Emanuel Michal

RNDr. Emanuel Michal
RNDr. Emanuel Michal
Narození	14. července 1894 Starý Plzenec
Úmrtí	18. dubna 1968 (ve věku 73 let) Thomayerova nemocnice, Praha
Příčina úmrtí	Mozková mrtvice
Místo pohřbení	Motolský hřbitov, Praha
Povolání	geolog, seismolog a zoolog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Michal (14. července 1894 Starý Plzenec^[1] – 18. dubna 1968 Praha^[2]) byl přední český seismolog, geolog a odborný publicista zabývající se studiem seismické aktivity v Čechách.

Život

Rodina

Pocházel ze starého rodu velkostatkářů ve středních Čechách. Jeho otec Antonín Michal byl ředitelem Měšťanské školy ve Starém Plzenci (v době narození syna Emanuela byl učitelem);^[1] matka Marie Michalová, roz. Nepodalová, byla industriální učitelkou. Své povolání však nevykonávala, neboť zůstala v domácnosti a starala se o své tři děti. Emanuel Michal pocházel ze tří dětí. Starší bratr Karel Michal (1892–1956) vystudoval lesní inženýrství a mladší sestra Vlastimila Michalová, provd. Jedličková (1901–1987), byla odbornou učitelkou v Praze.

Studium

Po maturitě na gymnáziu v Plzni v roce 1913 odešel do Prahy, kde studoval Vysokou školu technickou (dnešní ČVUT). Po roce studia však přešel, pro velký zájem o studium přírodních věd, na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po absolvování vysoké školy učil přírodopis a zeměpis v řadě měst mladé Republiky československé. Kupříkladu v Lipníku nad Bečvou, na reálném gymnáziu v Mladé Boleslavi či na reálném gymnáziu v Praze-Karlíně (kde byl jeho studentem přední český fotograf Václav Chochola). Dne 18. března 1931 byl na Masarykově univerzitě v Brně prohlášen doktorem přírodních věd.^[3]

Práce a odkaz

Od mládí se zajímal o různé vědní obory, které často přesahovaly rámec přírodních věd. Už v době vysokoškolských studií se začal zajímat o seismologii a po jejich dokončení se centrem jeho zájmu stala seismologie v Českém masivu. Od roku 1928 začal být publicisticky činným. Např. v roce 1928 uveřejnil následující články: „Dávná zemětřesení v Českých zemích“^[4] a „Zemětřesení v Českém masivu“ (Bull. sismique, A. II. No 1). V roce 1931 se zúčastnil Mezinárodního geofyzikálního kongresu v Paříži. Již jako mladý profesor byl citován v Ottově naučném slovníku, a to v Dodatcích (Ottův slovník naučný Nové doby – Dodatky vyd. 1936).

Jeho celoživotní dílo nesmělo být za jeho života publikováno. Po Únoru 1948 byl perzekvován, zbaven pozice profesora na karlínském gymnáziu, a namísto toho jmenován řadovým učitelem na jedenáctiletce.^[5] V důsledku těchto křivd se psychicky zhroutil a byl převeden do invalidního důchodu. V období pražského jara se na něj obrátili zástupci Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd s tím, že jeho zpracovávaný materiál velkého rozsahu by rádi přijali a prezentovali na chystaném mezinárodním kongresu ve Francii. Po zralé úvaze se rozhodl své dílo vydat pod podmínkou, že svou práci na kongresu obhájí. Nebylo mu to však umožněno a práci musel pod tlakem předat.^[5]

Několik let před smrtí mu byla nabídnuta spolupráce s Československou akademií věd.

Dne 18. dubna 1968 zemřel v Praze v Thomayerově nemocnici na následky mozkové mrtvice. Po jeho smrti rodina, prostřednictvím jeho neteře Jany Jedličkové, provd. Šedivé (*1934), celoživotní dílo vč. archivu předala Geofyzikálnímu ústavu Československé Akademie věd.

Byl svobodný a bezdětný. Od roku 1936 až do své smrti žil s rodinou své sestry.

Podpora českých umělců

Za první republiky se stal členem Umělecké besedy a členem spolku Mánes. Navázal tak kontakt s řadou českých umělců např. s Kamilem Lhotákem, Vlastimilem Radou, Františkem Tichým, Františkem Hudečkem, Františkem Pavelkou, Františkem Grossem, Jiřím Trnkou, Josefem Ladou, Pravoslavem Kotíkem, Adolfem Hoffmeistrem či s Levem Šimákem. S mnohými je spojovalo celoživotní přátelství. V době druhé světové války finančně podporoval řadu českých umělců.^[6]

Sbírka minerálů a meteoritů

Jakožto vědec zabývající se studiem přírodních věd za svůj život nashromáždil rozsáhlou sbírku nerostů, minerálů a meteoritů. Po jeho smrti darovala rodina, dle jeho přání, sbírku Národnímu muzeu v Praze.

Dílo (výběr)

• Nové objevy v aragonitových jeskyní u hranic. (Věda přír. 1934)
• Záhorská kronika. (1930)
• Přehled zemětřesných jevů v Českém masivu. (Bull. seismique, Praha 1928)
• Literatura o zemětřesení v Čechách do r. 1620. (Věstník Čes. Akademie věd 1942)
• Zemětřesení na Vysočině (Vlastiv. sbor. Vysočiny, odd. přírod. Jihlava.) etc.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Michal na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Michal