Emanuel von Spens-Booden

Emanuel von Spens-Booden
Emanuel von Spens-Booden
Emanuel von Spens-Booden
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1907
Poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci:
1866 – 1911
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(ústavověrný velkostatek)
(Klub liberálů – staroněmci)
(Sjednoc. levice)
(Německorak. klub)
(Sjednoc. něm. levice)

Narození18. listopadu 1831
Těšín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. září 1926 (ve věku 94 let)
Ropice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PříbuzníAlois von Spens-Booden (sourozenec)
OceněníŘád Františka Josefa
CommonsEmanuel von Spens-Booden
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otecEmanuel v. Spens-Booden starší
matkaAnna Glasser
manželkaMarie Gabriela Höpfling v. Bergendorf
synHermann v. Kuenburg
bratrAlois von Spens-Booden

Emanuel von Spens-Booden, uváděn též jako Emanuel Spens z Boodenu (18. listopadu 1831 Těšín30. září 1926 Ropice[1][2]), byl rakouský šlechtic a politik ze Slezska, za Rakouska-Uherska v závěru 19. a počátkem 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Pocházel ze šlechtické rodiny Spensů z Boodenu původem ze Skotska. Jeho bratr Alois von Spens-Booden byl politikem a předlitavským ministrem. Emanuel se 20. prosince 1859 oženil s Marií Gabrielou Höpfling von Bergendorf. Měli několik dcer. Při absenci mužského potomka adoptoval syna své sestry Hermanna von Kuenburga (Kuenburg-Spens).[1]

Studoval práva. V 50. letech 19. století působil ve státní správě na různých místech na Moravě, od roku 1852 jako praktikant u krajského úřadu v Olomouci, od roku 1854 coby aktuár u okresního úřadu v Novém Městě na Moravě, od roku 1856 ve Znojmě. Roku 1859 se stal krajským komisařem u krajského úřadu v Olomouci. Po zrušení této instituce byl krajským komisařem u místodržitelství v Brně. 1863 ze státní služby odešel. Od roku 1862 byl majitelem statku a zámku v Ropici (pobýval ale převážně ve Vídni, ropický zámek využíval jako letní sídlo, trvale se sem přestěhoval až ve stáří).[1][2]

Byl aktivní veřejně i politicky. Od roku 1866 zasedal coby poslanec Slezského zemského sněmu.[2] Sem byl zvolen za velkostatkářskou kurii a na sněmu setrval až do roku 1911. Od února 1867 byl zvolen náhradníkem zemského výboru.[1]

V 70. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1873 získal mandát za velkostatkářskou kurii ve Slezsku. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879, volbách do Říšské rady roku 1885, volbách do Říšské rady roku 1891, volbách do Říšské rady roku 1897 a volbách do Říšské rady roku 1901.[3]

Na sněmu i v Říšské radě patřil k proněmecké, centralistické Straně ústavověrného velkostatku.[4] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[5] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[6] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[7] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[10]

Zastával četné hospodářské posty. Od roku 1880 byl správním radou Košicko-bohumínské dráhy, v roce 1890 se stal i správním radou Severní dráhy císaře Ferdinanda. V roce 1899 nastoupil do funkce spolurady c.k. Rakousko-slezské zemědělsko-lesnické společnosti pro výrobu piva a pro lihovarnictví, za kterou zasedal v komisi pro zdanění piva a alkoholických nápojů. V roce 1902 usedl do přípravné komise pro projekt potravinářské a nápojové výstavy, která se pak konala roku 1904. Roku 1882 mu byl udělen Leopoldův řád za práci v komisi pro reformu pozemkové daně. Roku 1898 také získal Řád Františka Josefa.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e Emanuel von Spens-Booden [online]. tesin.cz [cit. 2014-06-10]. Dostupné online. 
  2. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Spens von Booden, Emanuel Frh. (1831–1926), Gutsbesitzer und Abgeordneter, s. 16. (německy) 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. Národní politika. Leden 1901, roč. 19, čís. 16, s. 3. Dostupné online. 
  5. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online. 
  6. Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
  7. Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 1–2. Dostupné online. 
  8. Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  9. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  10. Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.
Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Emanuel von Spens-Booden (1831-1926).jpg
Emanuel von Spens-Booden (1831 - 1926), Rakouský šlechtic a politik ze Slezska.