Emil Boček

arm. gen. v. v. Emil Boček
Emil Boček v roce 2011
Základní informace
Narození	25. února 1923 Brno-Tuřany Československo Československo
Úmrtí	25. března 2023 (ve věku 100 let) Brno Česko Česko
Vojenské informace
Příslušnost	Československé státní zřízení v exilu Spojené království Spojené království Československo Československo
Služba	1940–1946
Hodnost	armádní generál v. v.
Jednotky	310. československá stíhací peruť RAF
Války	Druhá světová válka Bitva o Francii Operace Varsity
Vyznamenání	Řád bílého lva III. třídy – vojenská skupina (2010) Cena Jihomoravského kraje (2015) Cena města Brna (2016) Čestné občanství města Brna (2017) Řád Bílého lva, I. třída – vojenská skupina (2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Boček (25. února 1923 Brno-Tuřany^[1] – 25. března 2023 Brno) byl český válečný veterán, příslušník čs. letectva ve Velké Británii.^[2]

Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Tuřanech. V září 1938 se začal učit strojním zámečníkem. V roce 1939 se mu podařilo ilegálně opustit protektorát a vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii. Dostal se do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940. Po francouzské kapitulaci byl evakuován do Velké Británie, kde v září 1940 absolvoval kurz leteckých mechaniků a byl přijat jakožto jeden z nejmladších příslušníků do RAF.^[3]

Sloužil nejprve jako letecký mechanik u 312. stíhací perutě. Roku 1943 byl na pilotním výcviku v Kanadě a od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač letky „B“ u československé 310. stíhací perutě. Na svém kontě má 26 operačních letů, nalétal 73 hodin a 50 minut. Poslední bojovou akci provedl už po válce 12. května 1945 z letiště v Manstonu. 13. srpna 1945 přistál s ostatními piloty čs. stíhacích perutí v Praze-Ruzyni, následně byl přidělen k Leteckému pluku 2 v Praze-Kbelích a 1. prosince 1945 povýšen na rotmistra letectva v záloze.^[2]

Jako příslušník nekomunistického odboje se stal po válce nepohodlným a 2. března 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn.^[3]

Před únorem 1948 vlastnil v Brně autoopravnu, kterou však po nástupu komunistického režimu musel „dobrovolně“ nechat znárodnit a předat podniku Mototechna, kde pak pracoval. Zřejmě i díky tomu se mu vyhnula perzekuce ze strany komunistického režimu. V té době byl i velmi slibným motocyklovým závodníkem.

V roce 1951 se oženil s Evou Svobodovou, s níž má syna Jiřího a dceru Zuzanu.^[2]

Od roku 1958 pracoval jako soustružník v Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd a v letech 1983–1988 u firmy Drukov. Do důchodu odešel v roce 1988.^[3]

V dubnu 1990 byl povýšen do hodnosti kapitána a v říjnu téhož roku na majora. V březnu 1993 byl povýšen na hodnost plukovníka ve výslužbě.^[1]

Dne 23. března 1996 se osobně setkal ke krátkému rozhovoru s britskou královnou Alžbětou II. při její čtyřhodinové návštěvě Brna za doprovodu prezidenta republiky Václava Havla.^[2]

Dne 28. října 2010 jej prezident Václav Klaus vyznamenal Řádem Bílého lva III. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.^[4]

O jeho životě vznikl v roce 2012 dokumentární film Nezlomný.^[5]

Prezident Miloš Zeman jej dne 8. května 2014 jmenoval brigádním generálem,^[6] 8. května 2017 generálmajorem^[7] a 8. května 2019 armádním generálem.^[8]

V prosinci 2016 byla po něm pojmenována jedna z tramvají Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Bystrc.^[9]

Dne 31. ledna 2017 obdržel Cenu města Brna za rok 2016 za zásluhy o svobodu a demokracii.^[10] Od prosince 2017 je také čestným občanem města Brna.^[11]

