Elzear Kinský

Elzear Kinský OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Svěcení
Službyzpovědník klarisek ve Znojmě
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české provincie františkánů (1771–1774)
  • kvardián kláštera v Plzni (1763–1764)
  • generální vizitátor rakouské a tyrolské františkánské provincie
Osobní údaje
Datum narození18. století
Místo narozeníSlaný
Datum úmrtí28. července 1776
Místo úmrtíZnojmo
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elzear Kinský OFM (?–1776) byl český františkán a teolog.

Život a dílo

Narodil se ve Slaném, zřejmě někdy okolo roku 1730, jistě pak před rokem 1741.[1]

V roce 1759 vyučoval teologii františkánské kleriky na klášterních studiích v Olomouci. Jím prezidované teze tehdy (1759) spolu s učebnicemi dalších lektorů Alberta Langnera a Anakléta Bürgermeistera vytiskl řádový příznivec, olomoucký tiskař Josef Antonín Škarnicl.[2] V roce 1761 byl lektorem teologie v brněnském klášteře u sv. Máří Magdaleny, kde rovněž prezidoval teze františkánských studentů: Unus subtilis theologiae annus Brunae ad S. Mariam Magdalenam... [3] Záhy nicméně zanechal lektorské činnosti a v letech 1763–1764 působil jako kvardián kláštera v Plzni.[4] V roce 1768 byl Elzear Kinský zvolen definitorem české františkánské provincie[5] a další tříleté volební období, tedy v letech 1771–1774, pak působil jako provinciál (provinční ministr) českých františkánů.[6] Po skončení volebního období byl jmenován kustodem provincie, jímž zůstal až do své smrti. Působil též jako generální vizitátor františkánské provincie Rakousko a Tyroly.[7] Na sklonku života působil Elzear Kinský ve Znojmě, zřejmě též jako zpovědník klarisek. Ve Znojmě také 28. července 1776 zemřel.[8]

Pro formaci řádových juniorů a studentů sepsal Elzear Kinský příručku Tractatus moralis de virtute Religionis pro studio Franciscanorum Provniciae Bohemia Reform. scholasticorum usu ex gravioribus authoribus complitatum, vytištěnou v Praze u Jana Karla Hraby zřejmě v roce 1768, v některých variantách doplněnou o teologické teze ze studií a dedikovanou rakouskému františkánu a vizitátorovi české provincie Rudophu Zieglerovi.[9] Údajně existuje též další vydání díla z roku 1783.[10] Ve svazku s více rukopisnými teologickými traktáty františkánských učenců, jako byl Dominik Keppert, z let 1768–1781, se dochoval také Kinského spis Tractatus de divina gratia.[11]

Reference

  1. ↑ Podle generálních statut františkánů z roku 1639 musel mít provinciál při zvolení alespoň 35 let věku a 15 let strávených v řádu. Viz Statuta generalia Cismontanae Familiae Ordinis Fratrum Minorum sancti Francisci Reformatorum. In Capitulo Generali Anno 1639 ... condita .... Příprava vydání Bernard Sannig OFM. Pragae: apud Fridericum Wenceslaum Swoboda, 1677. S. 76 (Caput VIII, 31).  Místo narození viz HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. S. s. 17. 
  2. ↑ BAJGER, Matyáš Franciszek. České františkánské knihovny od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 324. BAJGER, Česká františkánská knižní kultura (cit.) , s. 419, kap. Olomouc, klášter františkánů u chrámu Neposkvrněného početí P. Marie. Podle pamětní knihy kláštera (Moravský zemský archiv, Františkáni Dačice, rkp. 10b). Dochované exempláře tezí se nepodařilo dohledat.
  3. ↑ Známe je ve 2 variantách, jejichž defendenty byli františkáni Kosmas Hoffmann a Ambrož Leffenholz (též Leffelholz), resp. Nikasius Pillmann a Řehoř Kraus. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik [1] - BCBT27870 a BCBT27871. DOKOUPIL, Vladislav. Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků : staré tisky do roku 1800. Brno: Státní vědecká knihovna, 1978. Rok 1761, č. 7, 8. 
  4. ↑ Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 568 – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  5. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 182 – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  6. ↑ HOUŠKA, České františkánství (cit.).
  7. ↑ Nekrologium české františkánské provincie.
  8. ↑ Nekrologium české františkánské provincie.
  9. ↑ 816 stran, formát 8°. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog) – BCBT09075. PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501–1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974–1979. Č. 2243. . Přidané teologické teze na pražských františkánských studiích u P. Marie Sněžné obhájil v září 1768 bratr Dionysius Winter. Dochování: Knihovna Národního muzea (signatura 52 E 19), Strahovská knihovna (BCh IV 150), Knihovna Vyšehradské kapituly (II.B.c.119), Národní knihovna ČR (46 D 181) - digitalizovaná kopie dostupná na Google Books (cit. 18.12.2017), knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze (Fc 35, Fc 36), knihovna Křížovníků s červenou hvězdou Praha (XIII H 20), knihovna Metropolitní kapituly v Praze (C.c.347), Vědecká knihovna v Olomouci (601.152 – bez tezí).
  10. ↑ Původem z františkánské knihovny v Hejnicích. Viz ZEMANOVÁ, Martina. Historická rekonstrukce knihovny konventu františkánů v Hejnicích (1691–1945/1950). Liberec, 2010. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodně-humanitní a p.. Vedoucí práce Milan Svoboda. . Uloženo v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura A 361. Další exempláře původně užívané františkány v Dačicích se dochovaly v klášteře tohoto řádu v Mor. Třebové.
  11. ↑ Původem z pražské novoměstské knihovny františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, kde je svazek uložen i dnes, signatura B d 18. Viz SVOBODOVÁ, Milada. Interní inventář rukopisů františkánů v Praze.

Média použitá na této stránce