Emil Artur Longen

Emil Artur Longen
Emil Artur Longen 1912
Narození	29. června 1885 Pardubice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. dubna 1936 (ve věku 50 let) Benešov Československo Československo
Povolání	scenárista, dramaturg, malíř, režisér, dramatik, divadelní herec, filmový herec, filmový režisér, herec, spisovatel a kabaretiér
Manžel(ka)	Xena Longenová Marie Longenová-Uhlířová
Děti	Jiřina Longenová
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur (křtěný Emil Václav František) Pitterman (29. června 1885 Pardubice^[1] – 24. dubna 1936 Benešov^[2]) byl český dramatik, režisér, herec, komik, scenárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a vůbec kultury počátku 20. století a první republiky.

Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi.^[3] Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.

Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal („Spojené ensembly Českého studia E. A. Longena“), který se však dlouho při životě neudržel^[4].

Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen měl na Burianovu uměleckou dráhu rozhodující vliv.

Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka a Pobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovu a Národních listech. Proslavil se i jako spisovatel, a jako první označil Vlastu Buriana „králem komiků“ (již 1927), když napsal jeho stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé první ženě román Herečka (1929). To byla současně i autobiografie a cenný dokument doby, neboť zde Longen důkladně zachytil divadelní prostředí Prahy 10. a 20. let; vystupují zde skutečné osoby, a to některé pod upravenými jmény (např. sám Longen jako „Hauten“, Burian jako „Dolan“) a některé přímo bez úpravy (např. Hašek).^[5]

V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen oženil podruhé, s Marií Uhlířovou, s níž pak měl dcery Marii a Jiřinu.

Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opíjel a dělal dluhy. Právě dluhům, resp. nutnosti je splácet, je připisována jeho umělecká činorodost.

Zemřel 24. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici^[6], kam byl převezen z letního bytu z Vysoké Lhoty u Čerčan. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.

• Král komiků
• LONGEN, Emil Artur. Jaroslav Hašek [online]. Praha: E. Beaufort, 1928. S. 266. Dostupné online. 
• Herečka (o manželce Xeně Longenové)

– němé filmy

• Rudi na křtinách, 1911 – Rudi
• Rudi na záletech, 1911 – záletník Rudi
• Rudi se žení, 1911 – Rudi
• Rudi sportsman,1911 – sportovec Rudi
• Otrávené světlo, 1921 – iluzionista Durk

– zvukové filmy

• Aféra plukovníka Redla, 1931 – Alfred Redl, plukovník rakouského generálního štábu
• Třetí rota, 1931 – praporčík Benda

• Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem)
• Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem)
• Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem)
• Rudi sportsman, 1911
• Miláček pluku, 1931
• Skalní ševci, 1931

• Miláček pluku, 1931
• Poslední bohém, 1931
• Skalní ševci, 1931
• Jsem děvče s čertem v těle, 1933
• Matka Kráčmerka, 1934
• Nezlobte dědečka, 1934
• Pokušení paní Antonie, 1934
• Zlatá Kateřina, 1934
• Jedenácté přikázání, 1935
• Jedna z milionu, 1935
• První políbení, 1935
• Studentská máma, 1935
• Naše IX., 1936

• Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem)
• Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem)
• Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem)
• Rudi sportsman, 1911
• C. a k. polní maršálek, 1930 – divadelní hra
• C. a k. polní maršálek, německá verze (Der Falsche Feldmarschall), 1930 – divadelní hra
• Aféra plukovníka Redla, 1931 – divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla
• Aféra plukovníka Redla, německá verze (Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl), 1931 – divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla
• C. a k. polní maršálek, francouzská verze (Monsieur le Maréchal), 1931 – divadelní hra
• Miláček pluku, 1931
• Poslední bohém, 1931
• Skalní ševci, 1931
• Anton Špelec, ostrostřelec, 1932 – divadelní hra Už mě vezou
• Pobočník Jeho Výsosti, 1933 – divadelní hra Kasta pro sebe
• Pobočník Jeho Výsosti, německá verze (Der Adjutant seiner Hoheit), 1933 – divadelní hra Kasta pro sebe
• Hrdinný kapitán Korkorán, 1934
• Nezlobte dědečka, 1934 – divadelní hra V tlamě velryby
• Pokušení paní Antonie, 1934
• Jedna z milionu, 1935
• Studentská máma, 1935

• 
  Pittermann Longen Most
• 
  Pittermann Longen Pobřeží (1908)
• 
  Pittermann Longen Jedová chýše (1915)
• 
  Pittermann Longen Řeka ve městě
• 
  Pittermann Longen Paříž (1919)
• 
  Pittermann Longen Rybáři u Seiny (1919)
• 
  Pittermann Longen Chrám sv. Mikuláše
• 
  Pittermann Longen Zátiší (1926)
• 
  Pittermann Longen Piják (1928)
• 
  Pittermann Longen Hráči
• 
  Pittermann Longen Přístav pod Vyšehradem
• 
  Pittermann Longen U rybníka
• 
  Pitterman Longen Strom
• 
  Pittermann Longen Senoseč (1933)
• 
  Pittermann Longen Autoportrét (1935)

• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
• Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 7, 20, 42, 50, 51, 59, 79, 99, 103, 175, 184–6, 188–197, 201, 207, 209, 225, 229, 239, 249, 261
• Český hraný film I., 1898 – 1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
• Český hraný film II., 1930 – 1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 40, 47, 50–52, 96, 158–161, 171–2, 182, 268, 374, 520, 590, 591, 596–7, 603, 611–2, 642, 647–8
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 204–5, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, ISBN 80-85837-35-8
• Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 38–9, 47–8, 53, 62, 69–76

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Artur Longen na Wikimedia Commons
• Osoba Emil Artur Longen ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Artur Longen
• Emil Artur Longen v Česko-Slovenské filmové databázi
• Emil Longen – Když je v Pardubicích těsno^{[nedostupný zdroj]} – neplatný odkaz !
• Emil Artur Longen na Kinoboxu
• Emil Artur Longen v informačním systému abART
• Emil Artur Longen poprvé na scénu přivedl Švejka i Lenina Pořad Českého rozhlasu Plus, citace z Longenova díla, kritické hodnocení jeho umělecké činnosti.