Dne 28. října 2019 mu byl propůjčen prezidentem republiky Milošem Zemanem Řád bílého lva I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.^[12]

Dne 19. září 2019 zemřel Kurt Taussig, čímž se Emil Boček stal posledním žijícím československým pilotem v RAF během druhé světové války.^[13] Dne 23. června 2021 zemřel válečný veterán Tomáš Lom, čímž se Emil Boček stal jedním ze tří posledních žijících československých veteránů, kteří za druhé světové války sloužili v RAF (spolu s palubním střelcem a radiotelegrafistou Jiřím P. Kafkou a navigátorem Petrem Artonem).^[14] Dne 6. října 2021 zemřel Petr Arton.^[15]

Celý život (kromě válečného působení) žil v Brně.^[16][3] Byl činný v Československé obci legionářské a ve Sdružení bývalých příslušníků RAF a aktivně se podílel na dění v Brně.^[17]

Byl pravidelným účastníkem na setkáních studentů a pracovníků ČVUT s letci RAF organizovaných po listopadu 1989 Masarykovou akademií práce, strojní společností na ČVUT v Praze a Evropským hnutím v ČR ve velké posluchárně 256 v Praze 6 - Dejvicích.

Zemřel 25. března 2023 ve věku 100 let.^[18][19]

Emil Boček má zásluhu na vztyčení sochy prezidenta Edvarda Beneše v Brně, byl předsedou „Výboru pro postavení pomníku prezidenta Beneše v Brně“. Iniciativa vznikla v roce 2005 při slavnostním odhalení sochy Edvarda Beneše v Praze na Loretánském náměstí. Válečný veterán plk. Jan Horal zde zahájil iniciativu, kde bylo dohodnuto, že Emil Boček se zasadí o sochu Edvarda Beneše v Brně a Milan Malý o totéž v Českých Budějovicích.^[20][21]

Socha byla umístěna před budovu Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Odhalení pomníku proběhlo 10. dubna 2010. Slavnostnímu odhalení sochy předcházela beseda se zástupci částí bývalého Československa, tedy z Česka, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Po slavnostním odhalení byli iniciátoři akce (v čele s Emilem Bočkem) oceněni Československou obcí legionářskou i magistrátem města medailí, včetně Jana Horala. Slavnostní akt doplnil také koncert Vojenské hudby Olomouc k 65. výročí ukončení 2. světové války v Janáčkově divadle. Socha pro Brno je druhou kopií sochy Karla Dvořáka, jejíž odlití Národní muzeum povolilo.^[22]

• Řád Bílého lva, I. třída – vojenská skupina (2019)
• Řád Bílého lva, III. třída – vojenská skupina (2010)
• Československý válečný kříž 1939, dvojnásobný nositel
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá vojenská medaile za zásluhy, II. stupeň
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• Záslužný kříž ministra obrany České republiky, III. stupně^[23]
• Medaile Karla Kramáře (2016)
• Hvězda 1939–1945
• Evropská hvězda leteckých osádek^[24]
• Hvězda za Francii a Německo^[25]
• Medaile Za obranu^[26]
• Válečná medaile 1939–1945^[27]
• Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení 2. světové války^[28]
• Čestná pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky^[29]
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
• Pamětní medaile za účast v boji proti fašismu a za osvobození vlasti^[30]
• Pamětní medaile ČsOL „1914–1918 / 1939–1945“^[31]
• Pamětní medaile ČsOL, III. stupně
• Pamětní medaile 100 let ČsOL (2021)^[32]
• Velkokříž Řádu křižovníků s červeným srdcem

• Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota, Brno, 2018
• Audiokniha Jiří Plachý: Emil Boček, Strach jsem si nepřipouštěl, Jota a Audiotéka, 2018

• Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2010

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Boček na Wikimedia Commons
• Emil Boček na portálu Paměť národa
• Životopis na Virtualfighters.cz
• Válka.cz, Emil Boček