Emanuel Lešehrad

Emanuel Lešehrad
asi 1929
Rodné jméno	Josef Maria Emanuel Lešetický z Lešehradu
Narození	15. listopadu 1877 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. května 1955 (ve věku 77 let) nebo 30. dubna 1955 (ve věku 77 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	úředník, archivář
Období	1898-
Literární hnutí	dekadence
Manžel(ka)	Marie Lešetická-Hladíková
Rodiče	Josef Lešetický
Příbuzní	Vojtěch Lešetický – strýc
Vlivy	Walt Whitman Alfred Mombert Otokar Březina
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Lešehrad, vlastním jménem Josef Maria Emmanuel Lešetický z Lešehradu (15. listopadu 1877 Praha^[1] – 30. dubna 1955^[2] Praha) byl český úředník, spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství. Byl členem Universalie.

Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického (1836–1914)^[3] a matky Marie, rozené Zunové (1843–1906).^[4] Otec byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu (jako šlechtic s predikátem „z Lešehradu“/„von Lešehrad“). Syn Emanuel studoval na gymnáziích v Plzni (1888–1889) v Praze (1889–1891), Českých Budějovicích (1891–1892) a opět v Praze (1892–1893). Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze (1893–1895) a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu (1897–1900) a na pražském Magistrátu (1900–1902). Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář, a nakonec jako přednosta archivu.

Dne 25. ledna 1905 se oženil s učitelkou, sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou (3. dubna 1889). Manželství bylo rozvedeno v roce 1913 a v roce 1919 prohlášeno za rozloučené.^[1]

V letech 1906–1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce.

• Spolek českých spisovatelů beletristů Máj
• Umělecká beseda
• Spolek výtvarných umělců Mánes
• Společnost divadelního muzea
• Svaz československých esperantistů
• Duševědná společnost

Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především „prokletými básníky“, jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou.

Je autorem řady překladů (Stéphane Mallarmé, Paul Verlaine, Walt Whitman), v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Nespornou jeho zásluhou je uvedení poesie v Čechách neznámé – japonská poesie, islandská poesie.

Jeho literární eseje a paměti mají především informativní hodnotu.

Po roce 1910 začal systematicky vytvářet svoji sbírku autogramů, rukopisů, dokumentů, fotografií a dalších artefaktů, které měly souvislost s tvorbou předních spisovatelů, básníků ale též výtvarníků, divadelníků nebo vědců.^[5] Tuto sbírku v roce 1926 zpřístupnil veřejnosti ve své vile na Smíchově, v ulici Na Doubkové 4. V roce 1952 ji věnoval Národnímu muzeu a byl doživotně ustanoven správcem této sbírky.^[6] Lešehradeum bylo po smrti svého zakladatele stále badatelsky přístupné ve vile Na Doubkové. Později přešlo do správy Památníku národního písemnictví a bylo přestěhováno do jeho depozitářů. Od 90. let 20. stol. probíhaly restituční řízení a následný soudní spor, po němž se vrátila vybraná část sbírek Lešehradea Lešehradovým dědicům.^[7]

• Smutné kraje, Praha: vlastní náklad, 1898
• Květy samoty, Praha: v. n., 1899
• Atlantis, Praha: v. n., 1899
• Písně na pobřeží, Praha: Hugo Kosterka, 1900
• V dnech šerých: básně, 1896–1899, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
• Metempsychosy: básně prosou, Praha: v. n., 1901
• Meditace, Praha: Emanuel Stivín, 1901
• Cestou k ráji, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
• Jas a stín: črty a nálady, Praha: Eduard Weinfurter, 1902
• Když kvetou růže, Královské Vinohrady: František Adámek, 1904 – básně z let 1900–1903
• Kantileny snů a vůní jara, asi Praha: asi František Augustin Urbánek, 1905 – básně z let 1904–1905
• Píseň modrého paprsku, Praha: Rudolf Brož, 1910 – pod pseudonymem Jiří Zachar
• Bratrství 1919 – básně z let 1914–1918
• Škeble oceánu 1934
• Divotvorný snář 1935
• Svět dětských očí 1940 – verše pro děti z let 1899–1918
• Mys dobré naděje: verše z doby poroby a vítězství, 1945

• Paní Modrovouska: tragédie duše, Praha: Eduard Weinfurter, 1900 – román
• Bez cíle: Román v dopisech, Sedlčany: Hlasy z Povltaví: František Černý, 1903
• Strážci majáku Praha: Karel Weinfurter, 1906 – povídka
• Vila na konci města, Praha: Antonín Reis, 1910 – román
• Matylda Erhartová: román žačky Praha: František Švejda, 1910
• Vyhoštěná – román
• Ve vírech vášní. Novella, Praha: F. Švejda, 1911, pod pseudonymem Karel Frýs
• Démon a jiné povídky, Praha: F. Švejda, 1911
• O nejvyšší touze – in: 1000 nejkrásnějších novel... č.54. Praha: J. R. Vilímek, 1913

• Ideje a profily. Praha: Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 1
• Průseky, Praha: Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 2
• Básnické životy, Praha: Alois Srdce, 1935
• Průhledy do minulosti: rodopisné záznamy a vzpomínky, Praha: Orbis, 1941

• Rodina: drama o jednom dějství, Praha: Eduard Weinfurter, 1900
• Mimo život: Drama ve 2 jednáních, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
• Manželská komedie: Milostná aktovka, Praha: Eduard Weinfurter, po roce 1900
• Podpora života: drama ve 3 jednáních Praha: Eduard Weinfurter : F. Švejda, 1902
• Shroucení: Lyrická scéna o jednom dějství, Praha: v. n., 1904

• Stéphane Mallarmé: Vtipné příběhy, čili, Básně v próze (asi 1890)
• Výbor z básní Stéphana Mallarméa, v. n., 1899
• Walt Whitman Výbor z básní, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
• Moderní lyrika francouzská (1860–1902), také vybral, Praha: Jan Otto, 1902
• Souhvězdí: Charles Baudelaire, Dante Gabriel Rossetti, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Maurice Maeterlinck: také opatřil ukázkami, úvody i informačními poznámkami. Praha: v. n., 1908
• Alfred Mombert, Praha: v. n., 1908
• Nipponari: ukázky žaponské lyriky, dle anthologií Paula Enderlinga, Karla Florenze, Otty Hausera aj.; také opatřil informačním úvodem a poznámkami, Praha: v. n., 1909
• Básník zítřku: Walt Whitman: ukázky, Praha: v. n., 1909
• Orison Swett Marden: Vůle a úspěch, přeložil spolu s Jar. Kopecký, Praha: Josef Richard Vilímek, asi 1910
• Anatole France: Různé prósy, Praha: Alois Hynek, 1910 – pod pseudonymem Jindřich Stříbrný
• Honoré de Balzac: Otec Goriot: sceny ze života pařížského, Praha: J. R. Vilímek, 1910
• Guy de Maupassant: Naše srdce (Notre Coeur): román, Praha: J. R. Vilímek, 1911
• Charles Dickens: Črty, Praha: Alois Hynek, 1911 – pod pseudonymem J. Hart
• Nedždet: Talisman – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 1. Praha: J. R. Vilímek, 1911 – pod pseudonymem Quido Jarník
• John Henry Mackay: Rozkošník – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 4. Praha: J. R. Vilímek, 1911
• Petr Altenberg: Vrah – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 25. Praha: J. R. Vilímek, 1912
• Henry David Thoreau: Přátelství, Ralph Waldo Emerson: Kultura a Sebedůvěra, Praha: Sfinx – Bohumil Janda, 1927

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• NOSOVSKÝ, Karel. Bibliografie Emanuela Lešehrada. Literární rozhledy. 1927/28, roč. 12, čís. 2, s. 41–45. 
• heslo Emanuel Lešehrad, in: Lexikon české literatury, díl. 2, sv. II (K–L), Praha, Academia 1993, str. 1160–1164, ISBN 80-200-0469-6
• Jarmila Mourková: Emanuel Lešehrad: (1877–1955): Literární pozůstalost: Soupis, Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví, 1968
• ŠTĚPÁNKOVÁ, Vendula. Od dekadence ke konvenci: vybraná díla Emanuela z Lešehradu. Brno: Masarykova universita, 2007. Dostupné online. 
• Libor Vykoupil: Emanuel Lešetický z Lešehradu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Lešehrad na Wikimedia Commons
• Autor Emanuel Lešehrad ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Lešehrad
• Emanuel Lešehrad v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Lešetický Emanuel 1877