Elizabeth Bowenová
Elizabeth Bowenová | |
---|---|
Rodné jméno | Elizabeth Dorothea Cole Bowen |
Narození | 7. června 1899 Dublin |
Úmrtí | 22. února 1973 (ve věku 73 let) Londýn |
Příčina úmrtí | rakovina plic |
Místo pohřbení | Cork |
Pseudonym | Bitha |
Povolání | spisovatelka, romanopiskyně a povídkářka |
Národnost | irská |
Alma mater | Oxfordská univerzita Downe House School |
Žánr | povídka |
Literární hnutí | Bloomsbury Group |
Významná díla | Skon srdce (1938), Schody zarostlé břečťanem (1972) |
Ocenění | James Tait Black Memorial Prize (1969) komandér Řádu britského impéria Římská cena |
Manžel(ka) | Alan Charles Cameron (od 1923) |
Partner(ka) | Alan Cameron |
Rodiče | Henry Charles Cole Bowen[1][2] a Florence Isabella Pomeroy Colley[1][2] |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Elizabeth Bowenová, nepřechýleně Bowen (7. června 1899, Dublin – 22. února 1973, Londýn), byla anglická spisovatelka a povídkářka irského původu. Známá je především díky sbírce povídek Schody zarostlé břečťanem nebo románem Skon srdce.
Život
Mládí
Elizabeth Bowenová, rodným jménem Elizabeth Dorothea Cole Bowen, se narodila 7. června 1899 na Herbert Place 15 v Dublinu, pokřtěna byla v nedalekém kostele svatého Štěpána na Upper Mount Street. Její rodiče, Henry Charles Cole Bowen a jeho manželka Florence (rozená Colleyová), se poté přestěhovali do venkovského domu, zvaného Bowen's Court, u obce Farahy v hrabství Cork. Zde také Elizabeth strávila své dětství. Když její otec v roce 1907 duševně onemocněl, přestěhovala se s matkou Florence do Anglie, kde se nakonec usadili v Hythe. O několik let později, roku 1912, ale Florence zemřela a Elizabeth nadále vychovávaly její tety. Studovala na umělecké škole v Londýně, avšak umění ji brzy přestalo bavit a rozhodla se zvolit si jako budoucí profesi spisovatelství. Přidala se do Bloomsbury Group, kde se seznámila s Rose Macaulayovou, která jí později pomohla najít vydavatele pro Elizabethinu první knihu; sbírku povídek s názvem Encounters (1923).
Manželství a první díla
V roce 1923 se vdala za Alana Camerona, který později pracoval u BBC. Manželství samotné ale pravděpodobně nebylo z lásky, údajně nikdy nebylo naplněno.[3] Sama Elizabeth měla několik mimomanželských vztahů, mimo jiné i s Charlesem Ritchiem, o sedm let mladším kanadským diplomatem. Údajně také udržovala intimní vztah s irským spisovatelem Seánem Ó Faoláinem nebo americkým básníkem Mayem Sartonem.[3] Bowenová s manželem nejdříve žili nedaleko Oxfordu, kde se Elizabeth stýkala s Mauricem Bowrayem, Johnem Buchanem a Susan Buchanovou a kde napsala své první romány, včetně knihy Poslední září (The Last September, 1929). Po vydání knihy Na sever (To the North, 1932), se ale přestěhovali do Regent's Park v Londýně. Zde napsala romány Dům v Paříži (House in Paris, 1935) a Skon srdce (The Death of the Heart, 1938). V roce 1937 se stala členkou Irish Academy of Letters.[4]
V roce 1930 Bowenová zdědila dům Bowen's Court a stala se tak první a jedinou ženou, která jej vlastnila. Nadále ale pobývala v Londýně a často navštěvovala i Irsko. Během druhé světové války pracovala pro britské ministerstvo informací. Svými názory se řadila mezi konzervativce. Během války a krátce po ní napsala ještě několik knih, například The Heat of the Day (1948).
Když v roce 1952 odešel Alan do důchodu, přestěhovali se spolu s Elizabeth do Bowen's Court, kde nakonec také Cameron zemřel. Když zde Bowenová pobývala, navštěvovalo ji mnoho známých spisovatelů a prozaiků; Virginie Woolfová, Eudora Weltyová, Carson McCullers. Mimo jiné byla také dobrou přítelkyní historičky Veroniky Wedgwoodové. V roce 1958 odcestovala do Itálie a zde napsala i knihu Čas v Římě (A Time in Rome, 1960). Po několika měsících ale byla Elizabeth nucena Bowen's Court prodat a toho roku byl dům zbořen. Poté, co strávila Bowenová řadu let bez stálého domova se nakonec roku 1965 usadila v Hythe.
Poslední léta a smrt
Její poslední román, Eva Troutová (Eva Trout, 1968), získal roku 1969 ocenění James Tait Black Memorial Prize a o rok později byl nominován i na Man Booker Prize. Roku 1972 onemocněla Elizabeth karcinomem plic, boj s rakovinou nakonec prohrála 22. února 1973 ve věku 73 let. Je pohřbena vedle manžela Alana na hřbitově ve Farahy. U místního kostela stojí v současné době pamětní deska věnovaná právě Elizabeth Bowenové.[5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elizabeth Bowen na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b Kindred Britain.
- ↑ a b The Irish Times [online]. The Irish Times [cit. 2016-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GLENDINNING, Victoria. Elizabeth Bowen. [s.l.]: Anchor books 331 s. Dostupné online. ISBN 9780307277404. (anglicky)
- ↑ www.oxforddnb.com [online]. www.oxforddnb.com [cit. 2016-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Elizabeth Bowenová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Elizabeth Bowenová
Média použitá na této stránce
Autor: Oxfordshire Blue Plaques Board, Licence: CC BY-SA 4.0
Elizabeth Bowen plaque