Emanuel Mensdorff-Pouilly

Emanuel z Mensdorff-Pouilly
Emanuel Mensdorff-Pouilly v uniformě
Vrchní velitel v Českém království
Ve funkci: 1833 – 1840
Předchůdce	Alois Gonzaga z Lichtenštejna
Nástupce	Alfred Windischgrätz
Narození	24. ledna 1777 Pouilly-sur-Meuse
Úmrtí	28. června 1852 (ve věku 75 let) Vídeň
Místo pohřbení	Pohřební kaple svaté Terezie v Nečtinách
Choť	(1804) Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (1778–1835)
Rodiče	Albert Ludvík z Mensdorff-Pouilly a Marie Antoinette de Custine Comtesse de Roussy
Děti	Alexandr z Mensdorff-Pouilly Alfons Bedřich z Mensdorff-Pouilly Arthur z Mensdorff-Pouilly Hugo z Mensdorff-Pouilly
Příbuzní	Albert z Mensdorff-Pouilly (sourozenec) Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein[1], Hugo Alfons z Ditrichštejna[1] a Klotylda Vilemína z Mensdorff-Pouilly[1] (vnoučata)
Profese	voják a důstojník
Ocenění	rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1810) Řád sv. Jiří 4. třídy Řád sv. Alexandra Něvského
Commons	Emmanuel von Mensdorff-Pouilly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly, fr. Emmanuel de Pouilly [pujjy] (24. ledna 1777 Pouilly – 28. června 1852 Vídeň) byl původem lotrinský baron, později rakouský důstojník, viceguvernér Mohuče, zakladatel rodu Mensdorff-Pouilly v českých zemích.

Původ a kariéra

Baronská rodina pocházela z Pouilly-sur-Meuse, musela emigrovat z Francie kvůli francouzské revoluci. V roce 1793 nastoupil jako voják v rakouské armádě, prošel strmou vojenskou kariérou, v roce 1815 dosáhl hodnosti generálmajora, 1829 polního podmaršálka (ukončil aktivní službu). V letech 1824–1829 velel pevnosti v Mohuči, v letech 1829–1833 působil tamtéž jako viceguvernér. V letech 1833–1840 byl zemským velitelem v Čechách. Závěr své kariéry strávil jako viceprezident dvorské válečné rady (1840–1848), v roce 1845 byl povýšen na generála jezdectva. Byl též c. k. komořím (1804) a tajným radou (1834). Za zásluhy obdržel Řád Marie Terezie (1810) a v roce 1843 získal velkokříž Leopoldův řád. Kromě toho byl nositelem několika zahraničních vyznamenání.

Rodina a majetek

Podařilo se mu navázat kontakty s rodinou Koburků a roku 1804 si vzal společensky nepoměrně významnější Žofii Sasko-Kobursko-Saalfeldskou (1778–1835). Teprve roku 1818 byl přijat mezi rakouská hrabata (se jménem Mensdorff-Pouilly). V roce 1838 zakoupil v Čechách panství Nečtiny.

Potomci

• 1. Hugo Ferdinand (24. 8. 1806 Coburg – 21. 10. 1847 Velbert)
• 2. Alfons Bedřich (25. 1. 1810 Coburg – 10. 2. 1894 Boskovice), poslanec Moravského zemského sněmu (1861–1871), starosta Boskovic (1864–1876)
  • ⚭ I. (1843) Terezie Rosa z Dietrichstein-Proskau-Leslie (31. 8. 1823 Vídeň – 29. 12. 1856 Vídeň)
  • ⚭ II. (1862) Marie Terezie z Lambergu (31. 12. 1833 Varšava – 1. února 1876)
• 3. Alfréd Karel (23. 1. 1812 – 27. 4. 1814 Amorbach, Dolní Franky)
• 4. Alexandr (4. 8. 1813 Coburg – 14. 2. 1871 Praha), od roku 1868 první kníže z Ditrichštejna na Mikulově, 6. český místodržitel (1870–1871), 9. ministr zahraničních věcí Rakouského císařství (1864–1866)
  • ⚭ (1857) Alexandrina z Dietrichstein-Proskau-Leslie (28. 2. 1824 Praha – 22. 2. 1906 Vídeň)
• 5. Leopold Emanuel (18. 3. 1815 Coburg – 5. 5. 1821 Praha)
• 6. Artur (19. 6. 1817 Coburg – 23. 4. 1904 Pressath)
  • ⚭ I. (1853, rozvedeni 1882) Magdalene Kremzow (1835–1899), cirkusová krasojezdkyně, vzali se tajně
  • ⚭ II. (1902) Bianca Albertina von Wickenburg (6. 10. 1837 Štýrský Hradec – 19. 9. 1912 Velenje)

Odkazy

Reference

Literatura

• SLABÁKOVÁ, Radmila. Rodinné strategie šlechty: Mensdorffové-Pouilly v 19. století. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007. 435 s., [23] s. obr. příl. Každodenní život; sv. 36. ISBN 978-80-7203-859-6. S. 35-156.

Externí odkazy

• Emanuel Mensdorff-Pouilly na webu napoleon-series
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel z Mensdorff-Pouilly na Wikimedia Commons
• (německy) Emanuel Mensdorff-Pouilly v Deutsche Biographie