženské dvouhry Australian Open 2017, jenže její soupeřka Američanka Sachia Vickeryová měla podobné plány a po prvním gemu stihla skrečovat dříve.[5] Do sezóny 2018 vstoupila mistrovstvím světa smíšených družstev, Hopman Cupem 2018, na němž debutovala v belgickém týmu po boku světové jedenáctky Davida Goffina. Po prohře od Angelique Kerberové zvítězila nad Gavrilovovou a Eugenií Bouchardovou. Belgičané však těsně obsadili druhé – první nepostupové, místo základní skupiny.
Z Perthu odjela na Hobart International 2018, kde obhájila singlovou trofej ve finále přerušovaném deštěm. V něm přehrála rumunskou 29letou hráčku a 57. ženu žebříčku Mihaelu Buzărnescuovou po třísetovém průběhu. Stala se tak první hráčkou na Hobart International, jíž se podařilo vyhrát dva tituly.[6] Navíc triumfovala i v soutěži čtyřhry s Nizozemkou Demi Schuursovou po vítězství nad ukrajinsko-japonskými turnajovými čtyřkami Ljudmylou Kičenokovou a Makoto Ninomijovou.[7]
Navazující melbournský Australian Open 2018 pro ni znamenal premiérovou účast v grandslamovém čtvrtfinále[8] i následném semifinále, čímž se stala první Belgičankou v této fázi Grand Slamu od Kirsten Flipkensové a Wimbledonu 2013.[9] Ve druhém kole vyřadila dvacátou třetí nasazenou Australanku Darju Gavrilovovou, aby pokračovala na vítězné vlně s Francouzkou Alizé Cornetovou i Chorvatkou Petru Martićovou. Ani ve čtvrtfinále ji nezastavila ukrajinská světová čtyřka Elina Svitolinová, jíž ve druhé sadě uštědřila „kanára“. Navýšila tak neporazitelnost na devět zápasů a na cestě do semifinále v Melbourne Parku neztratila žádný set.[9][10] V něm však nenašla recept na dánskou světovou dvojku Caroline Wozniackou, jíž podlehla ve dvou setech, přestože zahrála o tři vítězné údery méně. Rozhodl však nízký počet chyb Dánky, která vyprodukovala o šestnáct nevynucených chyb méně. Mertensová měla po sérii deseti vítězných míčů v závěru druhé sady dva setboly, které nevyužila. Šňůra 10zápasové neporazitelnosti tak pro ni skončila, ovšem bodový zisk ze dvou lednových turnajů ji poprvé v kariéře zajistil posun do elitní světové dvacítky.[11]
Na dubnovém Ladies Open Lugano 2018 vybojovala druhý „double“ kariéry. Ve finále dvouhry zdolala běloruskou 19letou teenagerku Arynu Sabalenkovou, figurující na 61. příčce klasifikace,[12] po dvousetovém průběhu a připsala si třetí singlovou trofej. Po boku krajanky Kirsten Flipkensové pak ovládly i čtyřhru.[12] Bodový zisk ji po turnaji posunul na nová kariérní maxima, když figurovala na 17. místě singlového a 30. místě deblového žebříčku WTA.[13] Antukovou neporazitelnost navýšila na dvanáct utkání navazující týden, kdy se objevila na rabatském Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2018. V soutěži splnila roli nejvýše nasazené, aby po hladké výhře nad Tchajwankou Sie Šu-wej prošla do pátého kariérního finále. V něm zdolala Australanku Ajlu Tomljanovićovou po dvousetovém průběhu a opět posunula žebříčkové maximum, když jí ve dvouhře patřila 16. příčka.[14]
S Běloruskou Arynou Sabalenkovou vyhrála čtyřhru na BNP Paribas Open 2019 a Miami Open 2019. Staly se tak historicky pátou dvojicí, která zvítězila na obou březnových amerických turnajích v jedné sezóně, označovaných za „Sunshine double“. Jako pár odehrály teprve druhý a třetí turnaj.[15] Premiérové grandslamové finále si zahrála v ženské čtyřhře US Open 2019, do níž nastoupila s Běloruskou Arynou Sabalenkovou. Ve finále přehrály bělorusko-australské turnajové osmičky Viktoriji Azarenkovou s Ashleigh Bartyovou po zvládnutých koncovkách obou setů. Devátý deblový titul na okruhu WTA Tour znamenal posun na 2. místo žebříčku WTA ve čtyřhře.[16][17]
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 6 (4–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 2019 | US Open | tvrdý | Aryna Sabalenková | Viktoria Azarenková Ashleigh Bartyová | 7–5, 7–5 |
Vítězka | 2021 | Australian Open | tvrdý | Aryna Sabalenková | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 6–2, 6–3 |
