Emanuel Engel

MUDr. Emanuel Engel
Emanuel Engel (kreslil Jan Vilímek, 1886)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1883 – 1907
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1885 – 1901
Stranická příslušnost
Členství	Český klub (mladočeši)
Narození	20. října 1844 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	26. října 1907 (ve věku 63 let) Karlovy Vary Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univ.
Profese	lékař, bankéř, politik a básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Engel (20. října 1844 Praha^[1] – 26. října 1907 Karlovy Vary^[2][3]) byl český lékař a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, jedna z hlavních postav mladočeské strany.

Byl synem pražského lékaře Josefa Engela, profesora lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, a Johanny, dcery Franze Zimmera.^[4] Jeho dědeček Franz Zimmer (1765–1842) byl první český obchodník s uměním. Jeho pozůstalost Emanuel zdědil a daroval do Národního muzea v Praze. ^[5]

Vystudoval lékařství na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1868 získal titul doktora všeobecného lékařství.^[6] Během studií se zapojil do veřejného života. Zpočátku projevoval literární sklony. Vydal básnickou sbírku a byl předsedou literárního družstva Ruch, které roku 1868 vydalo almanach Ruch coby výrazný generační manifest jedné větve českého písemnictví. Po dokončení školy byl lékařem v Praze, Benešově a v pozdější fázi života jako lázeňský lékař v Karlových Varech.^[3] V období let 1875–1881 pobýval v zahraničí.^[3] Žil v Paříži, byl vychovatelem v Rusku.^[6]

V letech 1883–1907 byl poslancem Českého zemského sněmu.^[6] Poprvé sem byl zvolen v zemských volbách roku 1883 jako jeden z dvanácti mladočeských poslanců.^[7] Ve volbách roku 1885 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval městskou kurii, obvod Kolín, Poděbrady atd. Mandát obhájil za stejný okrsek i ve volbách roku 1891. Ve volbách roku 1897 byl zvolen za všeobecnou kurii v obvodu Kolín, Český Brod atd. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1901.^[8] V lednu roku 1896 se oženil^[9] s vdovou Bohumilou Šindelářovou rozenou Jandovou (* 1863). Oddal je monsignore Ferdinand Josef Lehner.

V 80. letech reprezentoval mladočechy v rámci střechové parlamentní české frakce Český klub (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci). K Českému klubu se připojil i po volbách roku 1885.^[10]

Mladočeská strana v té době ovšem byla jen málo výrazná a v praktické politice se neodlišovala od Národní (staročeské) strany, jejíž předseda František Ladislav Rieger roku 1885 po volbách do Říšské rady prohlásil s uspokojením, že „Mladočešství, může se říci, že se jaksi vůbec ztrácí. Eduard Grégr chová se velmi rozumně, pravými mladočechy jsou nyní vlastně Engel a Vašatý.“^[11] S tím, jak aktivita mladočechů v druhé polovině 80. let ožívala a jak se strana emancipovala z jednotné české politické reprezentace, se ovšem Engel a jiní začali kriticky vymezovat vůči staročeskému vedení, které ztělesňoval Rieger. Když roku 1887 vrcholila takzvaná drobečková aféra (kampaň mladočechů cílená proti Riegrovi), byl Engel společně s dalšími mladočeskými předáky (včetně Eduarda Grégra) vyloučen z Českého klubu, protože podepsal veřejnou výzvu Riegrovi k provedení personální rekonstrukce Českého klubu. Poté tito čtyři mladočeši ustavili vlastní poslanecký klub.^[12] Engel byl jeho dlouholetým předsedou.^[3] V říjnu 1887 měl tento rodící se mladočeský klub (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců) šest členů (kromě Engela ještě Gabriel Blažek, Eduard Grégr, Václav Robert z Kounic, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).^[13] Předsedou klubu mladočechů na Říšské radě byl i po volbách roku 1891, kdy se jejich počet zvýšil na 37.^[14] Ještě k roku 1895 se uvádí jako člen výkonného výboru mladočeské strany a předseda poslaneckého klubu strany na zemském sněmu i Říšské radě.^[6] od roku 1891 zasedal jako jeden z pěti ředitelů v Hypoteční bance království českého.^[15]

Zatímco v 80. letech vystupoval radikálně opozičně, v 90. letech se postupně zařadil mezi umírněné křídlo mladočeské strany, jehož představitelem byl Josef Kaizl.^[16] Roku 1893 se díky jeho diplomatickému vystoupení na zemském sněmu mladočeská strana distancovala od podezření, že se podílela na přípravě vraždy konfidenta Rudolfa Mrvy.^[17] Engel podporoval mladočeskou vstřícnost vůči vládě Kazimíra Badeniho.^[3] V roce 1896 náležel do provládního křídla strany, které podpořilo návrh takzvané Badeniho volební reformy, jež rozšiřovala volební právo, třebaže nešla tak daleko, jak si mladočeši původně přáli. A reformu podpořil i při závěrečném hlasování, kdy 21 mladočechů bylo pro a 15 proti.^[18] V dubnu 1897 podpořil i přímý přechod mladočechů do provládního Badeniho tábora. Historik Otto Urban dokonce uvádí, že v tomto momentu Engel překročil své pravomoci předsedy poslaneckého klubu, když namísto pozorovatelské role přejal aktivní vyjednávací pozici.^[19] Podobně nestandardně proběhlo za jeho účasti i rozhodnutí o přímém vstupu Josefa Kaizla do vlády Franze Thuna roku 1898. Engel totiž byl informován o nabídce, kterou Kaizl k účasti v kabinetu dostal a odsouhlasil ji, ale nečekal na schválení formálními orgány strany.^[20] Odmítal výstřelky radikálního mladočeského křídla, které po pádu Badeniho vlády a odvolání Badeniho jazykových nařízení opakovaně spouštělo v Říšské radě obstrukce.^[3] Koncem 19. století působil i jako ředitel Hypoteční banky.^[6] V čele mladočeského klubu na Říšské radě setrval do roku 1900. Rezignoval 8. května 1900 v důsledku štěpení uvnitř poslaneckého klubu, jehož část aktivně podporovala radikálně opoziční a obstrukční kroky na Říšské radě.^[21] Poté, co o rok později skončil jeho mandát v Říšské radě, už byl jen poslancem zemského sněmu a aktivní politiku prakticky opustil. Od roku 1902 působil výlučně jako praktický lékař v Karlových Varech, kde také zemřel^[3] na onemocnění jater.

Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech (část 5, odd. 17, hrob č. 18).

Podle podoby Emanuela Engela nakreslil Václav Brožík postavu Jana Husa na známém obrazu z kostnického koncilu.

Po rodičích a dědečkovi, zakladateli pražského obchodu s uměním Franzi Zimmerovi, zdědil některé umělecké předměty, sbírku sám rozšířil a postupně daroval, zčásti do Národního muzea v Praze. Byl také mecenášem výtvarného umění.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Engel
• Životopis v databázi KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Engel Emanuel *1844