Emanuel Chalupný

prof. JUDr. Emanuel Chalupný
Emanuel Chalupný
Emanuel Chalupný
Narození14. prosince 1879
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. května 1958 (ve věku 78 let)
Tábor
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymKarel Květ
Povolánípedagog, spisovatel, sociolog, advokát, učitel, filozof, překladatel, literární historik a právník
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Témataprávo, sociologie, překlad, sokolské hnutí a fotografie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Chalupný (14. prosince 1879 Tábor[1]27. května 1958 Tábor) byl český pedagog, advokát, sociolog, spisovatel, jazykovědec. Zabýval se vztahem sociologie, filosofie a práva a usiloval o vytvoření přesného sociologického pojmosloví a sociologické metodologie. Byl spoluzakladatelem (1942) Sociolo­gického ústavu, spoluzakladatelem (1925) a později předsedou Masarykovy sociologické společnosti, členem a viceprezidentem (1934–1935) Mezinárodního sociologického ústavu v Paříži. Byl také významným veřejným činitelem ve svém rodném městě.

Mládí a studia

Emanuel Chalupný studoval na táborském gymnáziu (mj. i u prof. Augusta Sedláčka), již v té době se teprve sedmnáctiletý student jevil jako schopný vědecký talent a začal psát studie (např. o české národní povaze, o Jungmannovi, „O modernosti a pokroku vědeckém, uměleckém a mravním“), které později použil k rozpracování. Maturoval v roce 1898 a ve studiích pokračoval na právnické a filosofické fakultě české univerzity v Praze (1898–1903). Jeho profesorem byl také Albín Bráf a T. G. Masaryk, který se stal pro studenta autoritou. Kladně hodnotil Chalupného nadání a schopnosti; přemluvil ho, aby vedl (v roce 1903) v tiskovém orgánu Masarykovy strany – redakci deníku Čas vnitropolitickou rubriku. Emanuel Chalupný také vstoupil do strany a byl zvolen do jejího vedení. Kvůli své tvrdé kritice (později označené za většinou pravdivou[2]) šéfredaktora Času Jana Herbena se dostal do polemik s J. S. Macharem a 1904 demonstra­tivně vystoupil ze strany. Během studijního pobytu Chalupný stále udržoval čilé kulturní a politické styky s rodným Táborem. V roce 1903 ukončil studium promocí a stal se doktorem práv.[3]

Praxe

JUDr. Chalupný vykonával právní praxi v letech 1904–1905 jako kandidát advokacie v Mladé Boleslavi u JUDr. Krouského a ve Velvarech u JUDr. Libicha, ale ani zde nepřerušil své styky s Prahou a Táborem. V letech 1906–1910 byl v Praze koncipientem u známého advokáta JUDr. Václava Boučka a poté u JUDr. Eduarda Kalabise, v té době také redigoval pražský týdeník Přehled. Chalupný zde získal řadu cenných profesních zkušeností, např. v tehdy proslaveném defraudačním procesu s představiteli Svatováclavské záložny. Po složení advokátských zkoušek si otevřel vlastní advokátní kancelář v Táboře (1910–1928). Zastupoval především lidi z venkova a také město samotné. Byl taktéž zástupce svých přátel ze sféry umění (např. F. X. Šalda či O. Březina).[4] V roce 1929 propůjčil svoji licenci na kratší dobu advokátní kanceláři JUDr. Václava Skládaného.[5] Z příjmů své advokátní praxe celou dobu Chalupný čerpal prostředky jak na svoji velmi skrovnou obživu, tak na financování vědecké, literární a publikační činnosti, také na svoji velkou vášeň – turistiku a cestování. Často také zdarma zastupoval osoby, které by si jinak advokáta nemohly dovolit.[3]

Pedagog

Emanuel Chalupný nebyl oblíben u soudů, ani v akademických a vlivných kruzích, kde si nadělal houfy nepřátel – zejména pro svůj silný smysl pro spravedlnost. Zásadový byl i v teorii, např. nejen kvůli metodologii, ale ve skutečnosti kvůli zcela odlišnému přístupu k právu (sociologizujícímu proti čistě normativnímu) proběhla zásadní a osobními antipatiemi nakonec poznamenaná diskuze s představiteli brněnské normativní školy, zejména Weyrem a také Englišem. To se odrazilo také v jeho akademické kariéře, na pražské právnické fakultě byl vyzván v roce 1916 k habilitaci, ale po čtyřletém jednání byla jeho žádost zamítnuta bez udání důvodu. Habilitaci nakonec udělal díky porozumění filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně roku 1923 (brněnská katedra sociologie vznikla na Masarykově univerzitě v roce 1921, patří k nejstarším sociologickým pracovištím v Evropě a působila zde celá řada významných českých sociologů; pod dlouholetým vedením Inocence Arnošta Bláhy, jednoho ze zakladatelů české sociologie, se „Brněnská sociologická škola“ stala v dějinách české sociologie pojmem). Také z v roce 1921 přislíbené profesury sociologie na nové Univerzitě Komenského v Bratislavě sešlo[2] a tak Chalupný působil od roku 1923 jako docent sociologie na univerzitě v Brně a v roce 1924 se také habilitoval v oboru sociologie na české technice v Praze. V roce 1928 byl jmenován profesorem sociologie na Svobodné škole politických nauk v Praze, která však neměla statut vysoké školy, a až v roce 1936 se stal mimořádným profesorem sociologie na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Častěji a více však pedagogicky působil v Praze (mimo Univerzitu Karlovu). V Brně přednášel ještě v letech 1945–1950, pak jeho vysokoškolská pedagogická činnost skončila.[3]

Dílo

Emanuel Chalupný byl vynikající osobností českého vědeckého života a české kultury první poloviny 20. století. Jako žák T. G. Masaryka pokračoval v rozvíjení sociologie – vědy, jejíž základy Masaryk v českých zemích spoluvytvářel. Výsledkem jeho celoživotního úsilí bylo devět svazků systematické Sociologie, věnovaných jednotlivým aspektům této vědy. Je to dosud nejrozsáhlejší dílo z tohoto oboru v Česku. Dostalo se mu uznání i v zahraničí překladem některých jeho částí. Významná je jeho činnost jak vědecká, tak organizační. Byl jedním ze zakladatelů Sociologického ústavu, posledním předsedou Masarykovy sociologické společnosti až do jejího zrušení v roce 1939 a hlavním vydavatelem (spolu s I. A. Bláhou a J. L. Fischerem) Sociologické revue. Vědce a spisovatele Chalupného v mnohém poznamenaly totalitní režimy – po skončení nacistické cenzury ještě v letech 1945 až 1948 vydal několik nových knih, ale po politické změně v Československu v únoru 1948 byl zbaven možnosti publikovat. Odkaz jeho práce zůstává v mnohém živý, nejen vědci a kulturní odborníci se k němu vracejí.

Chalupný zpracoval rozsáhlé vědecké dílo v oblasti historie a dějin české kultury. Je autorem objevných studií o Josefu Jungmannovi, Miroslavu Tyršovi, Vítězslavu Hálkovi, Josefu Václavu Sládkovi, Josefu Holečkovi, Otokaru Březinovi, Františku Bílkovi, ale především o Karlu Havlíčkovi Borovském v řadě dílčích prací a obsáhlé monografii.

Výběr z díla

  • Národní povaha česká (1907, 1908)
  • Havlíček (1908)
  • Jungmann (1909)
  • Karel Havlíček (1911)
  • Vznik české strany pokrokové (1911)
  • Josef Jungmann. Monografie (1912)
  • Vltava (1914)
  • Havlíčkova osobnost, její ovzduší a kořeny (1916)
  • Sociologie (I. 1916 a 1933; II. 1922; III. 1919 a 1937; IV. 1921, 1939 a 1941; V. 1917)
  • Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury (1916)
  • Osudy české sociologie (1918)
  • Josef Holeček (1922)
  • Žižka (1924)
  • Dílo Josefa Holečka (1926)
  • Husitství, Táboři a prof. Pekař (1928)
  • Sociologie a filosofie práva a mravnosti (1929)
  • Vody (1929)
  • Národní filosofie česká (I. 1935, II. 1938)
  • Národní povaha československá (1932, 1935)
  • Masaryk jako sociolog (1937)
  • Národní filosofie československá II. Náš národní úkol (1938)
  • Literární historie a sociologie (1943)
  • Logika věd (1945)
  • Sociologie pro každého (1948)

Kompletní vědecká, odborná, publicistická a literární tvorba je přehledně chronologicky uvedena v knize Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor (1999, str. 273 až 387).

