Elvíra Bavorská

Elvíra Bavorská
Rodné jméno	Prinzessin Elvira Alexandra Maria Cäcilia Clara Eugenia von Bayern
Narození	22. listopadu 1868 Mnichov
Úmrtí	1. dubna 1943 (ve věku 74 let) Vídeň
Místo pohřbení	kostel svatého Michaela v Mnichově
Choť	Rudolf Kristián Bruntálský z Vrbna-Kounic (od 1891)[1]
Děti	Rudolf Bruntálský z Vrbna-Kounic-Rietbergu-Questenbergu[2] Isabela Bruntálská z Vrbna-Kounic-Rietbergu-Questenbergu[2] Alfons Bruntálský z Vrbna-Kounic-Rietbergu-Questenbergu[2]
Rodiče	Adalbert Vilém Bavorský[3] a Amálie Španělská[3]
Rod	Wittelsbachové
Příbuzní	Isabela Marie Bavorská[3], Ludvík Ferdinand Bavorský[3], Alfons Bavorský[3] a Klára Bavorská[3] (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Její královská Výsost Elvíra princezna bavorská (22. listopadu 1868, Mnichov – 1. dubna 1943, Vídeň) náležela k bavorskému královskému rodu Wittelsbachů. Byla vnučkou krále Ludvíka I. Bavorského (1786–1868). V rodových dějinách Wittelsbachů proslula jako princezna, která se nerovnorodě provdala za „pouhého“ rakouského hraběte s českými kořeny - Rudolfa Kristiána Bruntálského z Vrbna. Ke kulturnímu odkazu Wittelsbachů se hlásila prostřednictvím vyznávání „kultu krásy“. Po sňatku, již jako hraběnka z Wrbna-Kounic a vzdálená sestřenice císařovny Alžběty (Sisi), žila rušným společenským životem aristokratické vrstvy Rakousko-Uherska. V soukromí se na moravských sídlech Wrbna-Kouniců v Jaroměřicích nad Rokytnou a Holešově zajímala zvláště o chov francouzských buldočků.

Narození a život bavorské princezny

Elvíra Alexandrina Marie Cecílie Klára Evženie se narodila v královském paláci v Mnichově jako v pořadí čtvrté dítě prince Vojtěcha Bavorského (1828–1875), nejmladšího syna Ludvíka I., a jeho španělské choti, infantky Amálie (1834–1905). Zprávu o Elvířině narození přineslo komuniké vydané v souladu s ustanovením ve vnitřním statutu královské rodiny Bavorska (sepsaném 5. září 1819).

Podobným způsobem přišli na svět i tři starší sourozenci Elvíry: Ludvík Ferdinand (1859–1949), Alfons (1862–1933) a Isabela Marie (1863–1924). Nově vzniklou Vojtěšskou odnož bavorského královského rodu, do jejíhož čela byl prozaicky postaven princ Vojtěch, ještě rozšířila Klára (1874–1941). Všechny Vojtěchovy děti byly vychovávány v přísném duchu katolické věrouky a alespoň jedna z dcer měla být zaslíbena Bohu.

V dětství i během dospívání se Elvíra těšila velké oblibě své tety Adelgundy Modenské (1823–1914), bigotní katoličky a manželky modenského vévody Františka V. (rakouského arcivévody a vzdáleného bratrance císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, 1793–1875). Vévodkyně modenská byla svého času považována za šedou eminenci u vídeňského i mnichovského dvora. Této výhody dospívající Elvíra dokázala využít, když se snažila prosadit nerovný sňatek s rakousko-českým říšským hrabětem Rudolfem Kristiánem Bruntálským z Vrbna. Vévodkyně modenská se nejprve domnívala, že se její schovanka vydá cestou řeholnice. Princezna Elvíra se však k takovému životu nechtěla zavázat, čímž tato očekávání přešla na její mladší sestru Kláru, která se jeptiškou skutečně stala.

Předmanželská smlouva

Vyvdání princezny Elvíry z královské rodiny Bavorska upravoval článek II. § 1 a 2, výše uvedeného Statutu z 5. září 1819. Zapotřebí k tomu byl i souhlas nevěstiných bratrů – prince Ludvíka Ferdinanda a Alfonse. Dále se ke sňatku vyjadřoval ženichův otec, hrabě Rudolf z Wrbna a Freudenthalu (různými variantami též označovaný jako hrabě Bruntálský z Vrbna, z Wrbna-Freudenthalu či Wrbna-Bruntálu). Společně se svým synem Rudolfem Kristiánem se museli zavázat k plnění předmanželské smlouvy, jež byla sepsána ve výrazný prospěch královské nevěsty. Elvíře garantovala pravidelnou apanáž, zcela vyňatou z institutu společného jmění manželů. Výměnou za to se však za sebe i za své potomky podle tehdy běžného úzu vzdala nástupnických práv na královský trůn v Bavorsku. Tyto i další články obsahovala zvláštní předmanželská smlouva z 21. prosince 1891. O tři dny později byla oběma snoubenci podepsána. Své podpisy připojili oba bratři nevěsty a ženichův otec.

