Elo Romančík
| Elo Romančík | |
|---|---|
| Narození | 17. prosince 1922 Ružomberok |
| Úmrtí | 9. října 2012 (ve věku 89 let) Bratislava |
| Povolání | herec, politik a televizní herec |
| Ocenění | zasloužilý umělec |
| Děti | Ivan Romančík |
| Funkce | poslanec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Elo (Emanuel) Romančík (17. prosince 1922, Ružomberok – 9. října 2012, Bratislava[1]) byl slovenský herec. V 50. letech 20. století krátce i poslanec Národního shromáždění ČSR.
Život
K herectví získal vztah od svého otce, který se v mládí věnoval ochotnickému divadlu. Už na lidové škole učitelé rozpoznali jeho herecký talent a dávali mu příležitost, aby se projevil. V době studií na gymnáziu už vystupoval na literárních večírcích a ve škole také dostal i svoji první hereckou příležitost. Po absolutoriu na gymnáziu pracoval ve stavební firmě.
Na profesionální divadelní scénu se dostal na prknech Slovenského komorního divadla v Martině. Výběrová komise jej vybrala ze šestnácti uchazečů společně s jedním dalším mladým hercem. V martinském divadle pobyl plných jedenáct let. V roce 1956 přešel do bratislavské činohry SND, kde patřil k dominantním hereckým osobnostem. Ztvárnil zde množství zajímavých postav. Hrál i ve vícero známých filmech. Spolu s herečkou Máriou Kráľovičovou byl prvním hercem ve slovenské televizní inscenaci Dovidenia Lucienne !. Inscenace byla odvysílána naživo 15. května 1957 z bratislavského studia Československé televize.
V televizi působil v prvních úspěšných seriálech. Působil i v mnohých rozhlasových inscenacích. Znám byl také svojí malířskou zálibou, karikaturním způsobem prý zachytil téměř všechny své herecké kolegy. V důchodu se věnoval fotografování, filmování a práci na zahradě.
Krátce se angažoval i politicky. Ve volbách roku 1954 byl zvolen jako bezpartijní poslanec do Národního shromáždění ve volebním obvodu Martin-venkov. V parlamentu setrval do března 1957, kdy rezignoval a nahradil ho Alexander Paulovič.[2][3]
V roce 1951 se stal laureátem Státní ceny a roku 1968 jmenován zasloužilým umělcem.[4][5]
Jeho synem je herec Ivan Romančík.
Filmografie
- 1951 Boj se skončí zítra (Jakub)
- 1953 Pole neorané (Pavel Húščava)
- 1953 Rodná zem (Jurek)
- 1956 Prověrka lásky (Juraj Horálik)
- 1957 Dovidenia Lucienne
- 1959 Dům na rozcestí (MUDr. Juraj Belan)
- 1959 Kapitán Dabač (Pavol Garaj)
- 1960 Na pochodu se vždy nezpívá (Martin Gonda)
- 1960 Tři tuny prachu (Spára)
- 1961 Králíci ve vysoké trávě (otec)
- 1961 Pokořené řeky (Ján Kolesár)
- 1962 Půlnoční mše (dr. Harman)
- 1967 Volání démonov (ředitel Černek)
- 1969 Kladivo na čarodějnice (děkan Lautner)
- 1973 Dolina (leutnant)
- 1975 Tetované časem (Popelár)
- 1975 Život na útěku (mjr. Zvara)
- 1977 Kamarádka Šuška (Hronec)
- 1978 Poéma o svědomí (Borovský)
- 1979 Smrt šitá na míru (biskup)
- 1981 Pomocník (Štefan Riečan)
- 1985 Skleníková Venuše (prof. Čajovec)
- 1986 Šestá věta (Slančík)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elo Romančík na slovenské Wikipedii.
- ↑ Zomrel významný slovenský herec Elo Romančík [online]. [cit. 2012-10-09]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-30]. Dostupné online.
- ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky)
- ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 15-5-92 TITLE:National Assembly 1954-1960 [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online.
