Elixane Lechemiová
| Elixane Lechemiová | |
|---|---|
_(48199194177).jpg) Elixane Lechemiová na French Open 2019 | |
| Stát |  Francie |
| Datum narození | 3. září 1991 (33 let) |
| Místo narození | Villeurbanne, Francie[1] |
| Bydliště | Lyon, Francie |
| Výška | 176 cm[1] |
| Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 287 523 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 234–207 |
| Tituly | 0 WTA, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 343. místo (3. dubna 2017) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 221–218 |
| Tituly | 1 WTA, 1 WTA 125, 15 ITF |
| Nejvyšší umístění | 65. místo (7. března 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2024) |
| French Open | 1. kolo (2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024) |
| Wimbledon | 2. kolo (2021, 2024) |
| US Open | 2. kolo (2021) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| French Open | 2. kolo (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 30. srpna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elixane Lechemiová (nepřechýleně: Lechemia, * 3. září 1991 Villeurbanne) je francouzská profesionální tenistka hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V sérii WTA 125 vybojovala jednu deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a patnáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2017 na 343. místě a ve čtyřhře v březnu 2022 na 65. místě. Trénuje ji Yannick Hesse.[1]
Tenisová kariéra
V rámci okruhu ITF debutovala v září 2007, když na turnaji v Limoges dotovaném 10 tisíci dolary postoupila z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehla další francouzské kvalifikantce Magalii Girardové. Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2009 na portugalské desetitisícovce v Espinhu, kde s Caroline Garciaovou ovládla čtyřhru. První singlovou trofej získala o rok později v Lleidě. Ve finále katalánské desetitisícovky porazila nejvýše nasazenou Maročanku Nadiu Lalamiovou z páté světové stovky.[3][2]
Na grandslamu debutovala ženským deblem French Open 2019, do něhož obdržela s krajankou Estelle Cascinovou divokou kartu. V úvodním kole však nenašly recept na Španělky Martínezovou Sánchezovou se Sorribesovou Tormovou. Odehrála tím první utkání na okruhu WTA Tour. Ani v dalších čtyřech ročnících nepostoupila z úvodního kola čtyřhry Roland Garros. Na túře WTA si poprvé mimo grandslam zahrála ve čtyřhře úvodního ročníku Lyon Open 2020. S Jessikou Ponchetovou postoupily do čtvrtfinále přes krajanky Chloé Paquetovou s Pauline Parmentierovou, čímž vyhrála první zápas na okruhu WTA Tour.[3][2]
Debutovou finálovou účast na túře WTA proměnila v titul, když s Američankou Ingrid Neelovou zdolaly ve finále bogotského Copa Colsanitas 2021 rumunsko-německé turnajové dvojky Mihaelu Buzărnescuovou a Annu-Lenu Friedsamovou po dvousetovém průběhu.[4] Podruhé se do souboje o titul probojovala s další zástupkyní amerického tenisu Quinn Gleasonovou na srpnovém Livesport Prague Open 2023. V něm však nestačily na japonsko-gruzínský pár Nao Hibinová a Oxana Kalašnikovová.[5]
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 2 (1–1)
| Legenda |
|---|
| Grand Slam (0) |
| Turnaj mistryň (0) |
| WTA 1000 (0) |
| WTA 500 (0) |
| WTA 250 (1–1) |
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | duben 2021 | Bogota, Kolumbie | WTA 250 | antuka |  Ingrid Neelová |  Mihaela Buzărnescuová  Anna-Lena Friedsamová | 6–3, 6–4 |
| Finalistka | 1. | srpen 2023 | Praha, Česko | WTA 250 | tvrdý | Quinn Gleasonová |  Nao Hibinová  Oxana Kalašnikovová | 7–6(9–7), 5–7, [3–10] |
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (1–3 Č) | |
Čtyřhra: 4 (1–3)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | listopad 2022 | Montevideo, Uruguay | antuka | Quinn Gleasonová |  Ingrid Martinsová Luisa Stefaniová | 5–7, 7–6(8–6), [6–10] |
