Embraer EMB 312 Tucano
| Embraer EMB-312 Tucano | |
|---|---|
 Britská verze Tucano T.Mk.1 | |
| Určení | lehký bojový letoun cvičný letoun |
| Výrobce | Embraer |
| Šéfkonstruktér | Joseph Kovács |
| První let | 16. srpna 1980 |
| Zařazeno | září 1983 |
| Uživatel | Brazilské letectvo Royal Air Force Francouzské letectvo Irácké letectvo |
| Výroba | 1980—1996 |
| Vyrobeno kusů | 624[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Embraer EMB-312 Tucano je turbovrtulový cvičný a lehký bojový letoun vyvinutý brazilskou společností Embraer. Byl to první cvičný letoun od počátku vyvíjený pro turbovrtulový pohon a zároveň první vrtulový cvičný letoun vybavený vystřelovacími sedadly.[2] Slouží pro základní letecký výcvik a vedení protipovstaleckého boje (COIN). Do služby byl zaveden roku 1983. Tucano byl první velký komerční úspěch firmy Embraer.[1] Té se jej podařilo prodat do celé řady zemí, včetně Velké Británie a Francie. Jeho dalším vývojem později vznikl vylepšený typ Embraer EMB-314 Super Tucano.
Vývoj
Vývoj letounu byl zahájen v lednu 1978 na základě specifikací brazilského letectva.[3] Dne 6. prosince prosinci 1978 byly objednány dva prototypy a dva draky pro statické a únavové zkoušky. První let prototypu (výr. č. 1300) se uskutečnil v 16. srpna 1980.[3] Další následoval 10. prosince 1980 (1301) a první sériový stroj 16. srpna 1982 (imatrikulace PP-ZDK). Brazilské letectvo letouny přijalo do služby v září 1983. Cvičné stroje byly označeny T-27 a bojové A-27. Ve službě nahradily americké Cessny T-37.[2]
V březnu 1985 si letouny Tucano, upravené podle britských požadavků, vybralo britské královské letectvo jako náhradu cvičných letounů BAC Jet Provost.[3] Britská verze Tucano T.Mk.1 měla britské vybavení, zesílenou konstrukci a silnější motor Garrett TPE331-12B se čtyřlistou vrtulí. Byla licenčně vyráběna společností Short Brothers a dále exportována do Keni a Kuvajtu.[2]
Roku 1991 Embraer představil výkonnější verzi EMB-312H se zesíleným prodlouženým trupem a výkonnějším motorem PT-6A-68 (1250 hp). Měl také větší nosnost zbraní a vylepšené senzory. Vývoj této verze financovala společnost Northrop Grumman za účelem účasti v soutěži na cvičný letoun USAF Joint Primary Aircraft Training System (JPATS). V ní nakonec zvítězil typ Beechcraft T-6 Texan II. EMB-312H se stal základem pro novou generaci letounu Embraer EMB 314 Super Tucano.[4]
Popis
Jde o dvoumístný jednomotorový dolnoplošník. Pilotní kabina má tandemové uspořádání. Posádka sedí na vystřelovacích sedadlech Martin-Baker BR-8LC. Kokpit je vybaven průhledovými displeji HUD. Turbovrtulový motor PT6A-25C o výkonu 560 kW pohání třílistou vrtuli Hartzell HC-B-3TN-3C/T-10. Stroj může nést výzbroj na čtyřech podkřídelních závěsnících. Jde o pouzdra s kulomety, raketnice pro 70mm neřízené střely, přídavné nádrže, nebo klasické pumy (Mk.81 a Mk.82).[2]
Verze
- EMB-312A – Základní verze letounu.
- YT-27 – Předsériové letouny brazilské cvičné verze.
- T-27 – Brazilská cvičná verze.
- A-27 – Brazilská bitevní verze.
- EMB-312F – Výkonnější verze pro francouzské letectvo.
- EMB-312S – Výkonnější verze pro britské letectvo.
- Tucano T.Mk.1 – EMB-312S vyráběné licenčně společností Short Brothers pro britské letectvo.
- Tucano T.Mk.51 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Keňu.
- Tucano T.Mk.52 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Kuvajt.
- EMB-312G – Prototyp poháněný motorem Garrett.
- EMB-312H – Modernizovaná výkonnější verze z roku 1991. Základ pozdějšího Super Tucana.
Uživatelé
Angola Angolské letectvo získalo 14 letounů EMB-312.[5]
Argentina Argentinské letectvo získalo 30 kusů.[3]
Brazílie Brazilské letectvo získalo celkem 118 cvičných letounů T-27 a 50 bitevních AT-27.[2]
Francie Francouzské letectvo v letech 1993-2009 provozovalo 50 letounů EMB-312F, které nahradily cvičné letouny Fouga Magister. Roku 2009 byly kvůli úsporám vyřazeny.[6]
Honduras Honduraské letectvo získalo 12 kusů.[3]
Irák Irácké letectvo získalo 80 kusů.[3]
Kolumbie Kolumbijské letectvo získalo 14 kusů.[3]
Kuvajt Kuvajtské letectvo získalo 16 letounů Shorts Tucano.[2]
Mauritánie Mauritánské letectvo roku 2010 získalo čtyři původně francouzské EMB-312F. Roku 2011 jeden havaroval.[6]
Paraguay Paraguayské letectvo získalo 6 kusů.[3]
Spojené království Royal Air Force získalo 130 letounů Shorts Tucano T.Mk 1. Dodávky začaly roku 1987.[2]
Venezuela Venezuelské letectvo získalo 31 kusů.[3]
Specifikace (EMB-312 Tucano)
Technické údaje
- Posádka: 2
- Rozpětí: 11,14 m
- Délka: 9,86 m
- Výška: 3,40 m
- Nosná plocha: 19,40 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1810 kg
- Max. vzletová hmotnost: 3175 kg
- Pohonná jednotka: 1× turbovrtulový motor PT6A-25C
- Výkon pohonné jednotky: 560 kW (750 hp)
Výkony
- Cestovní rychlost: 347 km/h
- Maximální rychlost: 457 km/h
- Dostup: 9150 m
- Dolet: 2112 km
- Stoupavost: 13,2 m/s
Odkazy
Reference
- ↑ a b Embraer EMB-312 Tucano - Brazil (1983) [online]. Militaryfactory.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h EMB-312 Tucano Trainer Aircraft [online]. Airforce-technology.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l EMBRAER EMB-312 Tucano [online]. Military-today.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EMB-312 Tucano [online]. Deagel.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Angola [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2013-02-05 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Mauritanian Air Force trainer crashes; pilot killed [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2011-08-24 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Brazil donates three Tucanos to Mozambique [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2014-03-27 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- ČECH, Jan. EMB-312 Tucano. Letectví a kosmonautika. Listopad 1984, roč. LX., čís. 23, s. 18–20.
- DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 64.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Embraer EMB 312 Tucano na Wikimedia Commons - Embraer EMB-312 Tucano
Média použitá na této stránce
Vlajka Angoly
.svg)
.svg)
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of Mauritania, adopted in 2017. The National Assembly added red stripes to the top and bottom edges to represent “the blood shed by the martyrs of independence”.
.svg)
.svg){kind=link}
Autor: Chris Lofting, Licence: GFDL 1.2
Royal Air Force Short S-312 Tucano T1
Autor: Renato Spilimbergo Carvalho, Licence: GFDL 1.2
Brazilian Air Force Tucano
Autor: George Trussell, Licence: CC BY-SA 3.0
EMB-312H PT-ZTW at Museu do Centro Tecnico Aeroespecial in Sao Jose Dos Campos, SP - Brazil
Autor: Shahram Sharifi, Licence: GFDL 1.2
Iran Revolutionary Guard Air Force Embraer EMB-312 Tucano at the 2014 Kish Air Show
Autor: Chris Lofting, Licence: GFDL 1.2
Embraer T-27 Tucano from Peru Air Force at Pisco
Autor: Dafranca, Licence: CC BY-SA 3.0
Map with EMB 312 operators in blue, Short Tucano operators in light blue and former operators in red
Autor: José M. García-Rivera - [1], Licence: Attribution
EMB-312 Tucano of Venezuelan Air Force at El Libertador Air Base