Emanuel Rosol
Emanuel Karel Rosol | |
---|---|
Emanuel Karel Rosol | |
Narození | 7. prosince 1876 Mladá Vožice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 29. června 1942 (ve věku 65 let) Tábor Protektorát Čechy a Morava |
Povolání | pedagog, učitel a politik |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emanuel Karel Rosol (7. prosince 1876 Mladá Vožice[1] – 29. června 1942 Tábor) byl český pedagog, politický, kulturní a společenský pracovník, ministerský rada a odbojář.
Učitel a politik
Emanuel K. Rosol po ukončení základní školy v Mladé Vožici vystudoval Učitelský ústav v Praze a potom působil jako učitel češtiny a dějepisu postupně na několika školách (Praha-Braník, Kostelec nad Černými lesy, Praha-Chodov, Hostivař a Praha-Nusle). Vstoupil do České strany pokrokové, která vznikla v roce 1900 jako Česká strana lidová, v roce 1905 přijala název „pokroková“ a jejímž zakladatelem byl prof. Tomáš Garrigue Masaryk. Pracoval v jejím výkonném výboru v Praze, pořádal[2] pravidelné přednášky na venkově věnované jak sociálním otázkám a aktuálnímu politickému dění, tak práci místních organizací strany. Zasloužil se také o popularizaci a přibližování slavných osobností českých dějin. V letech I. světové války se podílel na práci Maffie.[3] Po vzniku Československé republiky (1918) byl E. K. Rosol jmenován inspektorem sociální péče v Bratislavě a podléhaly mu všechny ústavy sociální péče na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Tuto funkci[4], jako ministerský rada (vyšší úředník veřejné správy), zastával až do roku 1925, pak působil pět let ve Slovenském národním divadle v Bratislavě jako jeho administrativní ředitel. Ve svých 54 letech (1930) odešel na odpočinek a vrátil se do rodného města.
Léta 1930 až 1942
V Mladé Vožici se věnoval kulturní a společenské činnosti: jako režisér vedl místní divadelní ochotníky, byl aktivní ve Sboru dobrovolných hasičů a v tělovýchovné organizaci Sokol. Je spoluautor publikace „Průvodce Mladou Vožicí a okolím“ (vydáno 1938). Po okupaci ČSR v březnu 1939 se zapojil na Mladovožicku do podzemního hnutí-odbojové organizace proti okupantům a patřil k jeho vůdcům.[5] Druhý odboj se však stal pro Rosola osudným - německé gestapo zadrželo dopis z Bratislavy, který mu poslala jeho dcera a kde psala také o možnostech ilegálních přechodů hranice protektorátu Čechy a Morava na samostatné Slovensko. Rosol chtěl využít některou z variant pro mladovožického rodáka generála Františka Slunečka, jednoho z vedení odbojové organizace Obrana národa. 22. června 1942 byl Rosol zatčen a pražský stanný soud jej odsoudil k trestu smrti za ukrývání osob nepřátelských říši a udržování spojení s nimi.[6] V pondělí 29. června 1942 byl v době nacistické hrůzovlády v období „heydrichiády“ v Táboře na tehdejším popravišti zastřelen - jako jeden z nejstarších ze zdejších sto padesáti šesti obětí.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Ml.Vožice,publikace „Čas“, roč. XXI, č. 130,(12. května 1907, s.5.)
- ↑ ústředního orgánu českého domácího odboje, vznikla 1914 po odjezdu T.G.Masaryka do ciziny, podporovala jeho zahraniční akce, řídila zpravodajskou a konspirační činnost. Organizace přečkala několik vln zatýkání a v roce 1918 prolnula s celou českou politikou)
- ↑ tato funkce E. Rosola je zmíněna např. ve Zprávě č. 644 Poslanecké sněmovny / 1926
- ↑ Božek Hugo: Mladovožicko v odboji (vyd.1946) a také: Mladovožicko 1939–1945)
- ↑ Publikace Táborská cesta smrti, str.56)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Rosol na Wikimedia Commons
- stránky MÚ Ml.Vožice o rodácích
- PhDr. Marián Konečný: Táborská cesta smrti (vyd.ČSPB, Tábor 1985)
- Zpravodajský týdeník Palcát: Emanuel Karel ROSOL a (nejen) dvakrát domácí odboj; (7. 12. 2006)
- O „Mafii“
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Emanuel Karel Rosol (1876 - 1942), Český pedagog a politik.
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Plastika u památníku popraveným (1942) v Táboře, dílo sochaře J. V. Duška