Vítězka | 2021 | Wimbledon | tráva | Sie Šu-wej | Veronika Kuděrmetovová Jelena Vesninová | 3–6, 7–5, 9–7 |
Finalistka | 2022 | Wimbledon | tráva | Čang Šuaj | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 2–6, 4–6 |
Finalistka | 2023 | Wimbledon | tráva | Storm Hunterová | Sie Šu-wej Barbora Strýcová | 5–7, 4–6 |
Vítězka | 2024 | Australian Open | tvrdý | Sie Šu-wej | Ljudmyla Kičenoková Jeļena Ostapenková | 6–1, 7–5 |
Finále Turnaje mistryň
Čtyřhra: 2 (1–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2021 | WTA Finals, Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Sie Šu-wej | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 3–6, 4–6 |
Vítězka | 2022 | WTA Finals, Fort Worth, Spojené státy | tvrdý (h) | Veronika Kuděrmetovová | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 6–2, 4–6, [11–9] |
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
Grand Slam (4–2 Č) | |
Turnaj mistryň (1–1 Č) | |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (7–4 Č) | |
Premier / WTA 500 (2–0 D; 2–1 Č) | |
International / WTA 250 (8–5 D; 7–4 Č) |
Dvouhra: 13 (8–5)
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 14. ledna 2017 | Hobart, Austrálie | International | tvrdý | Monica Niculescuová | 6–3, 6–1 |
Finalistka | 1. | 30. dubna 2017 | Istanbul, Turecko | International | antuka | Elina Svitolinová | 2–6, 4–6 |
Vítězka | 2. | 13. ledna 2018 | Hobart, Austrálie (2) | International | tvrdý | Mihaela Buzărnescuová | 6–1, 4–6, 6–3 |
Vítězka | 3. | 14. dubna 2018 | Lugano, Švýcarsko | International | antuka | Aryna Sabalenková | 7–5, 6–2 |
Vítězka | 4. | 6. května 2018 | Rabat, Maroko | International | antuka | Ajla Tomljanovićová | 6–2, 7–6(7–4) |
Vítězka | 5. | 16. února 2019 | Dauhá, Katar | Premier | tvrdý | Simona Halepová | 3–6, 6–4, 6–3 |
Finalistka | 2. | 16. srpna 2020 | Praha, Česko | International | antuka | Simona Halepová | 2–6, 5–7 |
Finalistka | 3. | 15. listopadu 2020 | Linec, Rakousko | International | tvrdý (h) | Aryna Sabalenková | 5–7, 2–6 |
Vítězka | 6. | 7. února 2021 | Melbourne, Austrálie | WTA 500 | tvrdý | Kaia Kanepiová | 6–4, 6–1 |
Finalistka | 4. | 25. dubna 2021 | Istanbul, Turecko | WTA 250 | antuka | Sorana Cîrsteaová | 1–6, 6–7(3–7) |
Vítězka | 7. | 9. října 2022 | Monastir, Tunisko | WTA 250 | tvrdý | Alizé Cornetová | 6–2, 6–0 |
Vítězka | 8. | 22. října 2023 | Monastir, Tunisko (2) | WTA 250 | tvrdý | Jasmine Paoliniová | 6–3, 6–0 |
Finalistka | 5. | 13. ledna 2024 | Hobart, Austrálie | WTA 250 | tvrdý | Emma Navarrová | 1–6, 6–4, 5–7 |
Čtyřhra: 33 (21–12)
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 9. ledna 2016 | Auckland, Nový Zéland | International | tvrdý | An-Sophie Mestachová | Danka Kovinićová Barbora Strýcová | 2–6, 6–3, [10–5] |
Finalistka | 1. | 30. dubna 2017 | Istanbul, Turecko | International | antuka | Nicole Melicharová | Dalila Jakupovićová Nadija Kičenoková | 6–7 (6–8) , 2–6 |
Finalistka | 2. | 23. července 2017 | Bukurešť, Rumunsko | International | antuka | Demi Schuursová | Irina-Camelia Beguová Raluca Olaruová | 3–6, 3–6 |
Vítězka | 2. | 23. září 2017 | Kanton, Čína | International | tvrdý | Demi Schuursová | Monique Adamczaková Storm Sandersová | 6–2, 6–3 |
Vítězka | 3. | 13. ledna 2018 | Hobart, Austrálie | International | tvrdý | Demi Schuursová | Ljudmyla Kičenoková Makoto Ninomijová | 6–2, 6–2 |
Vítězka | 4. | 14. dubna 2018 | Lugano, Švýcarsko | International | antuka | Kirsten Flipkensová | Věra Lapková Aryna Sabalenková | 6–1, 6–3 |
Vítězka | 5. | 16. června 2018 | 's Hertogenbosch, Nizozemsko | International | tráva | Demi Schuursová | Kiki Bertensová Kirsten Flipkensová | 3–3skreč |
Finalistka | 3. | 24. června 2018 | Birmingham, Spojené království | Premier | tráva | Demi Schuursová | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 6–4, 3–6, [8–10] |
