Emanuel Ludolf

Emanuel hrabě Ludolf
Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii
Ve funkci: 1882 – 1886
Předchůdce	Felix Wimpffen
Nástupce	Karl Ludwig von Bruck
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci: 1874 – 1882
Předchůdce	Bohuslav Chotek z Chotkova
Nástupce	Viktor Dubský z Třebomyslic
Rakousko-uherský velvyslanec v Osmanské říši
Ve funkci: 1872 – 1874
Předchůdce	Anton Prokesch von Osten
Nástupce	František Zichy
Narození	3. října 1823 Linec
Úmrtí	17. května 1898 (ve věku 74 let) Vercelli
Titul	hrabě
Rodiče	Franz Graf von Ludolf
Profese	politik a diplomat
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel hrabě Ludolf (německy Emanuel Konstantin Franz Graf von Ludolf) (3. října 1823, Linec, Rakousko – 17. května 1898, Vercelli, Itálie) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Celoživotně působil v diplomatických službách, zastával řadu funkcí v evropských zemích i v zámoří, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1874–1882) a Itálii (1882–1886).^[1][2]

Měl původ v německé rodině, která od 18. století působila ve službách habsburské monarchie a v roce 1778 obdržela hraběcí titul. Pocházel z početné rodiny c.k. polního podmaršála hraběte Františka Xavera Ludolfa (1784–1863).^[3][4] Studoval na Orientální akademii ve Vídni a od roku 1845 působil v diplomatických službách, zastával nižší funkce v Istanbulu a Bukurešti, od roku 1859 byl velvyslaneckým radou v Paříži.^[5] V letech 1863–1867 byl generálním konzulem ve Varšavě,^[6] poté byl vyslancem a zplnomocněným ministrem v Brazílii (1868–1872). Poté se vrátil do Evropy a v letech 1872–1874 byl rakousko-uherským velvyslancem v Turecku.^[7] V roce 1874 přešel na pozici velvyslance ve Španělsku (1874–1882),^[8] nakonec byl velvyslancem v Itálii (1882–1886).^[9][10][11] K datu 9. listopadu 1886 odešel do výslužby.

Emanuel Ludolf byl svobodný a bezdětný. Měl osm sourozenců. Mladší bratři Karl (1825–1908) a Otto (1830–1913) sloužili v c. k. armádě a dosáhli hodnosti podplukovníka. Nejmladší ze sourozenců Oskar (1846–1920) završil vojenskou službu v hodnosti generálmajora (1901).^[12]

Jeho teta Karolina Vilemína (1785–1868) byla manželkou ruského šlechtice a diplomata hraběte Gustava Stackelberga (1766–1850), ruského vyslance v Prusku (1807–1810) a Rakousku (1810–1818). Z jejich potomstva byl diplomatem také syn hrabě Ernst Johann Stackelberg (1813–1870), ruský velvyslanec v Rakousku (1864–1868) a Francii (1868–1870).

Od narození užíval šlechtický titul hraběte, který rodina získala v roce 1778.^[13] Jako velvyslanec ve Španělsku obdržel v roce 1874 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[14] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[15]

• rytířský kříž Leopoldova řádu (1862)
• Řád železné koruny I. třídy (1874)
• velkokříž Leopoldova řádu (1880)

• velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
• velkokříž Řádu růže (Brazílie)
• Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)

• DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 434–436 ISBN 978-3-205-20493-0

• Emanuel Ludolf in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online