| Vítězka | 1. | srpen 2023 | Grodzisk Mazowiecki, Polsko | tvrdý |  Katarzyna Kawaová |  Naiktha Bainsová Maia Lumsdenová | 6–3, 6–4 |
| Finalistka | 2. | září 2023 | Bari, Itálie | antuka |  Valentini Grammatikopoulou | Katarzyna Kawaová Anna Sisková | 1–6, 2–6 |
| Finalistka | 3. | květen 2024 | Parma, Itálie | antuka | Ingrid Martinsová |  Anna DanilinováIrina Chromačovová | 1–6, 2–6 |
Tituly na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 60 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (4 tituly)
| Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | září 2010 | Lleida, Španělsko | antuka |  Nadia Lalamiová | 7–6(3), 6–1 |
| 2. | květen 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Yuliana Lizarazová | 6–3, 3–6, 6–4 |
| 3. | září 2016 | Pétange, Lucembursko | tvrdý (h) |  Magali Kempenová | 6–3, 6–0 |
| 4. | říjen 2016 | Loughborough, Spojené království | tvrdý (h) | Petra Krejsová | 7–5, 6–1 |
Čtyřhra (15 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | září 2009 | Espinho, Portugalsko | antuka | Caroline Garciaová |  Mišel Ochremčuková Morgane Ponsová | 7–5, 6–1 |
| 2. | listopad 2009 | Équeurdreville, Francie | tvrdý (h) | Constance Sibilleová |  Elica Kostovová Kinnie Laisnéová | 6–4, 6–2 |
| 3. | srpen 2010 | Innsbruck, Rakousko | antuka | Victoria Larrièreová |  Xenia Knollová Amra Sadikovićová | bez boje |
| 4. | listopad 2016 | Solarino, Itálie | koberec | Mathilde Armitanová |  Deborah Chiesaová Maria Masiniová | 7–5, 6–1 |
| 5. | březen 2018 | Mâcon, Francie | tvrdý | Mathilde Armitanová | Manon Arcangioliová  Diāna Marcinkēvičová | 6–1, 3–6, [10–8] |
| 6. | červen 2018 | Montpellier, Francie | antuka | Alice Raméová | Carolina Alvesová Martina Colmegnová | 6–7(5), 6–2, [10–6] |
| 7. | červen 2018 | Périgueux, Francie | antuka | Eleni Kordolaimiová |  Cristina Bucșová María Herazo Gonzálezová | 6–4, 3–6, [11–9] |
| 8. | červenec 2018 | Setúbal, Portugal | tvrdý | Mathilde Armitanová |  Tereza Mihalíková Julia Terzijská | 6–7(5), 6–3, [13–11] |
| 9. | listopad 2018 | Nantes, Francie | tvrdý (h) | Estelle Cascinová |  Akgul Amanmuradovová  Alina Siličová | 7–5, 6–4 |
| 10. | únor 2019 | Grenoble, Francie | tvrdý (h) | Estelle Cascinová | Andreea Mituová Elena-Gabriela Ruseová | 6–2, 6–2 |
| 11. | březen 2019 | Gonesse, Francie | antuka | Mathilde Armitanová | Tayisiya Mordergerová Yana Mordergerová | 7–6(1), 7–5 |
| 12. | duben 2019 | Calvi, Francie | tvrdý | Estelle Cascinová | Jekatěrina Kazionovová  Linnéa Malmqvistová | 6–3, 6–2 |
| 13. | duben 2019 | Pula, Itálie | antuka | Manon Arcangioliová | Viktorija Kanová Anna Morginová | bez boje |
| 14. | únor 2020 | Grenoble, Francie | tvrdý (h) | Amandine Hesseová | Samantha Murray Sharanová Julia Wachaczyková | 6–3, 4–6, [13–11] |
| 15. | září 2022 | Praha, Česko | antuka | Julia Lohoffová | Linda Klimovičová Dominika Šalková | 7–5, 7–5 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elixane Lechemiová na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Elixane Lechemiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 5. srpna 2023
- ↑ a b c Elixane Lechemiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 5. srpna 2023
- ↑ a b Elixane Lechemia Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mihaea Buzărnescu, vicecampioană la Bogota. Epoch Times România [online]. 2021-04-11 [cit. 2023-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-11. (rumunsky)
- ↑ Lucky loser Hibino upsets Noskova in Prague final for third career title. Women's Tennis Association [online]. 2023-08-07 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elixane Lechemiová na Wikimedia Commons - Elixane Lechemiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Elixane Lechemiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Elixane Lechemiová na X (dříve Twitteru)
- Elixane Lechemiová na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
