Ema Blažková
Ema Blažková | |
---|---|
Ema Blažková (1960) | |
Rodné jméno | Emílie Alžběta Blažková |
Narození | 31. srpna 1924 Praha Československo |
Úmrtí | 31. srpna 2003 (ve věku 79 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Vzdělání | Akademie výtvarných umění v Praze |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malířka a ilustrátorka |
Děti | Lukáš (* † 1953), Marek (* 1954), Martina Ema (* 1961) |
Ovlivněná | Cyril Bouda, Karel Lidický, Vladimír Sychra, Antonín Pelc |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ema Blažková, (31. srpna 1924, Praha – 31. srpna 2003, Praha) byla česká malířka, ilustrátorka a sochařka.
Rodina, dětství
Narodila se v Praze v rodině novináře a sokolského činovníka Jaromíra Patrika Blažka. Byla vnučkou českého novináře a důstojníka Patrika Blažka, spoluzakladatele „Jednoty českých novinářů“. Dětství prožila v Praze, po obecné škole nastoupila v jedenácti letech do Dívčího reálného gymnázia ve Vodičkově ulici.
Období druhé světové války
Její otec v obavě o ní ve válečných letech požádal v létě 1941 o možnost přeřazení dcery do Státního reálného gymnázia v Roudnici nad Labem. Ema se přestěhovala ke svému strýci do Račiněvsi[1] a zahájila studijní rok 1941/1942 v septimě tohoto gymnázia.
V době stanného práva po atentátu na R. Heydricha, bylo dne 20. června 1942 roudnické gymnázium obsazeno gestapem a 85 studentů, včetně Emy Blažkové, bylo zatčeno. Záminkou akce byla údajná příprava atentátu na jednoho z učitelů německé obecné školy v Roudnici nad Labem.[2] Mezi zatčenými studenty bylo celkem 16 dívek, septimánek. Všichni zatčení studenti byli převezeni do Terezína, uvězněni a vyslýcháni v Malé pevnosti. Po pětiměsíčním pobytu byla zařazena do pracovního tábora na Křivoklátě jako lesní dělnice. Během věznění v Terezíně dva ze studentů zemřeli. Ema Blažková byla propuštěna 2. listopadu 1942.[3][4][5]
Uvěznění studenti v terezínské Malé pevnosti, která byla pobočnou věznicí pražského gestapa, pracovali – děvčata jako polní dělnice a jako uklízečky, chlapce vozili na práci mimo Malou pevnost. Ema Blažková se během pobytu v Terezíně snažila dle možnosti také kreslit – zachytila tak na svých obrázcích prostředí Malé pevnosti, podobu ženského dvora, život žen na cele a portréty spoluvězňů, včetně bývalých spolužáků z gymnázia. Kresby byly z pevnosti posílány tajně v balících s prádlem. Některé kresby byly složeny tak, že tvořily papírovou krabičku na drobné dárky, které se směly posílat příbuzným. Musela také portrétovat dozorce, jejich ženy a děti.[6][7]
Dne 17. listopadu 1944 byla opět zatčena gestapem. V tu dobu byla nasazena v rámci „ročníku darovaného Říši“[8] jako pomocná dělnice v závodě leteckých demontáží „Deutsche Lufthansa“ v městečku Babí u Náchoda. Deset dní strávila v samovazbě a pak do květnové revoluce 1945 pracovala v gumárenském závodě Kudrnáč v Náchodě a následně na stavbě Štěchovické přehrady.[9]
Poválečné období
Po válce, v květnu 1945 začala opět chodit do gymnázia a maturovala dodatečně s právní účinností od roku 1943. Soukromě studovala kreslení u V. V. Nováka. Ve školním roce 1945/1946 studovala kreslení na ČVUT u profesorů Martina Salcmana, Cyrila Boudy a Karla Lidického, v letech 1946/1947 na Akademii výtvarných umění u profesorů Karla Mináře a Vladimíra Sychry a na UMPRUM u profesora Antonína Pelce. Absolvovala jako akademická malířka.
