Emanuel Mensdorff-Pouilly

Emanuel z Mensdorff-Pouilly
Emanuel Mensdorff-Pouilly v uniformě
Emanuel Mensdorff-Pouilly v uniformě
Vrchní velitel v Českém království
Ve funkci:
1833 – 1840
PředchůdceAlois Gonzaga z Lichtenštejna
NástupceAlfred Windischgrätz

Narození24. ledna 1777
Pouilly-sur-Meuse
Úmrtí28. června 1852 (ve věku 75 let)
Vídeň
Místo pohřbeníPohřební kaple svaté Terezie v Nečtinách
Choť(1804) Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (1778–1835)
RodičeAlbert Ludvík z Mensdorff-Pouilly a Marie Antoinette de Custine Comtesse de Roussy
DětiAlexandr z Mensdorff-Pouilly
Alfons Bedřich z Mensdorff-Pouilly
Arthur z Mensdorff-Pouilly
Hugo z Mensdorff-Pouilly
PříbuzníAlbert z Mensdorff-Pouilly (sourozenec)
Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein[1], Hugo Alfons z Ditrichštejna[1] a Klotylda Vilemína z Mensdorff-Pouilly[1] (vnoučata)
Profesevoják a důstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1810)
Řád sv. Jiří 4. třídy
Řád sv. Alexandra Něvského
CommonsEmmanuel von Mensdorff-Pouilly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly, fr. Emmanuel de Pouilly [pujjy] (24. ledna 1777 Pouilly28. června 1852 Vídeň) byl původem lotrinský baron, později rakouský důstojník, viceguvernér Mohuče, zakladatel rodu Mensdorff-Pouilly v českých zemích.

Původ a kariéra

Baronská rodina pocházela z Pouilly-sur-Meuse, musela emigrovat z Francie kvůli francouzské revoluci. V roce 1793 nastoupil jako voják v rakouské armádě, prošel strmou vojenskou kariérou, v roce 1815 dosáhl hodnosti generálmajora, 1829 polního podmaršálka (ukončil aktivní službu). V letech 1824–1829 velel pevnosti v Mohuči, v letech 1829–1833 působil tamtéž jako viceguvernér. V letech 1833–1840 byl zemským velitelem v Čechách. Závěr své kariéry strávil jako viceprezident dvorské válečné rady (1840–1848), v roce 1845 byl povýšen na generála jezdectva. Byl též c. k. komořím (1804) a tajným radou (1834). Za zásluhy obdržel Řád Marie Terezie (1810) a v roce 1843 získal velkokříž Leopoldův řád. Kromě toho byl nositelem několika zahraničních vyznamenání.

Rodina a majetek

Podařilo se mu navázat kontakty s rodinou Koburků a roku 1804 si vzal společensky nepoměrně významnější Žofii Sasko-Kobursko-Saalfeldskou (1778–1835). Teprve roku 1818 byl přijat mezi rakouská hrabata (se jménem Mensdorff-Pouilly). V roce 1838 zakoupil v Čechách panství Nečtiny.

Potomci

Odkazy

Reference

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

  • SLABÁKOVÁ, Radmila. Rodinné strategie šlechty: Mensdorffové-Pouilly v 19. století. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007. 435 s., [23] s. obr. příl. Každodenní život; sv. 36. ISBN 978-80-7203-859-6. S. 35-156.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce