Emanuel Baláš

PhDr. Emanuel Baláš
Narození31. července 1914
Křivé, dnes součást Valašského Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. února 1966 (ve věku 51 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníetnograf a folklorista
PříbuzníMiloslav Baláš (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otecEmanuel Baláš (1880-1965)
matkaAmálie Balášová, roz. Sváková (1874-1948)
bratrAugustin Baláš (1904-1995)
sestraMarta Balášová (1905-1967)
bratrJUDr. Miloslav Baláš (1907-1983)
bratrFrantišek Baláš (1909-1985)
bratrKarel Baláš (1911-2003)
manželkaJUDr. Olga Balášová, roz. Palacká (1917-neznámo)

Emanuel Baláš (31. července 1914 Křivé, dnes součást Valašského Meziříčí6. února 1966 Praha) byl český etnograf.

Život

Studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a v Novém Jičíně, potom matematiku, fyziku, filozofii přírodních věd. Po válce na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze se věnoval studiu filozofie, národopisu a religionistiky. Po studiích začal pracovat ve Státním fotoměřičském ústavu v Praze, kde vedl od r. 1947 národopisné oddělení a po jeho včlenění do Státního památkového úřadu v Praze vedl referát ochrany památek lidové architektury. V r. 1953 přechází do ČSAV v Praze, do Ústavu pro etnografii a folkloristiku při ČSAV, kde byl dlouholetým zástupcem ředitele. Vědeckou práci zahájil studiem lidové architektury v r. 1950 a zařadil se v tomto oboru mezi přední naše i evropské badatele. Za léta shromáždil bohatý materiál o lidových stavbách v českých zemích, z něhož vytěžil řadu studií a pojednání. Zvýšenou pozornost věnoval také záchraně lidových stavebních památek. Provedl rozsáhlý vědecký průzkum o lidových stavbách na Novojičínsku. Zabýval se otázkami rozšíření polygonálních stodol[1], hrázděných a patrových domů s podvážkou ve středních Čechách a vývojem lidového stavitelství na Voticku. Napsal také články o pověrečném lékařství a zvěrolékařství na Valašsku, o valašských pověstech z Bystřicka, o lidovém řezbáři J. Randýskovi z Hrubé Lhoty a o původu moravských Valachů. Participoval na mapě památek lidového stavitelství v Atlasu československých dějin (Praha 1965).

Publikační činnost

Je-li název „pohanství“ pro označení náboženství předkřesťanských Slovanů a j. nekřesťanských náboženství správný. In: Český lid, 2, č. 3 (1947), s. 53-54
Magie. In: Český lid, 2, č. 5 (1947), s. 95-96
Lidová architektura v rámci státní památkové péče. In: Český lid, 6, č.9-10 (1951), s. 214-221
Výstava modelů lidových staveb. In: Český lid, 40, č.3 (1953), s. 141-142
Theoretický a praktický význam studia lidových staveb. In: Český lid, 41 (1954), s. 145-149
Vesnické stavby v okrese Votickém. In: Český lid, 41, č.4 (1954), s. 156-168v Ochrana památek lidové architektury. In: Zpravodaj památkové péče (1955)
O záchranu vesnických stavebních památek. In: Český lid, 47, č.6 ( 1960), s. 248-252
K problematice zřízení Muzea vesnických staveb v Československu. In: Český lid, 48, č. 5 (1961), s. 212-219
Mnohoboké stodoly v indikačních skicách stabilního katastru. In: Český lid, 51, č. 1 (1964), s. 33-43
Valašský lidový umělec Josef Randýsek. In: Český lid, 51, č. 1 (1964), s.61-62v
K problému vzniku a vývoje stodoly se zvláštním zřetelem k polygonálním stodolám v českých zemích. In: Český lid, 57, č.1 (1970), s. 5-15
Mnohoboké stodoly v indikačních skicách stabilního katastru. In: Demos, 6, s. 106
Oblasti hrázděné konstrukce a patrových domů s podvážkou na Mělnicku. In: Demos, 7, s. 50
Oblast čtyřbokých zděných usedlostí na Moravském Kravařsku.

Literatura k osobnosti Emanuela Baláše

Baláš, M.: Baláš Emanuel. In: Kulturní místopis Novojičínska, Nový Jičín 1967, s.148
Vařeka J.: Emanuel Baláš (1914-1966). In: Národopisné aktuality, č. 3 (1966), s.60-61)
Mišurec Z.: Phdr. Emanuel Baláš. Život a dílo, Praha 1970
Ficek V.: Biografický slovník širšího Ostravska 1, Opava 1972
FrolecV. – Vařeka J.: Encyklopedie lidová architektura, Praha 1983, str.15
Fabián, J.: Baláš Emanuel. In: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska, Val. Meziříčí 2000, s.8
Jeřábek,R.: Baláš Emanuel. In: Biografický slovník českých zemí, sv. 2. B-Bař, Praha 2005, s.4
Brouček, S., Jeřábek, R., Tyllner L.: Emanuel Baláš. In: Lidová kultura, Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Biografická část, Praha 2007, s.18

Odkazy

Reference

  1. Václav Frolec, Josef Vařeka: Encyklopedie Lidová architektura, Státní nakladatelství lidové architektury, Praha 1983, str. 15

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“