Předmětem jejích kreseb a obrazů byly zvláště krajinomalba a portréty (specializovala se na dětský portrét), zabývala se i žánrovými náměty a zátišími. K často opakovaným námětům jejího díla patřily výjevy z různých zákoutí rodné Prahy (zejména z Malé Strany, kde žila v domě U Pavlánských), z příbramského kraje a Podřipska. Rovněž se věnovala ilustrační tvorbě pro děti a vyučovala figurální malířství.[10] V Krátkém filmu Praha namalovala animovanou pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
Byla členkou Akademického klubu Tábor (studentské platformy Církve československé husitské) a zastávala funkci v jeho prezidiu. Ve své tvorbě zachytila život na akademických táborech. Je také autorkou portrétů duchovních této církve, mj. patriarchy Františka Kováře. Aktivně působila v náboženské obci na Malé Straně v Praze a přispívala do Českého zápasu.[11]
V 60. letech absolvovala řadu studijních cest do zahraničí, kde kreslila a malovala (Řecko, Vietnam, Egypt, aj.)
Byla členkou spolku Svatobor.
Na konci roku 1974 byla zatčena pro urážku veřejného činitele a 14 měsíců vězněna v pražské věznici v Ruzyni.[12] O svém věznění v Ruzyni psala v letech 1993–4 do Necenzurovaných novin.
Zemřela v den svých 79. narozenin v Praze a je pochována v rodinné hrobce na pražském Vyšehradském hřbitově[13].
Rodina a děti
Manželem Emy Blažkové byl Martin Gašparovič (1923–1989). Ema Blažková měla 3 děti, syna Lukáše (* 4. 1953, † 9. 1953), syna Marka (* 1954), stavebního inženýra, a dceru Martinu Emu (* 1961), provd. Bezouškovou, herečku a vysokoškolskou pedagožku.
Výstavy, výběr
Samostatné
- 1945 „Portréty spolužáků „Oktáva z vězňů““ – Výstavní síň firmy Bartoň, Národní třída, Praha[14]
- 1946 „Kresby z Malé pevnosti Terezín“, Klementinum, Praha[15]
- 1948 Tyršův dům, Praha
- 1948 Tělocvičná jednota, Račiněves
- 1949 Pelclovo reálné gymnázium, Rychnov nad Kněžnou
- 1950 Luhačovice
- 1951, 1952 Galerie Marold, Praha
- 1955 Galerie Bulharská tvorba, Praha (název výstavy: „Obrazy z bulharské cesty“)
- 1957 Galerie Německé informační služby, Praha („Krajiny z NDR“)
- 1957 Athény – Vouliagmenti, Řecko („Obrazy z pobytu v Řecku“)
- 1957 Ústav informací ve stavebnictví, Praha
- 1957 Ústřední lidová knihovna, Praha
- 1958 Nová brána na Vyšehradě, Praha
- 1959 Osvětový dům v Příbrami
- 1964 Malostranská spořitelna, Praha
- 1964 Foyer Hudebního divadla v Karlíně, Praha
- 1965 Vrtbovská zahrada, Praha („Malostranské motivy“)
- 1966 Leningrad – Astoria, SSSR („Bílé noci leningradské“)
- 1966 Galerie v Třebíči
- 1967 Mnichov – Schwabing, SRN
- 1969 Galerie Voršilská, Praha („Týdny v ateliéru“)
- 1973 Výstavní síň SČSP, Praha („Terezín svědčí a varuje“)
- 1978 Městská knihovna v Praze („Mládež v odboji“)
- 1979 Malá síň zámku Duchcov („Z cesty po Vietnamu“)
- 1985 Okresní muzeum a Galerie v Klatovech
- 2002 Karlovy Vary
Kolektivní
- 1972 Památník Terezín (“Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín 1940–1945”)
- 1973 Památník Terezín (“Terezín svědčí a varuje”)
- 1992 "Umění za pevnostními valy 1940–1945 (Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín)" – Terezín Malá pevnost, IV. dvůr
- 2002 Litoměřice (II. Salon českých, moravských a slezských malířů a sochařů)
Účastnila se také řady dalších kolektivních výstav např. s Kruhem výtvarných umělkyň, se Sdružením výtvarníků Purkyně a se Spolkem výtvarných umělců Marold[16] (Reprezentační dům hl. m. Prahy, Galerie Dílo, Špálova galerie, aj.).
Výstavy in memoriam
- 2003 Památník Terezín (“Peripetie”, samostatná výstava)
- 2007 Muzeum v Roudnici nad Labem („Kresby z věznění v Malé pevnosti Terezín“, samostatná výstava)
- 2008 Galerie Portheimka, Praha („Praha pozapomenutá“, samostatná výstava)
- 2009 Galerie Klementinum, Praha (“Poklady“, výběr děl Severočeské galerie výtvarného umění a Památníku Terezín)
- 2009 Galerie Sue Ryder, Praha (“Návraty”, samostatná výstava)
Bibliografie
- 1966 M. J. Pulec, E. Blažková (ilustrace): Krakonošův herbář, Vydavatelství obchodu
- 2008 Jan Štíbr, Ema Blažková: Peripetie, Památník Terezín, Terezín, 23 stran, ISBN 978-80-25425-21-3
Příspěvky do novin a časopisů, výběr
O svých zkušenostech z věznění v Malé pevnosti Terezín a poválečných soudních procesech s dozorci podávala svědectví ve svých příspěvcích do denního tisku a časopisů.
- 1946 Umění potajmu i na rozkaz, In.: Svobodné noviny, roč. 2, č. 41, 17. 2. 1946, str.1–2
- 1946 Oktáva z vězňů, In.: Hlas osvobozených, roč. II, 3. května 1946, č. 18
- 1972 Čas tabel, In.: Večerní Praha, roč. XVIII, č. 104, 26. května 1972
- 1977 Návštěva Terezína, In.: Vlasta, 5. ledna 1977
- 1994 Jediný koncentrák se slušnou budoucností, In.: České noviny (týdeník litoměřického regionu), roč. 2, č. 1, 7. 1. 1994
- 1995 Kreslila jsem M. Horákovou, In.: Masarykův lid, roč. I, č. 2, listopad 1995, str. 16
Galerie
- Obraz patriarchy Františka Kováře, umístěný v prostorách Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
- Zdeněk Trtík, český teolog, duchovní Církve československé husitské
- Jindřich Mánek, český teolog, duchovní Církve československé husitské
Odkazy
Reference
- ↑ Podřipsko.cz:http://www.podripsko.cz/menuId-4-strankaId-118-stranka-racineves.html
- ↑ Evžen Bach: Ve znamení hákového kříže. 14 míst jedné sexty a dvou septim zůstalo prázdných. In.: Proud, roč. XIII, č. 21, str. 3
- ↑ Jan Štíbr: Peripetie, Památník Terezín (text k zahájení výstavy obrazů Emy Blažkové, 2008)
- ↑ Školákem v Protektorátu/Emilie Blažková [online]. Terezín: Památník Terezín [cit. 2021-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08.
- ↑ Jaroslav Vanča: Praha pozapomenutá, Galerie Portheimka (text k zahájení výstavy obrazů Emy Blažkové, 2008)
- ↑ Marie Báčová-Křížková: Terezín svědčí a varuje (Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín 1940–1945), vyd. Český svaz protifašistických bojovníků v Praze – Památník Terezín, 1973 (sborník výstavě), str. 8
- ↑ Ema Blažková: Umění potajmu i na rozkaz, In.: Svobodné noviny, roč. 2, č. 41, 17. 2. 1946, str.1–2
- ↑ http://www.pametnaroda.cz/story/sucha-emilie-1924-2061
- ↑ Rukopisné svědectví – životopis Emy Blažkové (v osobním archivu Martiny Gasparovič Bezouškové)
- ↑ http://www.auctions-art.cz/aukce.php?lang=cz&history=&aukce=1&autor=7099
- ↑ Martin Jindra, Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské, vyd. Církev československá husitská, Praha, 2020, str. 61
- ↑ Pavel Koukal: Paleta ve vězení (Rozhovor s malířkou Emou Blažkovou), In.: Severočeský regionální deník, 3.–4. září 1994, str. 8
- ↑ hrob malířky Emy Blažkové na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
- ↑ Svobodné slovo, Ema Blažková: Oktáva z vězňů, 13.10.1945
- ↑ Hlas osvobozených, roč. II, č. 48, 29. listopadu 1946
- ↑ http://aleph.nkp.cz/publ/skc/003/58/08/003580814.htm Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine..
Literatura
- Evžen Bach: Ve znamení hákového kříže. 14 míst jedné sexty a dvou septim zůstalo prázdných. In.: Proud, roč. XIII, č. 21, str. 3
- Marie Báčová-Křížková: Terezín svědčí a varuje (Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín 1940–1945), vyd. Český svaz protifašistických bojovníků v Praze - Památník Terezín, 1973 (sborník výstavě), str. 8–9, 28
- Hana Housková: Nebyla žádnou hrdinkou, In.: Mladá fronta, 18. září 1965, str. 3
- Pavel Koukal: Paleta ve vězení (Rozhovor s malířkou Emou Blažkovou), In.: Severočeský regionální deník, 3.–4. září 1994, str. 8
- Martin Jindra, Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské, vyd. Církev československá husitská, Praha, 2020, str. 60–61
- Martin Jindra: Akťácká malířka a kronikářka Ema Blažková, In: Blahoslav 2023, rodinný kalendář církve československé husitské, vyd. Církev československá husitská, Praha, 2022, str. 144–146
- Zbyšek Malý: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. 1950–1997. Díl 1. A–Č, Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998; 346 s.
- V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 81, 241
- Red. rada: Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, č. 7, rok 1977, vyd. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1977, str. 30, 60
- Red. rada: Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 23, ISBN 978-80-88052-14-2
- Red. rada: Katalog výstavy „II. salon českých, moravských a slezských malířů a sochařů“, vyd. Nakladatelství Dialog, Litoměřice, 2002, str. 22, ISBN 80-85843-59-5
- Václava Suchá: Umění za pevnostními valy 1940–1945 (Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín), vyd. Památník Terezín, 1992 (katalog k výstavě), str. 6, 18, 19
- Vladimír Thiele: Fůra humoru o známých lidech, Práce, Praha, 1974, str. 227
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ema Blažková na Wikimedia Commons
- Kam po Česku: Ema Blažková – Takové věci (8 .3. 2008): https://www.kampocesku.cz/clanek/6765/ema-blazkova
- Školákem v Protektorátu/Emilie Blažková [online]. Terezín: Památník Terezín [cit. 2021-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08.
- Databáze knih.cz: https://www.databazeknih.cz/ilustratori/ema-blazkova-16292
- SKC – Souborný katalog České republiky: http://aleph.nkp.cz/publ/skc/003/58/08/003580814.htm Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
- https://www.artbook.cz/products/108230?variant=27746535433
- Necenzurované noviny, 4/012, str. 16, 17. 4. 1994: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn1994/nn1294/obsah/37.htm Archivováno 26. 5. 2019 na Wayback Machine.
- Aukční síň Galerie Národní 25: https://www.galerie-narodni.cz/cs/autori/1010-detail/blazkova-ema/
- Podřipsko.cz: Račiněves: http://www.podripsko.cz/menuId-4-strankaId-118-stranka-racineves.html
- Národní registr profesionálních výtvarných umělců a designérů České republiky: http://www.uvucr.cz/rejstrik/rejstrik.htm
- Atlas Česka: Oslavy 750 let obce Račiněves: http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/oslavy-750-let-obce-racineves-38677/
- Informační systém abART: http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?x=0&y=0&Fprijmeni=Bla%C5%BEkov%C3%A1*&Fjmeno=Ema&FnarozDen=&FnarozMes=&FnarozRok=&Fmisto=&FumrtiDen=&FumrtiMes=&FumrtiRok=&Fmistoumrti=&Fobor=
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: neznámý autor, Licence: CC BY-SA 4.0
Ema Blažková (1924-2003), malířka a ilustrátorka
Ema Blažková (1924-2003, malířka a ilustrátorka) jako dítě v roce 1930 s babičkou Kateřinou Kalinovou z Račiněvsi
Autor: Ema Blažková, Licence: CC BY-SA 4.0
Zdeněk Trtík, český teolog, duchovní Církve československé husitské
Autor: Ema Blažková, Licence: CC BY-SA 4.0
Jindřich Mánek, český teolog, duchovní Církve československé husitské
Autor: Milan Mazač, Licence: CC BY-SA 4.0
František Kovář, třetí biskup-patriarcha Církve československé (husitské)
Autor: Martina Ema Gasparovič, Licence: CC BY-SA 4.0
Rodinný hrob na Vyšehradském hřbitově (oddíl XII., č. hrobu 8) – Patrik Blažek, spisovatel a novinář; J. P. Blažek, novinář; Ema Blažková, akademická malířka