Ella Seidelová

Ella Seidelová
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození14. února 2005 (19 let)
Místo narozeníHamburk, Německo[1]
Výška176 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek225 084 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů93–60
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění146. místo (6. května 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2024)
French Open1. kolo kvalifikace (2024)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů30–24
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění222. místo (22. dubna 2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240725a25. července 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ella Seidelová (* 14. února 2005 Hamburk) je německá profesionální tenistka. Na okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a jednu trofej ve čtyřhře.[2] Na juniorském grandslamu prohrála po boku Caroline Kuhlové finále čtyřhry US Open 2022 s párem Lucie Havlíčková a Diana Šnajderová.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2024 na 146. místě a ve čtyřhře v dubnu téhož roku na 222. místě.[1]

Tenisová kariéra

V rámci okruhu ITF debutovala jako 15letá v lednu 2021, když na turnaji v rodném Hamburku, dotovaném 25 tisíci dolary, postoupila přes Gjorčeskou z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry získala jediný game na spolukvalifikantku Čeng Čchin-wen z třetí světové stovky. Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během července 2023 ve stuttgartském obvodu Vaihingen. Cestou turnajem s rozpočtem 25 tisíc dolarů vyřadila Dalilu Jakupovićovou a ve finále krajanku Julii Middendorfovou z páté stovky žebříčku. Druhou trofej vybojovala v srpnu 2023 na braunschweigské 25tisícovce, opět po závěrečné výhře nad Middendorfovou.[4][2]

Do okruhu WTA Tour poprvé zasáhla červencovou čtyřhrou Hamburg European Open 2022, do níž s krajankou Nastasjou Schunkovou obdržely divokou kartu. Na úvod deklasovaly francouzsko-americký pár Lechemiová a Santamariová, než je vyřadily Japonka Katová s Indonésankou Sutjiadiovou. V singlové soutěži WTA se premiérově představila na Hamburg European Open 2023, vzhledem k až 309. příčce na žebříčku, na divokou kartu. Časnou třísetovou porážku jí přivodila o dvě stě míst výše postavená krajanka Jule Niemeierová.[4][5]

V říjnu 2023 deníku Hamburger Abendblatt sdělila, že jejím krátkodobým cílem je posun na hranici Top 200, aby se mohla zúčastnit první grandslamové kvalifikace na lednovém Australian Open 2024.[6] Tento záměr realizovala zejména díky titulu na bratislavské 60tisícovce Slovak Open v listopadu 2023, po finálové výhře nad členkou třetí stovky Sofja Lansereovou, figurující o jedenáct míst výše. V kvalifikaci Australian Open 2024 porazila Američanku Elizabeth Mandlikovou, Britku Francescu Jonesovou i další zástupkyni amerického tenisu Hailey Baptisteovou.[6] Debut v hlavní grandslamové soutěži tak prožila v melbournské dvouhře, kde v 53minutovém duelu uhrála jediný game na světovou dvojku, obhájkyni trofeje a pozdější vítězku Arynu Sabalenkovou.[7] Z pozice šťastné poražené prošla na Hungarian Grand Prix 2024 do prvního čtvrtfinále WTA přes Annu Bondárovou. V něm však nestačila na pozdější šampionku, dvacátou osmou hráčku světa Dianu Šnajderovou.[8] V navazujícím červencovém týdnu zopakovala čtvrtfinálovou účast na Livesport Prague Open 2024, když vyřadila sedmou nasazenou Nadiu Podoroskou i Japonku Enu Šibaharaovou. Stopku jí však vystavila nejvýše nasazená příslušnice světové třicítky Linda Nosková, na níž získala jen čtyři hry. Češce prolomila podání jednou, zatímco sama sama o něj přišla pětkrát.[9][5][2]

Tituly na okruhu ITF

Legenda
Turnaje W100Turnaje W80
Turnaje W75/W60Turnaje W50
Turnaje W35/W25Turnaje W15

Dvouhra (4 tituly)

Č.datumturnajkategoriepovrchporažená finalistkavýsledek
1.červenec 2023Stuttgart-Vaihingen, NěmeckoW25antukaNěmecko Julia Middendorfová6–3, 6–1
1.srpen 2023Braunschweig, NěmeckoW25antukaNěmecko Julia Middendorfová7–6(7–4), 6–3
3.listopad 2023Bratislava, SlovenskoW60tvrdý (h)  Sofja Lansereová6–4, 7–6(7–4)
1.červenec 2024Stuttgart-Vaihingen, NěmeckoW35antukaRumunsko Cristina Dinuová6–4, 6–3

Čtyřhra (1 titul)

Č.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.srpen 2022Lipsko, NěmeckoW25antukaNěmecko Noma Noha AkugueováNěmecko Tea Lukicová
Německo Joëlle Steurová
6–0, 7–5

Finále na juniorském Grand Slamu

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2022US OpentvrdýNěmecko Carolina KuhlováČesko Lucie Havlíčková
  Diana Šnajderová
3–6, 2–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ella Seidel na anglické Wikipedii.

  1. a b c Ella Seidelová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240725a25. července 2024
  2. a b c Ella Seidelová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240725a25. července 2024
  3. Havlíčková na juniorském US Open double nezískala, vyhrála jen ve čtyřhře. iDNES.cz [online]. 2022-09-10 [cit. 2027-07-25]. Dostupné online. 
  4. a b Ella Seidel Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Ella Seidel Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2024-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b MACPHERSON, Alex. Aussie Open 2024's Slam debuts: Korneeva, Seidel, Starodubtseva and more. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-13 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. WRIGHT, Andrew. Australian Open 2024: Aryna Sabalenka blasts past Ella Seidel to begin title defence in style. www.eurosport.com [online]. Eurosport, 2024-01-14 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Shnaider beats Seidel to move into semi-finals. Tennis Majors [online]. 2024-07-19 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Šestnáctiletá Samson otočila duel s Ruskou a na turnaji v Praze je v semifinále, raduje se i Nosková. iROZHLAS [online]. 2024-07-24 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“