Elise Richter

Elise Richter
Narození	2. března 1865 Vídeň
Úmrtí	21. června 1943 (ve věku 78 let) koncentrační tábor Terezín
Bydliště	Vídeň
Alma mater	Vídeňská univerzita Akademické gymnázium
Povolání	profesorka, literární kritička a romanistka
Zaměstnavatel	Vídeňská univerzita
Politická strana	Vaterländische Front
Příbuzní	Helene Richter (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elise Richter (2. březen 1865 Vídeň - 21. červen 1943 Ghetto Terezín^[1]) byla rakouská romanistka, jedna z prvních studentek na Vídeňské univerzitě. Stala se první ženou, která zde habilitovala.

Život

Narodila se v liberální židovské rodině vedoucího lékaře k.k. Südbahn Wien – Terst, Maxmiliana Richtera a jeho manželky Emilie, rozené Lakenbacher. Měla starší sestru Helene (1861-1942)^[2], sestry si byly velmi blízké a strávily spolu celý život. Jejich vzdělávání se věnovala nejprve matka, později je vyučovala jejich pruská vychovatelka, která je vyučovala němčině, francouzštině a angličtině a dále historii a zeměpisu.^[3] Jejich matka zemřela v roce 1889, otec hned následujícího roku. Dědictví po rodičích umožnilo sestrám věnovat se cestování a soukromým studiím. Ve dvaceti letech Elise onemocněla revmatoidní artritidou a s jejími následky se potýkala celý život.^[4]

Od roku 1895 žily sestry v domě v Döblingu, od roku 1907 zde pořádaly setkání vědců, umělců, politiků a spisovatelů. V důsledku inflace během první světové války přišly sestry o většinu majetku a v roce 1923 musely dům prodat.^[4]

Vzdělání a kariéra

Od roku 1891 navštěvovala Elise jako mimořádná posluchačka přednášky na Vídeňské univerzitě. V roce 1897 využila možnosti složit maturitu jako externí studentka na Akademickém gymnáziu ve Vídni. Téhož roku se zapsala jako jedna z prvních žen ke studiu na univerzitě v oborech klasická filologie, Indoevropeistika, germanistika a romanistika. Její učitelé Adolf Mussafia a Wilhelm Meyer-Lübke podnítili její zájem o romanistiku a podporovali ji v jejím studiu. V roce 1901 získala Elise jako čtvrtá^[5] žena v Rakousku doktorát a v roce 1905 dokončila všechny podmínky pro svou habilitaci. Skutečnost, že by žena učila muže však narazila na odpor v konzervativních akademických kruzích, takže vlastní habilitace proběhla až v roce 1907. Termín její inaugurační přednášky musel být plánován tak, aby se zabránilo zájmu médií a případným protestům a provokacím konzervativních a klerikálních studentů.^[4]

V roce 1921 byla - opět přes protesty konzervativních univerzitních kruhů - jmenována mimořádnou profesorkou. V roce 1928 se ujala vedení Foniatrického ústavu. Návrh na jmenování řádnou profesorkou byla ministerstvem školství v roce 1935 zamítnuta.^[4]

Vydala asi 250 odborných publikací a vedla korespondenci s řadou kolegů z oboru. Svou pedagogickou činnost zpočátku provozovala bezplatně, teprve v roce 1923 se stala placenou vyučující univerzity.^[3]

Politická angažovanost

V roce 1919 se zapojila do činnosti Občanské liberální strany (Bürgerlich-freiheitlichen Partei), která se později změnila v Občanskou demokratickou stranou práce (Bürgerlich-demokratischen Arbeitspartei). Věnovala se především otázkám výchovy a vzdělání dívek a žen. V meziválečném období sympatizovala s Křesťansko-sociální stranou (Christlichsoziale Partei).

V roce 1922 byla spoluzakladatelkou Asociace akademiček Rakouska (Verband der Akademikerinnen Österreichs), které do roku 1930 předsedala.

Pronásledování a deportace

Po anšlusu Rakouska byla Elise znemožněna práce na univerzitě a odepřen důchod. Tím sestry přišly o finanční zdroje. Dostávaly nepravidelnou podporu. Byla jim nabídnuta pomoc, pokud emigrují do Anglie. To ale bylo pro staré dámy nemožné.

Přestože jí bylo zakázáno navštěvovat univerzitní knihovnu a její osobní knihovna jí byla nacisty zabavena, pokračovala ve své práci až do roku 1941. Výsledky své práce ale nesměla v Německu zveřejnit.^[3] V březnu 1942 byly sestry vystěhovány ze svého bytu a v říjnu deportovány do koncentračního tábora Terezín. Helene zde zemřela 8. listopadu 1942^[2] a Elise 21. června 1943.^[1]

Památka

V roce 1998 byl jejím jménem pojmenován vstup do univerzitního kampusu v Alservorstadtu (Garrisongasse 13).^[6]

Po Elise Richter byla v roce 2003 pojmenována jedna z přednáškových síní Vídeňské univerzity.^[7]

Od roku 2005 nese její jméno program pro ženy Rakouského vědeckého fondu FWF (Frauenförderungsprogramm des Wissenschaftsfonds).^[8]

V roce 2008 byla po ní pojmenována Elise-Richter-Weg ve Vídni-Floridsdorfu (21. obvod).^[9]

V červnu 2016 byla v čestném dvoře Vídeňské univerzity umístěna její busta.^[10]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elise Richter na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Elise Richter
• Elise Richter [online]. beyondarts.at [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy a anglicky) 
• FREIDENREICH, Harriet. Shalvi/Hyman Encyclopedia of Jewish Women [online]. Jewish Women's Archive, 1999-12-31 [cit. 2022-04-23]. Kapitola Elise Richter. (anglicky) 
• STARITZ, Nikola. Elise Richter : Frauen in Bewegung 1848–1938 [online]. Ariadne - Österreichische Nationalbibliothek, 2019 [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy) 
• Elise Richter romanistka a univerzitní profesorka (1865—1943) [online]. Kalliope Austria, 2015 [cit. 2022-04-23]. Kapitola Věda je pro ženy: Významné kroky ze stínu mužů. Dostupné online. 
• Elise Richter [online]. Wien: Wien Geschichte Wiki, Wiener Stadt- und Landesarchiv, rev. 2021-02-26 [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy)