Emanuel Andrássy

Emanuel hrabě Andrássy z Csíkszentkirály a Krásnej Hôrky
Poslanec Uherského sněmu
Ve funkci: 1881 – 1891
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 1847 – 1848
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	3. března 1821 Košice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. dubna 1891 (ve věku 70 let) Gorice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	nádor hrtanu
Místo pohřbení	rodinná hrobka v Krásnej Hôrke
Národnost	maďarská
Občanství	Uhry
Choť	Gabriela Pálffyová z Erdődu (od 1855)
Partner(ka)	Charlotte Strachan
Rodiče	Károly Andrássy a Etelka Szapáryová
Děti	Géza Andrássy Marie Irma Andrássyová Csíkszentkirály a Krasznahorka Etelka Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka Natalia Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka Karolina Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka
Příbuzní	Gyula Andrássy[1] a Aladár Andrássy (sourozenci) Marie Gabriela Andrássyová z Csíkszentkirály a Krásnej Hôrky[2], Károly Manó Andrássy[2] a Manó Andrássy[2] (vnoučata)
Profese	malíř a politik
Commons	Manó Andrássy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Andrássy, maďarsky Andrássy Manó (3. března 1821 Košice – 23. dubna 1891 Gorice), byl uherský hrabě se šlechtickým přívlastkem de Csíkszentkirály et Krasznahorka; uherský politik, průmyslník, cestovatel a umělec.^[3]

Emanuel Andrássy se narodil jako nejstarší syn hraběte Károlyho Andrássyho a baronky Marianny Adelheid („Etelky“) Szapáry de Muraszombat. Kromě starší sestry Cornelie měl i bratry Gyulu a Aladára.^[4]

Po studiu na právnické univerzitě v Pešti začal cestovat nejen po západní Evropě, ale i po severní Africe. Byl aktivistou revoluce v roce 1848/1849, která měla v Uherském království podobu boje za nezávislost na vládě rakouských Habsburků. Po potlačení povstání byl v exilu; věnoval se exotickým cestám do Číny a Indie. Po rakousko-uherském vyrovnání dostal amnestii a mohl se vrátit do Uher.

Oženil se 29. ledna 1855 s Gabriellou Pálffy a z tohoto manželství vzešlo sedm dětí.

O život jej v roce 1891 připravila nezdařená operace krku.

Po návratu se stal županem Turnianské župy, Gemersko-malohontské župy; později župy Zemplín. Působil jako poslanec Uherského sněmu (1847–1848 a 1881–1891).

V roce 1867 postavil ve městě Nižná Slaná železárny Hüttenwerke Etelka,^[5] které nesly jméno jeho matky. Huť měla dvě vysoké pece, zkujňovací výheň a hamr na tyčové železo.^[6] Další huť, kterou postavil v roce 1870 v obci Vlachovo, pojmenoval po svém otci Hütte Karl. Huť měla vysokou pec, hamr a dvě pražicí pece.

V roce 1871 spoluzaložil Erste österreichisch-ungarische Hochofengesellschaft (První rakousko-uherská vysokopecní společnost). V roce 1872 zahájila tato společnost výstavbu Sofiehütte (Žofinská huť) v Ostravě.

Pro tyto aktivity získal přezdívku Vasgróf (železný hrabě).

V umění byl samoukem, věnoval se malování a kresbě. Populární se staly jeho karikatury.

Kromě dolů a hutí byl Emanuel Andrássy majitelem zámku v Parchovanech a v obci Betliar, kde je umístěno muzeum rodu Andrássy.^[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Manó Andrássy na Wikimedia Commons