Emanuel Frinta

Emanuel Frinta
Narození31. října 1896
Nové Hrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. února 1970 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, typograf, ilustrátor a kreslíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emanuel Frinta (31. října 1896, Nové Hrady u Vysokého Mýta – 3. února 1970 v Praze) byl český malíř, grafik a ilustrátor.[1]

Život

Vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě a poté (1917–1923) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského.

Byl členem Umělecké besedy. V roce 1924 pro názorové neshody spolu s dalšími výtvarníky (Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík, Karel Kotrba, Oldřich Kerhart, Marie Schnabelová)[2] z Umělecké besedy odešel.

V roce 1923 absolvoval studijní cestu do Paříže a o rok později do Itálie, během kterých hledal svůj vlastní výtvarný výraz. V letech 1926–1948 spolupracoval s nakladatelstvím Družstevní práce, kde se stal, do Sutnarova příchodu, prvním ředitelem Krásné jizby. Zde se záhy prosadil jako autor moderně pojaté knižní vazby. V Krásné jizbě měl také na počátku roku 1935 výstavu sedmdesáti kreseb ženských aktů z roku 1927, což bylo téma, které jeho tvorbu provázelo celý život.[3][4][5]

Pedagogická činnost

V roce 1936 založil soukromou školu kreslení v paláci Louvre v Praze na Národní třídě.

Knižní tvorba

Výběr publikací na jejichž knižní a grafické podobě se podílel v nakladatelství Družstevní práce:[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců.3. Eck-Han. 4. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. 195–294 s. ISBN 80-900648-4-1. S. 240. 
  2. ↑ Karel Holan: O tendenčnosti v umění, časopis Život, 4/1924
  3. ↑ a b VLČKOVÁ, Lucie. Emanuel Frinta a Družstevní práce. Kontinuita tradice jako předpoklad úspěšnosti = Emanuel Frinta and the Družstevní práce co-operative. Continuity of tradition as an underlying precondition of cuccess. Bulletin Moravské galerie v Brně. 2007, čís. 63, s. 71–87. 
  4. ↑ CHALOUPKA, David. Exlibris Emanuela Frinty. Knižní značka. 1996, čís. 3, s. 12–13. 
  5. ↑ KOVÁRNA, František. Emanuel Frinta. Magazín DP. 1935-03, roč. 2, čís. 10, s. 306–307. 

Literatura

  • CHALOUPKA, David. Emanuel Frinta. Můj hlavní výtvarný problém je žena. Revolver revue. 1997, čís. 36, s. 199–216.
  • CHALOUPKA, David: Emanuel Frinta. Starožitnosti a umění. 1996, čís. 10, s. 17.
  • ROUSOVÁ, Hana: Český neoklasicismus dvacátých let, Část 1: Malba, kresba: katalog výstavy, Praha prosinec 1985-leden 1986. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1985. 64 s. S 30–32.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Emanuel Frinta signatura.jpg
Emanuel Frinta signatura