Život hraběnky

Princezna Elvíra sice pozbyla svá nástupnická práva na trůn, avšak titul Její královská Výsost (JkV) jí zůstal zachován. Od uzavření sňatku vystupovala jako JkV Elvíra hraběnka z Wrbna-Freudenthalu, rozená princezna bavorská a na královské titulatuře sama nekompromisně trvala. Této skutečnosti též přispíval příbuzenský vztah s habsbursko-lotrinským arcidomem. U c. k. dvora ve Vídni tak byla přijímána společně se svým manželem, jemuž zde přináležela dědičná čestná funkce c.k. komořího a tajného rady. Jistou prestiž přineslo i právní vítězství hrabat Wrbna-Freudenthalů ve vleklém sporu o dědictví po vymřelém rodě Kounic-Rietberg-Questenbergů. Na počátku 20. století se rozšířilo jméno Wrbna-Freudenthalů na zdlouhavou variantu Wrbna-Kounic-Rietberg-Questenberg-Freudenthal, která byla často zkracována do podoby „z Wrbna-Kounic“.

Od princeznina sňatku do konce rakousko-uherské i bavorské monarchie uplynulo necelých 30 let. Ta byla vyplněna střídavým koloběhem typickým pro každodenní život středoevropské aristokracie na přelomu 19. a 20. století – loveckou sezónou na rodových statcích Wrbna-Freudenthalů v Holešově nebo v Jaroměřicích nad Rokytnou, a plesovou sezónou v císařské Vídni. Zámecké rezidence v Holešově i Jaroměřicích představovaly pohodlné zázemí v době loveckých kratochvílí, zatímco vídeňský prostorný byt na exkluzivním Mölwaldplatzu skýtal útočiště při uskutečňování rodinných strategií v čase plesových slavností.

JkV Elvíra hraběnka z Wrbna-Kounic se pohybovala v nejvyšších vládních kruzích střední Evropy před první světovou válkou. Dokládá to skutečnost, že do rodinného soukromí princeznina zámku v Holešově potají pronikla francouzská agentka Louise de Bettignies, známá pod pseudonymem Alice Dubois. De Bettignies, která ve prospěch Britů prováděla špionáž v německých vládních kruzích během I. světové války, se v přítomnosti hraběnky Wrbna-Kounicové vyskytovala v letech 1912–1913. Před tím působila na zámku Orlík u knížete Karla ze Schwarzenberku. Ve svém okolí ji princezna Elvíra představila svému příbuzenému Ruprechtu Bavorskému. Pod hraběnčinou záštitou se Louise také dostalo nabídky od následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, aby se stala guvernantkou jeho dětí. Následníkovu nabídku ze zdravotních důvodů nepřijala a vrátila se do Francie. Díky tomu Elvíra Wrbna-Kounicová nemohla být nikdy spojována s jejími špionážními aktivitami.

Rozpad monarchie a vznik Československé republiky sice přinesl striktní zákaz užívání šlechtických titulů, ale JkV hraběnka z Wrbna-Kounic se odmítala podvolit takové sociální devalvaci. Po roce 1918 proto ještě bigotněji trvala na respektování jejího královského původu. Jako působivý připadal bankám, které titul považovaly za jistou záruku k poskytnutí úvěru, když velkostatky bývalé aristokracie bankrotovaly v důsledku pozemkové reformy nástupnické republiky.

Vysoký životní styl, náklady na provoz rozlehlých zámků a zanedbatelné příjmy z okleštěných statků vyčerpaly rodinnou pokladnu Wrbna-Kouniců natolik, že po smrti Rudolfa Kristiána Wrbna-Kounice již bylo například jaroměřické panství zadluženo do výše své nominální hodnoty. Odvrátit bankrot bylo možné jen tajným rozprodáváním zámeckého mobiliáře z Jaroměřic nad Rokytnou. K finančním těžkostem se přidaly ještě rodinné neshody s nejstarším synem Rudolfem. Proti matčině vůli se oženil s neurozenou plebejkou ze Strakonic - Bertou (Barborou) Wiedmannovou. Na důkaz nesouhlasu se Elvíra přestěhovala i s mladším synem Alfonsem do Jaroměřic. Aniž by zanechal mužského potomka, zahynul hrabě Rudolf z Wrbna-Kounic po pádu z koně roku 1936.

JkV Elvíra hraběnka z Wrbna-Kounic zemřela ve Vídni 1. dubna 1943. Její ostatky spočívají v kostele sv. Michala v bavorském Mnichově. Rod Wrbna-Kouniců vymřel po meči uhořením Elvířina syna Alfonse při požáru jeho domu v Mnichově roku 1976.

Potomci

Z manželství s Rudolfem Wrbna-Kounicem přivedla na svět dva syny a jednu dceru:

• Rudolf (1892–1936)
• Izabela (1894–1964)
• Alfons (1896–1976)

Titulatura ad personam

• 1868 – Její královská Výsost princezna Elvíra Alexandrina Marie Cecílie Klára Evženie Bavorská.
• 1891 – Její královská Výsost říšská hraběnka Elvíra Alexandrina Marie Cecílie Klára Evženie z Wrbna-Freudenthalu, rozená královská princezna bavorská; Královský rod Wittelsbachů udělil Wrbna-Freudenthalům knížecí důstojenství platné na území Bavorského království.
• 1898 – Její královská Výsost říšská hraběnka Elvíra Alexandrina Marie Cecílie Klára Evženie z Wrbna-Kounic-Rietberg-Questenberg-Freudenthalu, rozená královská princezna bavorská.
• 1918 – De jure ztráta veškerých titulů v nástupnické Československé republice.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• POKORNÝ, Pavel. „Sestřenice“ Sisi. Její královská Výsost, hraběnka Elvíra z Wrbna-Kounic, rozená princezna bavorská. , 2011 [cit. 2021-04-04]. 102 s. diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Mgr. Zdeněk Bezecný, Ph.D.. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elvíra Bavorská na Wikimedia Commons