Finalistka | 4. | 19. srpna 2018 | Cincinnati, Spojené státy | Premier 5 | tvrdý | Demi Schuursová | Jekatěrina Makarovová Lucie Hradecká | 2–6, 5–7 |
Vítězka | 6. | 29. září 2018 | Wu-chan, Čína | Premier 5 | tvrdý | Demi Schuursová | Barbora Strýcová Andrea Sestini Hlaváčková | 6–3, 6–3 |
Vítězka | 7. | 17. března 2019 | Indian Wells, Spojené státy | Premier Mandatory | tvrdý | Aryna Sabalenková | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 6–3, 6–2 |
Vítězka | 8. | 31. března 2019 | Miami, Spojené státy | Premier Mandatory | tvrdý | Aryna Sabalenková | Samantha Stosurová Čang Šuaj | 7–6(7–5), 6–2 |
Vítězka | 9. | 8. září 2019 | US Open, New York, Spojené státy | Grand Slam | tvrdý | Aryna Sabalenková | Viktoria Azarenková Ashleigh Bartyová | 7–5, 7–5 |
Finalistka | 5. | 28. září 2019 | Wu-chan, Čína | Premier 5 | tvrdý | Aryna Sabalenková | Tuan Jing-jing Veronika Kuděrmetovová | 6–7(3–7), 2–6 |
Vítězka | 10. | 25. října 2020 | Ostrava, Česko | Premier | tvrdý (h) | Aryna Sabalenková | Gabriela Dabrowská Luisa Stefaniová | 6–1, 6–3 |
Vítězka | 11. | 19. února 2021 | Australian Open, Melborune, Austrálie | Grand Slam | tvrdý | Aryna Sabalenková | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 6–2, 6–3 |
Vítězka | 12. | 25. dubna 2021 | Istanbul, Turecko | WTA 250 | antuka | Veronika Kuděrmetovová | Nao Hibinová Makoto Ninomijová | 6–1, 6–1 |
Vítězka | 13. | 10. července 2021 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | Grand Slam | tráva | Sie Šu-wej | Veronika Kuděrmetovová Jelena Vesninová | 3–6, 7–5, 9–7 |
Vítězka | 14. | 16. října 2021 | Indian Wells, Spojené státy (2) | WTA 1000 | tvrdý | Sie Šu-wej | Veronika Kuděrmetovová Jelena Rybakinová | 7–6(7–1), 6–3 |
Finalistka | 6. | 17. listopadu 2021 | Guadalajara, Mexiko | Turnaj mistryň | tvrdý | Sie Šu-wej | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 3–6, 4–6 |
Vítězka | 15. | 19. února 2022 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | WTA 500 | tvrdý | Veronika Kuděrmetovová | Ljudmyla Kičenoková Jeļena Ostapenková | 6–1, 6–3 |
Finalistka | 7. | 25. února 2022 | Dauhá, Katar | WTA 1000 | tvrdý | Veronika Kuděrmetovová | Coco Gauffová Jessica Pegulaová | 3–6, 7–5, [5–10] |
Finalistka | 8. | 3. dubna 2022 | Miami, Spojené státy | WTA 1000 | tvrdý | Veronika Kuděrmetovová | Laura Siegemundová Věra Zvonarevová | 6–7(3–7), 5–7 |
Finalistka | 9. | 11. června 2022 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | WTA 250 | tráva | Veronika Kuděrmetovová | Ellen Perezová Tamara Zidanšeková | 3–6, 7–5, [11–12] |
Finalistka | 10. | 19. června 2022 | Birmingham, Spojené království | WTA 250 | tráva | Čang Šuaj | Ljudmyla Kičenoková Jeļena Ostapenková | bez boje |
Finalistka | 11. | 10. července 2022 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | Grand Slam | tráva | Čang Šuaj | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 2–6, 4–6 |
Vítězka | 16. | 7. listopadu 2022 | Fort Worth, Spojené státy | Turnaj mistryň | tvrdý (h) | Veronika Kuděrmetovová | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 6–2, 4–6, [11–9] |
Vítězka | 17. | 20. května 2023 | Řím, Itálie | WTA 1000 | antuka | Storm Hunterová | Coco Gauffová Jessica Pegulaová | 6–4, 6–4 |
Finalistka | 12. | 16. července 2023 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | Grand Slam | tráva | Storm Hunterová | Sie Šu-wej Barbora Strýcová | 5–7, 4–6 |
Vítězka | 18. | 23. září 2023 | Guadalajara, Mexiko | WTA 1000 | tvrdý | Storm Hunterová | Gabriela Dabrowská Erin Routliffeová | 3–6, 6–2, [10–4] |
Vítězka | 19. | 28. ledna 2024 | Australian Open, Melborune, Austrálie (2) | Grand Slam | tvrdý | Sie Šu-wej | Ljudmyla Kičenoková Jeļena Ostapenková | 6–1, 7–5 |
Vítězka | 20. | 16. března 2024 | Indian Wells, Spojené státy (3) | WTA 1000 | tvrdý | Sie Šu-wej | Storm Hunterová Kateřina Siniaková | 6–3, 6–4 |
