Emanuel Reinelt
Emanuel Reinelt | |
---|---|
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1887 – 1889 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Ústavní strana |
Narození | 27. září 1845 Chuderov ![]() |
Úmrtí | 15. února 1921 (ve věku 75 let) Liberec ![]() |
Profese | politik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Emanuel Reinelt (27. září 1845 Chuderov[1] – 15. února 1921 Liberec[1]) byl rakouský pedagog a politik německé národnosti z Čech; poslanec Českého zemského sněmu.
Biografie
Od roku 1863 působil coby učitel na chlapecké hlavní škole v Liberci. Od roku 1873 vyučoval na městské škole v Broumově, od roku 1874 v Děčíně. Dne 1. prosince 1874 se stal ředitelem měšťanských škol v Liberci a vedoucím obecné školy dívčí a chlapecké. Roku 1908 odešel na penzi. Byl starostou spolku učitelů v Liberci. V období let 1887–1890 zasedal v obecním zastupitelstvu.[1]
V 80. letech se zapojil i do vysoké politiky. V doplňovacích volbách v září 1887 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Liberec. Byl oficiálním kandidátem německého volebního výboru (tzv. Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 247.
- ↑ Die Presse, 14. 9. 1887, s. 2.
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“