Chalupný a Tábor

Ústecká ul. č. 704 (u Křižíkova nám) v Táboře, kde prof. Chalupný žil
Pamětní deska, odhalena 2. 10. 1998[3]

Emanuel Chalupný bydlel celý život v rodném městě, angažoval se v jihočeském regionálním hnutí, působil ve funkci náměstka starosty a redigoval časopis Trocnov. Jedna z jeho prvních sociologických prací (1903) se váže právě k Táboru (Poměry dělnictva táborského), spolupracoval na ní s místním lékařem a vlastencem MUDr. Josefem Pavlíkem. Táborská kultura a tělovýchova čerpala z jeho práce a vědomostí. Vztah k rodnému městu vyjádřil v práci 100 vycházek do okolí Tábora (1913) a svými historickými studiemi. Jako průkopník vodní turistiky napsal dvě poutavé knihy: Vltava a Vody. Má zásluhu na založení odboru táborských skautů. Iniciativně zasahoval také do místní komunální politiky („Boj za župu táborskou a obecní politika“ z roku 1920 a „Reforma veřejné správy a rozdělení krajů“ z roku 1919).[3] V Táboře se setkával také se svým profesním kolegou a známým literátem JUDr. Jaroslavem Mariou, který se o Chalupném kladně vyjadřoval.[6]

Čtyřicet let po smrti prof. Chalupného mu byla v Ústecké ulici v Táboře odhalena pamětní deska. U příležitosti výročí úmrtí vydalo město Tábor spolu s Vysokou školou evropských a regionálních studií publikaci Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor. Soubor obsahuje příspěvky ze stejnojmenného sympozia uspořádaného v říjnu roku 1998 v Táboře. Jeho posláním bylo věnovat obnovenou pozornost dílu a osobnosti Emanuela Chalupného, po dlouhou dobu vystavené nepřízni doby.

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Heslo: Chalupný, in: Slovník národohospodářský, politický a sociální, d. II., Praha: 1931, s. 410.
  3. a b c d e ŠOUŠA, Jiří. Emanuel Chalupný. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 121–126.
  4. NEŠPOR, Zdeněk R. Chalupný Emanuel - Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  5. Český jih, r. 57, č. 35, 31. 8. 1929: V. Skládaný, spolužák z gymnázia a švagr E. Chalupného, zemřel 22. 8. 1929.
  6. Maria o Chalupném, Český jih, roč. 67, č. 50, 16. 12. 1939 a roč. 68, č. 36, 1940.

Literatura

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • Kniha o městě Tábor: Vydavatelství a nakladatelství Milpo Media, s. r. o., Praha 2001 (autor textu: Josef Zumr)
  • Emanuel Pecka - Sociolog Emanuel Chalupný, VŠERS České Budějovice, 2007, ISBN 978-80-86708-49-2
  • Rudolf Kukačka: „Před deskou prof.Chalupného (nejen) o sociologii“. In Zpravodajský týdeník Palcát, roč. 2, č. 48 (14. 12. 2005), s. 7
  • Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor : sborník příspěvků ze stejnojmenného symposia, konaného ve dnech 2.-3. října 1998 v Táboře, připr. Josef Zumr; Vyd. 1, Praha: Filosofia, 1999 (Studie a prameny k dějinám myšlení v českých zemích; sv. 5) ISBN 80-7007-129-X

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chalupný-dům 2.jpg
Dům č.704 v Ústecké ul. (u Křižíkova nám.) v Táboře, kde žil JUDr.Emanuel Chalupný
Chalupný-deska.jpg
Pamětní deska JUDr.Chalupného, dům č.704 v Ústecké ul. (u Křižíkova nám.) v Táboře
Emanuel Chalupný (1879-1958).jpg
Emanuel Chalupný (1879 - 1958), Český pedagog, právník, sociolog a spisovatel.