Vítězka | 21. | 23. června 2024 | Birmingham, Spojené království | WTA 250 | tráva | Sie Šu-wej | Miju Katová Čang Šuaj | 6–1, 6–3 |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (0–1 Č) |
Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 22. listopadu 2015 | Tchaj-pej, Tchaj-wan | koberec (h) | Marina Melnikovová | Kanae Hisamiová Kotomi Takahatová | 1–6, 2–6 |
Finále na okruhu ITF
100 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments |
25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments |
10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 13 (11–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 21. dubna 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Arabela Fernández Rabenerová | 6–4, 6–3 |
Vítězka | 2. | 14. října 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Klaartje Liebensová | 2–6, 6–2, 6–4 |
Vítězka | 3. | 21. října 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Klaartje Liebensová | 6–7(0–7), 6–1, 6–3 |
Vítězka | 4. | 23. prosince 2013 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | Karen Barbatová | 7–5, 4–6, 6–4 |
Vítězka | 5. | 17. března 2014 | Ponta Delgada, Portugalsko | tvrdý | Bárbara Luzová | 6–2, 6–4 |
Finalistka | 1. | 25. května 2014 | Hilton Head Island, Spojené státy | tvrdý | Caitlin Whoriskeyová | 3–6, 6–7(5–7) |
Vítězka | 6. | 8. června 2014 | El Paso, Spojené státy | tvrdý | Ashley Weinholdová | 6–1, 3–6, 6–4 |
Vítězka | 7. | 28. června 2014 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | Lee Pei-chi | 6–3, 6–2 |
Vítězka | 8. | 4. července 2014 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | Nungnadda Wannasuková | 6–1, 6–1 |
Finalistka | 2. | 19. ledna 2015 | Daytona Beach, Spojené státy | antuka | Darja Kasatkinová | 2–6, 6–4, 0–6 |
Vítězka | 9. | 3. května 2015 | Pula, Itálie | antuka | Yvonne Cavalléová Reimersová | 7–6(8–6), 6–4 |
Vítězka | 10. | 3. října 2015 | Ciudad Victoria, Mexiko | tvrdý | Amandine Hesseová | 6–4, 6–3 |
Vítězka | 11. | 17. září 2016 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Melanie Oudinová | 6–4, 6–2 |
Čtyřhra (14 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 7. dubna 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Justine De Sutterová | Alina Michejevová Jillian O'Neillová | 6–1, 6–4 |
2. | 21. října 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Sandra Zaniewská | Valerija Strachovová Karina Vendittiová | 6–4, 6–7(5), 12–10 |
3. | 23. prosince 2013 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | İpek Soyluová | Juuki Tanaková Jekatěrina Jašinová | 6–0, 7–6(7–3) |
4. | 17. března 2014 | Ponta Delgada, Portugalsko | tvrdý | Světlana Piraženková | Tereza Malíková Pernilla Mendesová | 6–1, 6–2 |
5. | 16. srpna 2014 | Westende, Belgie | tvrdý | Ysaline Bonaventureová | Marina Melnikovová Jevgenija Rodinová | 6–2, 6–2 |
6. | 18. srpna 2014 | Wanfercée-Baulet, Belgie | antuka | Demi Schuursová | Tatiana Búová Daniela Seguelová | 6–2, 6–3 |
7. | 27. října 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Alice Matteucciová | Ioana Loredana Roșcová Džulija Terzijská | 6–7(1–7), 7–6(7–4), [10–6] |
8. | 29. června 2015 | Denain, France | antuka | İpek Soyluová | Xenia Knollová Florencia Molinerová | 7–6(7–3), 6–3 |
9. | 3. srpna 2015 | Koksijde, Belgie | antuka | Demi Schuursová | Justyna Jegiołková Sherazad Reixová | 6–3, 6–2 |
10. | 26. září 2015 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Ysaline Bonaventureová | Marina Melnikovová Mandy Minellaová | 6–4, 3–6, [11–9] |
11. | 3. října 2015 | Ciudad Victoria, Mexiko | tvrdý | Ysaline Bonaventureová | María Irigoyenová Barbora Krejčíková | 6–4, 4–6, [10–6] |
12. | 25. ledna 2016 | Andrézieux-Bouthéon, Francie | tvrdý (h) | An-Sophie Mestachová | Viktorija Golubicová Xenia Knollová | 6–4, 3–6, [10–7] |
13. | 29. října 2016 | Tampico, Mexiko | tvrdý | Mihaela Buzărnescuová | Usue Maitane Arconadová Katie Swanová | 6–0, 6–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elise Mertens na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Elise Mertensová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 13. června 2024
- ↑ Krejčíková má covid, o obhajobu titulu ve čtyřhře usilovat nemůže. iDNES.cz [online]. 2022-05-25 [cit. 2022-05-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c Elise Mertensová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 13. června 2024
- ↑ Elise Mertensová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 12. června 2024
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Ve druhém kole chtěla vzdát. Dnes v Mertensová v Hobartu získala premiérový titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-14 [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Druhý titul, druhý z Hobartu. Mertensová v Tasmánii obhájila svůj triumf a slaví i double [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Tweede titel op rij voor Schuurs in Hobart [online]. www.knltb.nl, 2018-01-13 [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-16. (nizozemsky)
- ↑ David Packman. Mertens' dream AO debut rolls on [online]. 21-01-2018 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Mertensová porazila i Svitolinovou a zahraje si první grandslamové semifinále! [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-23 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Piers Newbery. Elise Mertens shocks Elina Svitolina to reach semi-finals [online]. 23-01-2018 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Wozniacká zastavila Mertensovou a potřetí v kariéře zaútočí na premiérový grandslamový titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-26 [cit. 2018-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b WTA Lugano: Kirsten Flipkens et Elise Mertens, déjà lauréate en simple, remportent le double [online]. Le Soir.be, 2018-04-15 [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Mertensová v Luganu získala první titul z antuky a přidala i double [online]. TenisPortal.cz, 2018-04-15 [cit. 2018-04-17]. Dostupné online.
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. 12 výher v řadě! Mertensová po Luganu ovládla i antuku v Rabatu [online]. RABAT: TenisPortal.cz, 2018-05-05 [cit. 2018-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sunshine Double pro Mertensovou a Sabalenkovou. Po Indian Wells ovládly i Miami [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-01 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Mertensová se Sabalenkovou své premiérové grandslamové finále přetavily v triumf [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-08 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online.
- ↑ Mertens, Sabalenka capture first Grand Slam title in women's doubles at US Open [online]. WTA Tour, Inc., 2019-09-08 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Elise Mertensová na Wikimedia Commons
- Elise Mertensová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Elise Mertensová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Elise Mertensová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Elise Mertensová v databázi Olympedia (anglicky)
- Elise Mertensová na Facebooku
- Elise Mertensová na X (dříve Twitteru)
- Elise Mertensová na Instagramu
Předchůdce | Elise Mertensová | Nástupce |
---|---|---|
Sie Šu-wej Barbora Krejčíková Sie Šu-wej Barbora Krejčíková Sie Šu-wej Kateřina Siniaková Kateřina Siniaková Storm Hunterová Sie Šu-wej | Světová jednička ve čtyřhře 10. 5. 2021 – 16. 5. 2021 12. 7. 2021 – 12. 9. 2021 20. 9. 2021 – 26. 9. 2021 18. 10. 2021 – 24. 10. 2021 1. 11. 2021 – 7. 11. 2021 6. 6. 2022 – 14. 8. 2022 25. 9. 2023 – 22. 10. 2023 29. 1. 2024 – 17. 3. 2024 10. 6. 2024 –14. 7. 2024 | Kristina Mladenovicová Sie Šu-wej Barbora Krejčíková Sie Šu-wej Sie Šu-wej Coco Gauffová Gauffová / Pegulaová Sie Šu-wej Erin Routliffeová |
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Elise Mertens playing in the first round of the 2023 US Open